Přírodní narušení, jako vichřice či kalamitní rozšíření škůdce, jsou velmi významné faktory při formování struktury lesního ekosystému. Jejich sledování může výrazně pomoci při pěstování zdravých a kvalitních porostů a managementu chráněných území. I když se vyskytují nepravidelně, je velmi důležité je mapovat, protože mají povětšinou dlouhodobý účinek na strukturu, složení a dynamiku lesa. Vědci z Fakulty lesnické a dřevařské se pokusili odhadnout rozsah uplynulých disturbancí a popsat prostorovou a časovou proměnlivost frekvence událostí a jejich dopad na bukové porosty.
Oblast výzkumu se nachází ve fragmentech primárních lesů v západních Karpatech na Slovensku. V této oblasti se vyskytuje velký počet ohrožených druhů a je velmi biologicky rozmanitá, proto byla vybrána jako vhodná plocha pro výzkum. Vybrané byly jen lokality bez přímého lidského zásahu do korunového zápoje. Lesní inventář zahrnoval komplexní terénní průzkum, letecké snímky a záznamy z historických map. Pro vytvoření stálých studijních stanovišť vědci rozčlenili území na plochy o rozloze jednoho hektaru a následně zde založili 42 kruhových výzkumných ploch o rozloze 1000 m2. Pro analyzování disturbanční historie byly speciálními vrtáky odebírány vzorky letokruhů, které následně umožnily nahlédnout do historie růstu stromů. Zásah do porostu odhalí buď uvolnění ze zástinu, charakterizované náhlým zvýšením přírůstu, nebo rychlý počáteční růst, svědčící o existenci mezery v korunovém zápoji.
Co tedy letokruhy vědcům pověděly? Rekonstruované časové pořadí disturbancí pokrývalo 250 let. Celkem badatelé shromáždili 1139 vzorků jader stromů. Výsledky jednoznačně ukazují, že ve všech studovaných lesních porostech existují důkazy o výskytu závažných přírodních událostí, které navíc probíhaly v pravidelných časových intervalech. Zaznamenali 144 disturbancí na území studované plochy od nepatrného vlivu až po velmi vážný dopad na bukové porosty. Malé a střední disturbance s plochou odstraněného korunového zápoje do 40 % převyšovaly, na některých plochách byly objeveny události s velmi vysokou závažností a to nad 60 % odstraněného korunového patra. Tyto zásahy se významně podílejí na vytváření mezer v zápoji korun, které mohou mít rozsah od několika desítek do několika set metrů čtverečních. Pozorovaná prostorová a časová variabilita narušení naznačuje, že smíšené bukové lesy byly primárně formovány různorodými režimy narušení, přičemž větrné bouře mohly být hlavní činitel odstraňující korunový zápoj.
Studie si dala za úkol zachytit rozsah uplynulých disturbancí a porovnat rozdíly v četnosti a závažnosti zásahů v primárních bukových lesích. Výsledky poskytly přehled o minulých režimech a procesech v porostech, které mohou sloužit jako výchozí systém pro management lesních ekosystémů. Napodobování přírodních událostí je klíčové pro udržení lesa bez podstatné ztráty biodiverzity. Lesní hospodářství by proto mělo uznat přirozené narušování přírodními vlivy za nedílnou součást dynamiky smíšených bukových porostů ve střední Evropě.
Ing. Michal Frankovič
Ing. Frankovič se v současnosti věnuje doktorskému studiu oboru Ekologie lesa na Fakultě lesnické
a dřevařské ČZU v Praze, kde se specializuje na detekci disturbancí v přirozených lesních ekosystémech v rámci projektu REMOTE Forest (https://www.remoteforests.org/). Práce ve výzkumu je obohacená zajímavými terénními výjezdy po lesích Evropy. S kolegy z Katedry ekologie lesa momentálně pracují na dalším výzkumu, který pomůže objasnit problematiku disturbancí v primárních lesích v čase klimatické změny a přispívají tak k ochraně těchto vzácných ekosystémů.
Zpracovala: Kateřina Krulišová
Podobné články
Nová studie publikovaná v časopise Nature Climate Change odhaluje, že pouhé navýšení výsadby stromů v Evropě nebude stačit k účinnému boji proti změně klimatu a zachování kontinentálního pozemního uhlíkového rezervoáru. Vědci z Rakouského výzkumného centra pro lesy (BFW) a spoluautoři
Změny v pohybu lidí v urbánní krajině vynucené restrikcemi za koronavirové pandemie ovlivnily takzvanou městskou krajinu strachu. Tou se myslí prostředí, v němž zvířata omezují své chování s ohledem na lidskou aktivitu.
