Češi pomáhají rozvíjet bioplynové stanice ve Vietnamu

Obecně řečeno, metan patřící do skupiny skleníkových plynů, který ve vysoké míře vzniká při živočišné výrobě, se v bioplynové stanici spálí, a navíc se použije jako zdroj energie. Sníží se tak emise metanu, ale také dalších skleníkových plynů, které vznikají při spalování paliv. Problematikou dopadu zavádění bioplynových stanic na životní prostředí se zabývá doktorand Ing. Marek Jelínek z Biogas Research Team (pod vedením doc. Ing. Hynka Roubíka, PhD.) na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze, který se v srpnu vrátil z tříměsíční stáže ve vietnamském městě Hue a jeho okolí.

Právě ve Vietnamu se Biogas Research Team a Fakulta tropického zemědělství v rámci rozvojové spolupráce a spolupráce s Hue University of Agriculture and Forestry podílí na zavádění bioplynových stanic na malých farmách více než 15 let. Marek Jelínek pak svým výzkumem na zavedené stanice navázal a s týmem například zjistili, že ve zkoumané oblasti je míra metanu v ovzduší na hraně, nebo dokonce převyšuje původní stav před zavedením bioplynových stanic. „Na vině je většinou únik bioplynu z neodborně udržovaných stanic, což je způsobeno nízkou úrovní proškolení majitelů nebo jejich laxním přístupem k bioplynovým stanicím. V rámci výzkumu a vzdělávání se tedy zapojujeme do řešení této situace. Naším záměrem je také pomoci dosáhnout cílů, které si implementátoři, ale také vláda, která bioplynové stanice podporuje, vytyčili,” vysvětluje výsledky výzkumu Marek Jelínek.

A tady přichází na řadu důležitost rozvojové spolupráce: „V rámci studia na Fakultě tropického zemědělství nejde o to z takzvaně vyspělé Evropy někomu v rozvojové zemi radit od stolu, ani jen vycestovat a poznat kus světa. Abychom mohli nějak pomoci, vyřešit nějakou situaci, problematiku, je nutné pochopit způsob života lidí v dané oblasti, jejich kulturu i myšlení a pak dané téma komplexně společně pojmout,” doplňuje Marek.

První bioplynové stanice se ve Vietnamu stavěly snad už v 70. letech 20. století, od těch českých se ale výrazně liší: „U nás najdeme velké bioplynové stanice s vysokými objemy, které jsou součástí větších firem. Ve Vietnamu jsou od začátku bioplynové stanice menší – o objemu šesti až devíti metrů krychlových – a jsou součástí místních malých farem.  Na jedné takové farmě se chová okolo pěti prasat, proto menší bioplynová stanice plně dostačuje,” pokračuje.

Biogas Research Team se v rámci projektu ve Vietnamu zaměřuje také na dopady zavedení bioplynových stanic na zdraví lidí, na vztahy v rodině farmářů, jejich životní standard, ale sleduje například i vývoj genderového rozložení.

Jaký je tedy Vietnam ve městě Hue a v jeho okolí? A jak vypadá taková stáž či výzkum v praxi? „Vietnamci chodí do práce už na sedmou hodinu ranní. Předtím například sportují, protože pak už je moc velké teplo. Držel jsem proto s nimi krok a vstával také okolo páté hodiny ráno. Pak jsem buď vyjížděl do terénu na farmy pro sběr dat nebo pracoval z univerzitní kanceláře, kde jsem měl zázemí. Kolem oběda mívají Vietnamci zhruba dvouhodinovou siestu a pak se zase pracuje až do šesti do večera. Pracuje se poměrně dlouho,“ říká Marek.

Marek je v posledním ročníku doktorandského studia a ve výzkumu chce dále pokračovat: „Doufám, že spolupráce s Hue University of Agriculture and Forestry bude pokračovat a vzrůstat. Vidím pokroky, kterých jsme jako tým společně docílili, stejně tak se nám daří i v publikační činnosti.“

Věra Klimšová