„Mám před sebou jejich identifikační karty, což je taková občanka,“ ukazuje mnohostránkové sešity Karolína Brandlová z Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity. „Každé zvíře je vyfocené z levé a z pravé strany. V kartách jsou uvedené všechny informace, jako kde se nachází, kde a kdy se narodilo nebo zda je to samec nebo samice. Je tam také uveden počet pruhů a kód toho, jak jsou uspořádané. Pruhy slouží v podstatě jako otisk prstů, jsou jedinečné, zůstávají celý život stejné a my zvířata podle nich dokážeme rozlišit i spolehlivěji než za pomoci DNA, která je u všech v současnosti podobná,“ vysvětluje Karolína Brandlová.
Dospělý samec antilopy dorůstá v kohoutku až do 180 centimetrů, může mít až metr dlouhé rohy a dosahuje váhy až tisíc kilogramů. I přes svoji velikost si však antilopy udržují ladnost.
Jména antilop
Antilopy mají také jména. „Mají identifikační čísla, ale to je nepraktické v terénu, jednodušší je používání jmen. Když jsme začínali, jména byla téměř výhradně v místních jazycích. Postupem času zařazujeme už i taková, která nám zrovna přijdou na mysl,“ vysvětluje vědkyně.
Záchrana největší antilopy na světě začala v roce 2000 a čeští vědci se na ní podílejí od samého počátku. Naposledy byli v rezervacích Fathala a Bandia začátkem letošního roku. Zvířata fotili a na základě kojení se snažili identifikovat matky a jejich mláďata.
„Jsou jedinci, kteří jsou běžně viditelní, přijdou k autu, nebojí se ho, krásně se nastaví, takže máme fotky z obou stran někdy i během jednoho dne. Ale pak jsou tací, které za celou dobu vidíme jednou nebo se schovávají, a pak je možné, že žádnou fotku za celý pobyt nemáme,“ popisuje proces focení antilop doktorandka Ema Cetkovská. Antilopy se většinou fotí z terénního automobilu.
Nebezpeční pštrosi
„Letos se bály, protože nejsou zvyklé na přikrmování, takže nejsou zvyklé na to, že by se tam pohybovali lidé mimo auto. My jsme z auta nevylézali. Když jsme uvnitř a dáváme pozor, jestli kolem nejsou zvířata jako pštrosi nebo buvoli, tak nám nic nehrozí,“ ujišťuje doktorandka.
Nejnebezpečnějším zvířetem je podle zkušeností Karoliny Brandlové pštros. „Je to zvíře velmi zvídavé a zároveň nepříliš inteligentní. Když jsme pracovali mimo auto, přišel pštros a začal se prohlížet v zrcátku auta. Bránil nám k přístupu, protože se mu líbilo zrcátko. S pštrosem úplně příjemná dohoda není,“ vypráví.
Letos se v obou rezervacích narodilo přibližně 20 mláďat. Cílem vědců je vrátit antilopy, které tu žijí, zpět do Národního parku Niokolo-Koba. V současnosti jich tu ve volné přírodě žije podle odhadu vědců 200 až 250.
Zdroj: iROZHLAS
Foto: Andrea Skalická
Podobné články
Ať je jakékoliv počasí, v Botanické zahradě Fakulty tropického zemědělství to žije. Její subtropické a tropické skleníky dovedou každému rozjasnit tvář i uprostřed zimy, natož nyní, v adventním čase světel. A zaměstnanci zahrady se nestačí otáčet.
Poslední půlrok přinesl spoustu novinek v oblasti vědeckého výzkumu i života v kampusu a mnohé z nich zaznamenává nové číslo zpravodaje Živá univerzita. Nejzásadnější změnou je výměna postů ve vedení univerzity. V lednu se uzavírá osmileté funkční období rektora Petra
