ČZU na Zemi živitelce 2025: „Zabýváme se tím, co rostlinám škodí, a jak tomu předcházet,“ říká lékařka rostlin Marie Maňasová

Co nabídnete návštěvníkům agrosalonu?

Za Fakultu agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů bude letos expozice na Zemi živitelce pojata v duchu tématu Zdraví. Sem patří i zdraví rostlin, kterým se zabývá rostlinolékařství. Ráda bych zájemce seznámila s možnostmi biologické a integrované ochrany rostlin. To je metoda, kdy chemickou ochranu, tedy pesticidy, využíváme až jako poslední možnost. Snažíme se především o co nejlepší prevenci, případně o biologickou ochranu, což je velmi široký pojem. Od makroorganismů, jako jsou hmyzí predátoři, které tam chci ukázat naživo – digitální mikroskop přiblíží detaily živého hmyzu – předvedeme návštěvníkům i některé mikroskopické organismy, háďátka a další škůdce.

Existují i užiteční hmyzí predátoři. O těch se návštěvníci Živitelky také něco dozvědí? 

Ano. Chceme upozornit na to, že hmyz není jenom to otravné, nehezké, ale že máme i druhy, které je dobré si hýčkat. Jsou přímo na zahrádce, na polích. Právě ty se snažíme podporovat, ať už introdukcí nebo biopásy, kde nejsou rostliny ošetřovány pesticidy a lze udržovat biodiverzitu.

Rostlinolékařství je široký pojem zahrnující prevenci, sledování zdraví rostlin během jejich vývoje a konečně napravování škod. Můžeme si to přiblížit?

Rostlinolékařství je ze všech lékařských věd asi nejméně známý obor. Každý zná veterinární lékařství, humánní medicínu, ale málokdo si uvědomí, že i rostliny jsou nemocné a mohou trpět škůdci a parazity. My se zabýváme tím, co rostlinám škodí, a jak tomu předcházet. Nesmírně důležitá je právě prevence, ale také správná výživa. Je to jako u lidí. Když má člověk správnou životosprávu, hýbe se, snaží se vyvarovat stresu, nemoci se ho dotýkají méně. Když tedy rostlině dáme všechno, co potřebuje, perfektní stanoviště s dobrými klimatickými podmínkami, dáme jí dobrou výživu, nepřehnojíme ji dusíkem (což způsobuje, že je náchylnější), tak můžeme používat méně pesticidních látek nebo biologické ochrany.

Pro rostliny je velkým stresovým faktorem mj. prudké a časté střídání teplot. Dá se s tím nějak vypořádat? 

To se dostáváme ke klimatické změně, kdy dochází ke značným výkyvům teplot, máme větší periody sucha, což bylo dobře vidět letos na jaře. Do toho pak přišel deštivý červenec, což bylo dříve běžné, ale po suchém jaru se s tím rostliny špatně vyrovnávaly. I to se dá řešit preventivně, ať už správnou přípravou pozemku nebo šlechtěním. Právě šlechtěním můžeme u rostlin získat odolnost vůči suchu i vysokým teplotám. Podobně jako u lidí je imunita důležitá i u rostlin.

Které rostliny jsou nejvíc ohroženy? A čím se nyní zabýváte?

Momentálně se u nás na katedře řeší cukrová řepa, kterou budeme na Zemi živitelce mít i fyzicky. Možná se ptáte, proč zrovna cukrová řepa, když v médiích často slýcháme, jak je cukr škodlivý. Nicméně, je to důležitá surovina, kterou opravdu potřebujeme. Nakonec patříme mezi prvních pět producentů cukru z cukrové řepy v Evropě.

Čím tedy cukrová řepa nejvíc trpí?

Jednak to způsobilo omezení využívání chemických pesticidních látek, kdy bylo zakázáno moření neonikotinoidy. To jsou insekticidy, jimiž namoříme přímo semínko, než jde do půdy, a to chrání rostlinku při vzcházení, kdy je nejnáchylnější proti působení různých škůdců. Ale i proti virózám, protože s viry je to podobné jako u lidí. Některé z nich potřebují vektory, a těmi je hmyz. Když tedy rostlinka byla ochráněna proti mšicím, byla zároveň chráněna před viry. To už dnes není možné, proto se u řepy rozmáhají virózy. My studujeme spektrum odrůd, zjišťujeme, jak jsou náchylné nebo odolné proti virózám, abychom mohli dát nějaká doporučení pěstitelům, respektive šlechtitelům a osivářským firmám, že ta či ona odrůda má potenciál, případně i zasáhnout do dalšího šlechtění.

Jak se bráníte největším škůdcům a kdo to momentálně je? Dříve byla nepřítelem číslo jedna mandelinka bramborová…

A bohužel stále je. Ona je velmi náchylná k vytvoření „rezistence“. Známe to i u lidí, kdy jsou různé bakterie, například stafylokok, rezistentní vůči antibiotikům. Stejné je to v rostlinolékařství, mandelinka je dnes rezistentní vůči většině insekticidních látek. Zmiňovala jsem biologickou ochranu, protože pesticidních látek dramaticky ubylo a oproti devadesátým létům tu máme pokles na pár procent. Dnes jsou k dispozici šetrnější pesticidní látky. Jenže pokud jsme dříve měli opravdový jed, který populaci škůdců zabil okamžitě, nestihla se u ní vytvořit rezistence. Dnešní pesticidy mohou být účinné z 60 procent. Těch 40 procent škůdců, kteří přežijí, získá rezistenci a mandelinka je stále tady. U řepy je další problém s houbovými chorobami, s cerkosporiózou (skvrnatičkou řepnou), která je rezistentní proti fungicidním látkám.

Co se týče škůdců, máme třeba makadlovku řepnou, která je jedním z nových druhů, i když přímo ne invazních. U invazních druhů je problém jak se škůdci, tak s patogeny, které se k nám šíří většinou z jižní části Evropy, kde bylo dříve mnohem tepleji než u nás, ale teď už zde mohou snadno přezimovat. Máme tu tedy problém s různými křísky. Oni samotní nezpůsobí tolik škody, ale jsou to vektoři dalších patogenů, například fytoplazem (specializovaná bakterie, která je obligátním parazitem ve vodivém pletivu rostlin a je přenášena hmyzem). Největším strašákem v Evropě je však bakterie Xylella fastidióza, kterou zase přenáší křísek. Napadá olivovníky, jižní Itálie už je úplně černá. Ona nakonec ty stoleté olivovníky úplně zlikviduje a bude problém s olivovým olejem. Předpokládá se enormní nárůst cen oleje právě kvůli těmto škůdcům.

Klimatická změna a výkyvy teplot na jedné straně, na druhé zahraniční obchod. Co je větším problémem pro zdravý vývoj rostlin?

Ono to spolu souvisí a zahraniční obchod je velmi často primárním zdrojem. Já jsem se během studia zabývala háďátkem borovicovým (bursaphelenchus xylophilus). To je taková malá, několik mikrometrů dlouhá potvora, která zlikviduje jehličnan během jedné sezony, někdy i dvou až tří měsíců. Dalším podobným organismem je právě Xyllela. Tyto organismy se sledují v celoevropském měřítku, i když k nám se zatím nedostaly. Háďátko borovicové se rozšiřuje právě díky zahraničnímu obchodu ve dřevěném obalovém materiálu, kde se vyskytují i jeho vektoři, brouci rodu Monochamus (dřevokazný hmyz). Tento organismus se rozšířil do Asie, do Portugalska a zachycen byl i v Ruzyni na letišti. V době, kdy se neprojevovala klimatická změna, by u nás nepřežil zimu, zlikvidovaly by ho nízké teploty a mrazy. Nyní už se teplotní hranice, kdy je schopen přežívat, posunula do severní Evropy. Tyto dva faktory tedy nelze oddělit. Primární přísun chorob rostlin většinou nezpůsobují samotné patogeny a škůdci, ale třeba dovoz olivovníků z jihu. Nebo pohyb rostlin z obrovských burz v Holandsku, z Itálie, ze Španělska, z celého světa.

Jak to tedy ošetřit?

Každá rostlina musí mít tzv. rostlinolékařský pas, dnes o něj v obchodě můžete požádat u jakékoliv rostliny. Dozvíte se tak, kde se „narodila“, kde byla vypěstovaná, v podstatě všechno. Tato praxe funguje díky Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému, jeho zaměstnanci objíždí všechna zahradnictví, odebírají vzorky a zkoumají. Pobočku mají přímo na Ruzyni a hlídají, aby se k nám nic nedostalo. Nyní se například vracela několikatunová dodávka brambor, protože tam našli jedno z háďátek, které napadá brambory. Něco takového tady rozhodně nechceme.

Ve srovnání s minulostí se toho v ochraně rostlin hodně změnilo. Vede podle vás současná situace ke zlepšení zdraví rostlin? Nebo je to tak, že je chemie dokázala ochránit nejlépe? Kde hledat ten správný přístup?

Myslím, že to je právě integrovaná ochrana rostlin, kdy se snažíme zapojit úplně všechno. Chemie přijde na řadu až v krajním případě, lze ji ale využít i jako prevenci, kdy například zlikvidujeme tzv. primární infekci. To znamená, že chorobu nebo škůdce zničíme na začátku a nenecháme ho rozmnožit. Skvělou metodou je moření, kdy dáme pár gramů na semínko, což rostlinu ochrání hned na začátku a nemusíme pak aplikovat několik postřiků. Třeba do řepky se dává až 4-5 postřiků insekticidy tam, kde by se to dříve zvládlo jedním mořením. Je důležité najít rozumný kompromis. Upřímně si myslím, že bez chemie to nejde, protože je nás moc a chceme kvalitní potraviny. Málokdo si uvědomuje, že ekologická produkce není o tom, že je to úžasné a zdravé, protože se nepoužívají pesticidy. Ale nejde jen o tohle, jsou tu třeba houbová onemocnění. Většina houbových patogenů produkuje mykotoxiny, ty zůstávají v rostlině a dostávají se do našeho organismu. Případně s krmivy do organismu zvířat. Jsou to kumulativní toxiny, které nejsme schopni odbourávat. Nezpůsobují akutní otravy, ale zapříčiňují chronické otravy, což si lidé často neuvědomují.

Takže označení bio nemusí ještě znamenat zdravou potravinu?

Právě z důvodů, které jsem zmínila, nemusí být zdravá.

Jaké chyby dělají lidé nejčastěji při pěstování svých vlastních produktů, například zeleniny?

Při zahrádkářské produkci překvapivě bývá největší chybou pěstitelů, že používají příliš mnoho chemie. Když koupíte malobalení, máte tam nějaké doporučené dávky, stojí to pár korun a člověk si řekne, tak to těm rostlinkám dopřejme, a přidávají. U nás na katedře probíhají pokusy se včelami. Máme vlastní včelstvo a zkoumáme rezidua pesticidů v medu, v pylu, zjišťujeme, co si včeličky přinesou do úlu. A největší množství reziduí pesticidů jsme nenašli v okolí polí, ale poblíž zahrádkářských kolonií. Zemědělec nebude pesticidy nadužívat, protože jsou drahé a on obdělává velké plochy.

Jak je váš obor, rostlinolékařství, atraktivní pro mladé lidi? Máte dostatek studentů zapálených pro věc?

Řekla bych, že studenty zapálené pro věc máme. Dostatek jich úplně není a rozhodně nejsme schopni naplnit poptávku po našich absolventech. Takže bychom pro studenty mohli být atraktivní tím, že mají možnost se uplatnit. Ať už je to státní správa, Ústřední a zkušební ústav zemědělský, Ministerstvo zemědělství nebo Ministerstvo životního prostředí. A pokud studenty neláká státní správa, soukromé firmy vždy potřebují agronomy. Nebo mohou být poradci, po kterých je také velký hlad. A legislativně směřujeme k tomu, že využívat poradenství bude v zemědělství povinné.

Je to tedy povolání budoucnosti?

Snad ano, mělo by být. Proto směřujeme k zavedení pětiletého studijního programu, který bude komplexní. Nejprve jsme měli dlouho bakalářský a magisterský program, nyní máme jen magisterský, kam chodí většinou z rostlinné produkce, případně ze zahradnictví. Doufám, že tuto změnu ocení i studenti, protože jim odpadnou přijímací zkoušky na magisterské studium, bakalářská práce a bakalářská státnice. Také bychom studium chtěli více zaměřit na diagnostické metody. Bez znalosti toho, co rostlině je, ji nemůžeme ochránit. Diagnostika je důležitý předmět nebo část výzkumu, o níž se na Zemi živitelce také chci zmiňovat. Určitě tam budu mít živé rostliny, na kterých se to ukazuje krásně.

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová