Fakulta tropického zemědělství ČZU je poprvé za svoji existenci ve vlastní budově

Pro Fakultu tropického zemědělství ČZU v Praze byl počátek zimního semestru akademického roku 2020/2021 historickým milníkem, a především výsledkem letitého praktického úsilí. Všechna pracoviště se konečně soustředila pod jednu střechu Pavilonu tropického zemědělství. Velké zadostiučinění to bylo zejména pro profesora Jana Banouta, tehdy ještě děkana fakulty.

V září roku 2020 se otevřením Pavilonu tropického zemědělství splnil váš sen o moderním zázemí pro vaši fakultu. Jak náročné bylo dotáhnout celý proces až do konce?
Budova je pro nás skutečně zásadním milníkem ve vývoji fakulty. Bereme-li v úvahu i Institut tropického a subtropického zemědělství, tak je její historie více než padesátiletá. Přesto doposud v areálu ČZU fakulta žádnou budovu pro svou výzkumnou a pedagogickou činnost neměla. Každé pracoviště, které se má rozvíjet, potřebuje i základní infrastrukturu. Náročnost vzniku nové budovy fakulty byla přímo úměrná nákladům, pohybovaly se kolem 370 milionů korun, a ty na chodníku nenajdete. Prvním krokem bylo podání projektu v rámci operačního programu Věda výzkum vzdělávání, tam jsme získali zhruba 70 % prostředků. Zbytek bylo potřeba doplnit z univerzitních fondů, protože ne všechny části budovy byly financovatelné z výše uvedeného programu. Univerzita se musela zavázat, že administrativní části budovy vezme na sebe. Projekt byl zaměřen především na podporu vzdělávání na vysokoškolské úrovni. Věřím, že přesun do moderní budovy s moderními laboratořemi posune vědeckou práci na fakultě a do budoucna může přinést další spolupráci s podobnými institucemi v Evropě. Jedna věc je zásadní. V Evropě neexistuje podobná instituce, která by nesla v názvu, že je zaměřena na tropické zemědělství, a disponovala by samostatnou budovou. To může být atraktivní pro spoustu odborníků, profesorů, vědců, akademiků z Evropy. Jestliže jim nabídneme zajímavá témata, dovedu si představit, že v Praze vznikne centrum pro tropické zemědělství, které bude řešit otázku rozvoje zemí globálního jihu.
Čím je tato „zelená budova“ unikátní?
Vyšší cena v sobě zahrnuje i zelené technologie. Pavilon je postavený na pilotech, z nichž třicet je tzv. energopilotů. Bere si geotermální teplo ze země a za pomoci tepelných čerpadel ho bude využívat k vytápění. Je zde řízená vzduchová ventilace, zbytkové teplo se využívá k rekuperaci a zpětně k ohřevu vzduchu. Budova je izolovaná v podobném režimu jako pasivní budovy. Je vybavená fotovoltaickými panely, takže část elektrické energie, kterou spotřebovává, je schopna si sama vyrobit. Jsou tu i nádrže pro zachytávání dešťové vody, která bude sloužit k zalévání zeleně a splachování v sociálních zařízeních. A také máme zelenou fasádu a střechu. Plochy jsme ozelenili v maximální možné míře, což pozitivně ovlivní klimatické prostředí v okolí.
V nových prostorách jsou k dispozici špičkové technologie a kvalitní zázemí pro vědeckou činnost. Jaké nové možnosti to přinese studentům a pedagogům?
Fakulta měla doposud nedostačující laboratorní zázemí. S novou budovou jsme získali adekvátní množství laboratoří, které nebudou sloužit jen k výzkumu, ale i k výuce. Studenti tak budou mít možnost dostat se ve větším objemu k realizaci laboratorních cvičení, což je zásadní při jejich další aprobaci a posílení praktických znalostí v rámci konkrétního studijního programu. Ve vědecko-výzkumné činnosti jsme vyčlenili i finance na nákup moderních přístrojů, které nám umožní se posunout dopředu v oblasti analytiky. Lze tak předpokládat, že i výstupy experimentů budou mít větší hodnotu. Dále budeme schopni poskytovat víc expertiz pro případné zájemce mimo ČZU.
Vaše fakulta je vzorovým příkladem multikulturního prostředí, studenti se účastní různých zahraničních projektů. Zmínil byste ty nejzajímavější?
Zhruba polovina našich studentů je ze zahraničí, přijíždějí k nám z 30 až 40 zemí světa. Většina projektů je soustředěná do Asie a Afriky. To souvisí s poptávkou, s tím, že jsou financované z Ministerstva zahraničí a České rozvojové agentury. Dále nabízíme studentům stipendia pro realizaci diplomových a disertačních prací v zemích globálního Jihu. Témata se různí od rostlinných, živočišných až po zemědělské technologie, potravinovou bezpečnost a zemědělskou ekonomii. Rád bych vyzdvihl například program na záchranu antilopy Derbyho v Senegalu. V rámci programu Horizon 2020 pracujeme na projektu, který se týká zajištění potravinové bezpečnosti v subsaharské Africe. Projekt je koordinován z Francie a my jsme součástí konsorcia. Dále máme řadu projektů financovaných v rámci Zahraniční rozvojové spolupráce ČR, např. s univerzitami v Kambodži, Zambii, Ukrajině, Etiopii apod. Příkladem může být Bosna a Hercegovina, kde vytipováváme lokální zemědělské produkty, které nejsou příliš známé v Evropě, ale jsou z hlediska lidské výživy velmi zajímavé. Naším úkolem je navrhnout zlepšený způsob jejich zpracování. Takže například moje studentka z Turecka se vydala v rámci své diplomové práce do Mostaru v Bosně a Hercegovině zkoumat lokální potravinu zvanou „čuptr“ – usušený koláč ze šťávy z hroznů a krupice. Ano, toto je klasický multikulturní příklad z naší fakulty.
Letos končíte ve funkci coby děkan, pojďme se tedy trochu ohlédnout. Co se nejvíc povedlo, na co jste hrdý?
Děkanem může být ze zákona člověk maximálně osm let. Předtím jsem byl rok ředitelem Institutu tropů a subtropů. Přerod institutu na fakultu byl základní počin, nabídlo to pracovišti větší autonomii v rámci univerzity. Jako institut jsme fungovali ve stejném schématu jako fakulta, prováděli jsme výzkum, měli své studijní programy a studenty. Vznik fakulty byl tedy nabíledni, nicméně je to do určité míry i politické rozhodnutí uvnitř univerzity. Jsem rád, že jsme našli konsensus a podporu od akademické obce ČZU v čele s tehdejším panem rektorem. Ve finále o vzniku fakulty totiž rozhoduje akademický senát univerzity. Pro fakultu je zásadní, že je více autonomní, může si rozhodovat o svém zaměření a má větší sebekontrolu skrze vlastní senát, včetně možnosti volby vlastního vedení. To dříve na Institutu tropů a subtropů nešlo. Nejvíc si ale cením toho, že většina akademických pracovníků zde má podobný cíl, výborné vztahy a fakulta se posunuje pozitivním směrem. Je to hodně o komunikaci.
Vaše vize pro fakultu budoucnosti?
Myslím, že jsem přispěl k institucionálnímu ukotvení pracoviště v podobě vzniku fakulty. Nyní bude následovat i zajištění odpovídající infrastruktury v podobě nového pavilonu. To jsou dva základní milníky. Budoucnost vidím ve větším napojení na partnerské instituce v Evropě a ve světě, které mají podobné zaměření a výzkumná témata: tropické zemědělství, šetrné nakládání s přírodními zdroji a udržitelné hospodaření, reflektující klimatické změny v oblastech globálního Jihu. Na většině zahraničních univerzit jsou tropická pracoviště pouze na úrovních kateder nebo jednotlivých odborníků. My můžeme nabídnout více jako fakulta. Vždycky budeme česká fakulta a budeme cílit na užitek pro ČR, a to znamená poskytovat experty na zemědělství v globálním celosvětovém kontextu. Nicméně, budoucnost bych spatřoval i v příchodu většího počtu akademických pracovníků, vědců, a to hlavně z Evropy, kterým budeme moci nabídnout adekvátní zázemí pro jejich práci. Myslím, že Praha má potenciál stát se centrem Evropy pro vzdělávání a výzkum v oblasti tropického zemědělství.
Klára Jiřičná