Svátek má

Blažej
1°C
Mix snow/rain
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
1°C
Mix snow/rain
Pátek
91%
06:33
Min: 1°C
993
15:59
Max: 6°C
SW 3 m/s

Buďme na politology nároční, říká posila PEF Milan Školník

Akademické řady Provozně ekonomické fakulty ČZU doplnil v nedávné době politolog Mgr. Milan Školník, Ph.D., který se bude i nadále kromě komentování politického dění věnovat tématům jako je komunální politika, korupce a sociální sítě. Jaký je vědecký profil správného politologa a kdo je podle něj jasným favoritem nadcházejících prezidentských voleb?

Jak vidíte svou roli politologa na ČZU?

Rozhodně to nechci hned na úvod zlehčovat, ale co Čech, to politolog, takže názorů na politiku máme opravdu hodně. Je třeba rozlišovat mezi politickým názorem a snahou o nějaký odborný komentář vycházející z toho, že třeba víte, jak fungují volební systémy nebo jak se realizují průzkumy veřejného mínění. Politologie je v první řadě vědní obor, takže buďme i na politology trochu nároční a vyžadujme, aby měli alespoň vědecko-pedagogický titul Ph.D., který Vám napoví, že ten člověk má již něco za sebou, publikoval a profiloval se v nějakých odborných tématech. Pak se nám okruh relevantních politologů přeci jenom zmenší.

Ohledně mého působení na ČZU se mi líbí vize pana děkana Provozně ekonomické fakulty Tomáše Šubrta, která mimo jiné spočívá v rozvíjení třetí role univerzity. Každá univerzita zastává roli pedagogickou a vědeckou, ale je třeba neopomíjet právě i tu třetí společenskou. Odborně pronikat do společnosti a být ji k dispozici radou. Je tu prostor pro politologii, ekonomii nebo sociologii, které jsou schopny komentovat dění a nabízet vysvětlení.

Vašimi stěžejními tématy jsou obce a korupce. Můžete svou práci přiblížit?

Ano, kromě jiného se zabývám komunální politikou. S kolegou jsme přišli na to, jak na vzorku všech obcí v ČR identifikovat, zda se v obci nachází starosta na plný nebo částečný úvazek. Pokud máte takovou informaci, pak můžete pracovat na řadě výzkumů a publikací, jak se mezi sebou obce liší, jak jsou např. úspěšné při žádání dotací v souvislosti právě s úvazkem starosty atd.

Dalším tématem je již zmíněná korupce. Zjistil jsem, že na to, jak je to velmi diskutované téma, tak se jím ve skutečnosti málokdo zabývá. Většinou v odborných článcích vidíte indexy vnímání korupce, zda je korupce velká nebo malá, ale doposud se nikdo dostatečně nevěnoval korupci na lokální úrovni. V malých obcích, kde je méně jak 15 členů zastupitelstva, není tam rada, jen starosta a zastupitelstvo, je starosta v některých oblastech v podstatě neomezeným vládcem. O celé řadě záležitostí totiž rozhoduje pouze ve své působnosti.

To je něco, kam bych do budoucna chtěl zaměřit další výzkum. Samozřejmě musíme zohledňovat možnosti, se kterými starostové pracují, zejména na malých obcích je starostování velmi náročné. Je ale důležité o problematice mluvit a poukazovat na prostor a příležitost pro korupci. O tomto problému se mluví už i na úrovni Nejvyššího kontrolního úřadu, který sám o sobě nemůže stále kontrolovat obecní samosprávu, jen státní úřady.

Je korupce fenomén výhradně postkomunistických zemí?

Ano, je to z velké části dáno kulturou, která tu byla, stejně jako myšlením. Systém byl zakonzervovaný a nepropustná struktura komunistických úředníků vedla k tomu, že prostor ke korupčním příležitostem byl velký. Oproti tomu západní země nebyly tak centralizované. Decentralizace v České republice pak znamenala vytvoření krajů. Východočeský se rozdělil na Královehradecký a Pardubický atd. Tím by se ovšem prostor pro případné korumpování měl zmenšovat společně s územními celky. Do toho ale přišel vstup do Evropské unie a unijní peníze, které sváděly k jejich zpronevěře.

Nelze se ale jednoduše vymlouvat na minulost. Je třeba učinit systémová opatření a hledat prostory náchylné ke korupčnímu jednání. Druhá věc je mentalita, se kterou ale může být mnohem větší práce, než s realizací systémových opatření. Korupce je totiž v první řadě sociální jev a k selhání jednotlivce může dojít i když zavedete sebelepší protikorupční opatření.

Doufala jsem v jasnější recept.

Nakonec je důležité, co všechno volič dovolí. Ovšem tady hraje významnou roli krátkodobá paměť lidí. Nemají čas nebo se jim nechce se politikou zabývat. Vezměte si první volby v postkomunistických zemích. Vyznačovaly se vysokou volební účastí. Nicméně pak začala volební účast výrazně klesat. Lidé byli rozčarovaní z politického vývoje, z nenaplněných očekávání, korupčních kauz spojených s privatizačními procesy atd. Nechci se tehdejších politiků zastávat, ale převzít těžkopádnou komunistickou strukturu, která byla náchylná ke korupci, to se nedalo vyřešit během pár let a systém změnit.

V 90. letech se udělalo nejvíce politických chyb, což ohrozilo důvěru občanů v politiky a instituce a tento trend přetrval dodnes. Otázkou je, jestli tomu recepty, jako je generační obměna nebo zavádění systémových opatření, skutečně pomohou. Protože stále vidíme nové generace politiků, které jsou opět náchylné ke korupci a prochází si kauzami.

Jak tedy prakticky vy, coby univerzitní politolog hodláte v dané věci působit na společnost?

Pokud dělám výzkum a najdu např. na lokální úrovni prostor korupčních příležitostí, vydám publikaci a vědecky mám v ten moment splněno. Se svými poznatky bych měl ale vyrazit za politiky, předestřít jim na co jsem přišel, aby s tím mohli něco udělat. Otázkou pak je, jestli jsou ochotni se tím zabývat. A pokud ano, tak mnohdy uvedení do praxe není snadné. Myslím ale, že v rámci třetí role univerzity by nemělo jít o kontrolu politiků, ale spíše o předávání námi zjištěných poznatků občanské společnosti. Koneckonců je to právě občanská společnost, která volí a tedy i rozhoduje.

Ovlivnit občanskou společnost se mnohdy nepovede ani investigativním novinářům. I přes mnohá odhalení jdou a dotyčnému výtečníkovi stejně svůj hlas dají.

Máte pravdu. Je to zase o toleranci voličů vůči politické reprezentaci. My politologové, ekonomové, sociologové a další, bychom sice měli být do určité míry viditelní, ale otázky by měli klást novináři a občanská společnost by si je zase měla vyhodnotit. Opravdu nemůžeme vodit občany do ulic nebo na náměstí demonstrovat, či je dopravovat do volebních místností. A pokud je občanská společnost např. vůči korupčním kauzám u politiků tolerantní, tak to už je pak na její odpovědnost. O tom je demokracie, že když se nám někdo nelíbí, tak ho můžeme ve volbách vyměnit, ale stejně tak ho můžeme ve funkci i ponechat, ať už z různých důvodů.

Myslíte, že se občanská společnost probudí alespoň u blížících se prezidentských voleb?

Prezidentské volby jsou velmi zajímavé z pohledu zájmu lidí o ně. Svou vysokou volební účastí přepisují teoretické rozdělení voleb.

Je to klání vyvolávající tenze a prohlubující příkopy mezi lidmi a velmi atraktivní souboj kandidátů, který navíc novináři dále eskalují. Těžko říci, jestli je to dobře nebo špatně. Ale mohou mít stejný efekt jako volby v devadesátých letech, kdy bylo velké očekávání a pak přišlo zklamání. Je nutné si totiž uvědomit, že máme parlamentní systém vlády, nikoliv prezidentský, a tedy že nemůžeme mít od naší hlavy státu přehnaná očekávání, a to ani když je přímo volená.

Rýsuje se vám nějaký favorit?

V kontextu předchozích dvou prezidentských voleb je zajímavé, že se do druhého kola dostali zatím pouze zástupci starší generace. Může to být dáno efektem starších králů, otců Masaryků apod., které známe zejména z jejich pozdějších působení, a tedy nedovedeme si příliš představit, že by na Pražském hradě seděl čtyřicátník. Přitom v minulých volbách jsme měli k výběru hned několik kandidátů střední generace. Ani jeden se však do druhého kola nedostal. Bude určitě zajímavé sledovat, jestli v těchto volbách bude poptávka po generační obměně.

Jak moc mohou do voleb zasáhnout sociální média?

Role sociálních médií extrémně vzrostla v době covidu. Byl to jediný únik. Ovšem pro politické marketéry je velmi těžké dostat člověka od lajku k volebním urnám. Určitě mají ale obrovskou moc. Z hlediska marketingu má velkou váhu kromě vlastního úsudku doporučení. Stejně jako v rodině si mezi sebou řeknete, koho budete volit, tak na taková doporučení jsou vhodná i sociální média.

Tématu sociálních médií se ostatně věnujeme s kolegou Michaelem Hamanem, se kterým momentálně pracujeme na velmi komplexním projektu. Jedná se o univerzální web pro studenty, akademiky, politology nebo novináře, monitorující veškeré aktivity více jak 12 tisíc politiků z celého světa na sociálních sítích. Na webu se můžete podívat o čem premiér Fiala tweetoval, můžete si najít statistiku, jak je sdílený například ve srovnání s jeho předchůdcem Andrejem Babišem apod. Web budeme výrazněji prezentovat až v příštím semestru, nicméně vy o tom víte jako první.

autorka: Zuzana Mocková

foto: Petr Zátka 

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content