Co ovlivňuje produkci kukuřice? A máme to pod kontrolou?

Obiloviny jako kukuřice, rýže nebo pšenice mají pro člověka zásadní význam a očekává se, že jejich roční světová poptávka v roce 2050 přesáhne 3,3 miliardy tun. Jen samotná Evropa je jedním z největších světových dodavatelů potravin a vlákniny. V roce 2008 měla 20% podíl na celosvětové produkci obilovin. Přibližně 63 % evropských obilovin se vyprodukuje v zemích Evropské unie.

Jednou z nejrozšířenějších a nejkonzumovanějších obilovin světa je právě kukuřice. Její celosvětová produkce v roce 2019 dosáhla dokonce 1,1 miliardy tun. V České republice představuje nejvýznamnější jednoletou pícninu. Až 90 % kukuřice se pěstuje na siláž, která v současnosti představuje hlavní energetickou složku tzv. objemných krmiv pro skot. Kromě jejího primárního využití pro potravinářské účely se také používá k výrobě biopaliv, k získávání škrobu, oleje a dalších látek průmyslového charakteru.

Zájem o produkci kukuřice se v České republice od počátku 90. let dramaticky zvýšil – půdní plochy pro její pěstování se rozrostly ze 44 941 hektarů v roce 1990 na 75 853 hektarů v roce 2019 – přičemž její celkový výnos v tunách vrostl více než pětinásobně. Znatelný nárůst produkce byl způsoben nejen lepšími technologiemi pěstování a úrovní hospodaření, ale šlo také o plnění cíle Ministerstva zemědělství ČR, jímž je zajistit potravinovou soběstačnost do roku 2030. Ministerstvo zemědělství tím reaguje na globální změny klimatu, jehož projevy se liší podle konkrétních oblastí. Česká republika má evropské kontinentální mírné podnebí ovlivňované teplým a suchým létem a poměrně chladnou zimou. Suché letní měsíce společně s nedostatkem srážek a rostoucími teplotami vedou k častějším a intenzivnějším letním suchům, která budou mít za následek také pokles produkce kukuřice.

Je zajímavé, že v rámci trendu globálního oteplování se v Evropě teploty zvyšovaly, zatímco např. v kukuřičném pásu USA došlo k jejich poklesu. To v případě USA vedlo ke zvýšení výnosů z kukuřice. Na základě tohoto scénáře byly vysloveny předpoklady o poklesu výnosů kukuřice o 20–40 % a o 40–60 % při zvýšení teploty o 2, resp. 4 °C. Tento pokles může být významný, pokud vezmeme v úvahu zlepšení technologií a managementu na produkci kukuřice.

Co se týče výzkumu, pro účely analýzy byly získány údaje o výnosech kukuřice a nákladech na její produkci (zrno i siláž) od Zemědělského ústavu ekonomiky a informací. Údaje o teplotách a srážkách pocházejí z Českého hydrometeorologického ústavu. Bylo zjištěno, že klimatická proměnlivost společně s povětrnostními jevy, jako jsou vlny veder, sucha a přívalové srážky, a teplotou znatelně ovlivňují variabilitu výnosů plodin v ČR. Nejproduktivnějším krajem pro kukuřici na zrno je Jihomoravský kraj, který tvoří 42 % průměrné produkce republiky, a na druhém místě je Středočeský kraj se 14 % průměrné produkce. Třemi kraji s nejvyšší produkcí kukuřice na siláž jsou Vysočina, Jihočeský a Středočeský kraj.

Není pochyb o tom, že existují i další faktory, např. úroveň úrodnosti, hospodaření s rostlinami, poškození hmyzem, rostlinné choroby, plevel atd., které mohou ovlivnit produkci kukuřice. Výsledy výzkumu však potvrzují, že nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím její produkci jak na zrno, tak i na siláž, jsou srážky v kombinaci s teplotou a vodním deficitem. Výzkumem bylo zjištěno, že právě vodní deficit (nikoli vodní přebytek) významným způsobem určoval výnosy a zisk zemědělců z kukuřice v ČR. V tomto ohledu přichází v úvahu zamyslet se nad zlepšením technologií a přístupů k hospodaření (např. vhodné zpracování půdy a hospodaření s vodou v zemědělství), aby bylo možné se změnou klimatu bojovat. Závěrem lze říci, že výsledky studie poukázaly na faktory ovlivňující výnosovou míru kukuřice v podmínkách měnícího se klimatu v ČR, a jsou proto důvodem k dalšímu studiu této problematiky.

Zdroj: PEF