Objasnění biologických příčin ohrožení a navržení vhodných řešení biologického charakteru jsou v současné době rozvinutých výzkumných možností a přístupu do špičkových laboratoří vlastně jen tou menší částí ochranářské skládačky. Bez vědeckých výsledků spojených se znalostí biologie a ekologie druhu bychom nemohli dosáhnout úspěchu, ovšem samotná znalost této problematiky ohrožený druh také nezachrání. K vědcům a vědkyním se tak musí přidat ochranářská komunita, která převede výsledky výzkumu do praxe. Ale právě v této chvíli naráží na největší úskalí. Za vznikem většiny příčin ohrožení totiž stojí lidé a pouze spolupráce s nimi může tyto příčiny eliminovat. Vědec či vědkyně z oboru ekologie či ochrany přírody tak musí často většinu svého úsilí zaměřit na prosazování těch „správných“ ochranářských záměrů ve společnosti. V lidské společnosti. Od místních komunit přes školy, veřejné činitele až po vlády příslušných zemí, tam všude se snaží prosadit svou myšlenku. Ovšem přiznejme si, většinou nedostatečně vybaven či vybavena znalostmi a zkušenostmi s prací se svými „conspecifics“… Studoval či studovala přece zvířata!
Největším omylem spojeným s předáváním řešení v oblasti druhové ochrany je široce rozšířená představa, že když lidé budou vědět, jak se něco má/nemá správně dělat, tak to tak dělat budou/nebudou. Vzdělávání je v tomto směru zásadní, proto šíření informací a zvyšování obecného povědomí o problematice ochrany přírody a ohrožených druhů je jedním z hlavních nástrojů ochrany přírody. Vzdělávací panely, přednášky pro školy všech úrovní, exkurze, letáčky, samolepky – každý ochranářský projekt disponuje podobným arzenálem. Představte si ale sami sebe. Kolikrát byste museli slyšet přednášku o tom, že cvičit každé ráno je zdravé, abyste sami začali každé ráno cvičit? Já osobně seznám jen, že tento výrok je jistě pravdivý, ale upřímně řečeno ne dost silný, aby mě k žádoucímu chování dovedl. Za určitých podmínek životního nastavení jsem dokonce ochotna ranní cvičení provozovat, ale jaký arzenál životních událostí jsem ochotna využít k tomu, abych se zase rychle a ochotně vrátila ke starým známým osvědčeným návykům a řekla si, že když zrovna já zrovna teď ráno cvičit nebudu, svět se nezboří. A přesně totéž je to se změnou chování komunit ve vztahu k ohroženým druhům. Být informován totiž většinou nestačí.
A jak tohle téma souvisí s kriticky ohroženým západním poddruhem antilopy Derbyho? Náš tým se po téměř čtvrt století úspěchů i frustrací ve snaze o záchranu zvířete, kterého zbývá v přírodě sotva 200 jedinců, rozhodl posunout zase o kousek dál. V listopadu uplynulého roku uspořádali kolegové Dr. Markéta Grúňová a Ing. Jan Svitálek za podpory Derbianus Conservation, Ministerstva životního prostředí ČR a Safari Parku Dvůr Králové evaluační misi stávajících environmentálních programů a workshop zaměřený na tvorbu vzdělávací strategie včetně identifikace bariér a strategií vedoucích ke změně chování. Věříme, že spolupráce s odborníky na vzdělávání a změnu chování (behavioural change) posune naše snahy o záchranu majestátní antilopy zase o pořádný kus dál!
Doc. Karolína Brandlová
Podobné články
Nová studie publikovaná v časopise Nature Climate Change odhaluje, že pouhé navýšení výsadby stromů v Evropě nebude stačit k účinnému boji proti změně klimatu a zachování kontinentálního pozemního uhlíkového rezervoáru. Vědci z Rakouského výzkumného centra pro lesy (BFW) a spoluautoři
Letošní 22. ročník Českých akademický her hostila Technická univerzita v Liberci ve dnech 24.–28. června. Vysokoškolští sportovci se zde utkali v bojích o titul Akademický mistr/mistryně v celkem 21 sportech. Mezi reprezentanty se objevili také účastníci akademických mistrovství světa, mezinárodních
