Preciznost je krokem k udržitelnosti a vyšší efektivitě v zemědělství

Pojďme si však nyní vysvětlit, jak precizní zemědělství může fungovat v praxi. Každé pole i každá jeho část vykazuje určité odlišné vlastnosti. K nim řadíme kupříkladu druh a typ půdy, její chemické složení a fyzikální vlastnosti, sklon svahu, meteorologické podmínky, dostupnou vláhu, výskyt plevelů, škůdců, chorob a další. Všechny tyto proměnné mají vliv na vývoj a růst rostliny i na výsledný výnos. Technologie precizního zemědělství berou tuto variabilitu v potaz a snaží se k jednotlivým úsekům pole přistupovat individuálně. K monitoringu těchto údajů slouží například půdní senzory, meteorologické stanice, kamery snímající kondici rostlin či míru zaplevelení, bezpilotní letouny a drony nebo dálkový průzkum Země a družicové snímky.

Analyzovaná data jsou pak odeslána přímo do stroje naváděného či řízeného pomocí navigačního systému. Na základě těchto údajů lze přesně určit, jaké vstupy, například hnojiva, postřiky či závlaha, jsou potřeba, kam konkrétně je aplikovat a v jakém množství. Stroj pak bez zásahu obsluhy upravuje aplikovanou dávku přímo za jízdy v závislosti na konkrétních vlastnostech daného úseku pole. Díky tomu není nutné použít na celý pozemek jednotnou dávku, ale naopak pouze takové množství, které je reálně potřeba. Mluvíme tedy o takzvaném variabilním hnojení či aplikaci postřiku, z angličtiny Variable Rate Technology (VRT). Další nespornou výhodou navigačního systému je, že dokáže minimalizovat přesahy a vynechávky, což může výrazně ušetřit náklady.

Technologie navádění či automatizovaného řízení lze využít i při setí nebo při plečkování, tedy mechanickém odstranění plevele, které je díky navigaci velmi přesné, zamezuje poškození porostu a snižuje potřebu herbicidů. Navigace navíc umožňuje zemědělci pracovat efektivně i v noci, při snížené viditelnosti nebo v kopcovitém terénu. Ve výsledku tak zemědělec šetří energii, čas, zamezí plýtvání se zdroji, minimalizuje rizika spojená s ohrožením životního prostředím, redukuje emise oxidu uhličitého a zároveň může dosahovat vyrovnaného nebo maximalizovaného výnosu.

Všechny zaznamenané informace se samozřejmě uchovávají a zemědělec má tak k dispozici aktuální i historický přehled o využití strojů, stavu pole, meteorologických datech, výši vstupů i výnosu. Údaje jsou jednoduše dostupné prostřednictvím mobilní aplikace nebo počítačového softwaru. Na základě těchto dat umí aplikace vytvořit i prediktivní modely a vyhodnotit tak správná agronomická doporučení i do další sezony.

Do popředí se v rámci precizního zemědělství dostávají také robotické a automatizované systémy. Příkladem mohou být roboti schopní rozeznat a sklidit zralé plody nebo robotické plečky, které odstraňují plevel buďto mechanicky pomocí nožů, chemicky aplikací herbicidu přímo na plevel nebo za pomoci laseru. Roboty lze využít i k hnojení či ochraně rostlin. Důležitou roli zde hrají senzory hodnotící změnu barvy, tvaru a velikosti listu nebo hustoty porostu, které mohou svědčit o nedostatku určitých živin či napadení škůdcem. V tomto případě se jedná o tzv. spektroskopické a zobrazovací techniky. Druhý typ senzorů je naopak schopen s předstihem rozeznat přítomnost nemoci díky těkavým organickým sloučeninám, jejichž produkce a složení se u rostlin zdravých a nemocných liší.

Moderní technologie se neuplatňují jen v rostlinné výrobě, ale také v živočišné. V současné době existuje celá řada senzorů snímajících zdravotní stav zvířat, polohu dobytka či jeho chování. Senzory údaje zároveň vyhodnocují a dokážou tak určit vhodnou dobu pro inseminaci nebo detekovat narození mláděte. V chovu skotu jsou využívána robotická dojící ramena s automatickým čistěním nebo krmné boxy s individuální dávkou krmiva pro každé zvíře. Stáje dále mohou být vybaveny plně automatizovanými klimatizačními jednotkami pro vytvoření optimálních podmínek pro zvířata.

Výhody precizního zemědělství jsme již zmínili. Jaké jsou však jeho nevýhody? Prvotní komplikací je, alespoň v začátcích, poměrně malé množství dostupných údajů o heterogenitě pole a náročnost jejich sběru. Plně funkční systém s dostatečným množstvím dat a přesnými predikcemi tak můžeme získat až po několika letech užívání technologie. Nicméně klíčovou roli hraje pořizovací cena, která je sice nemalá, nicméně návratnost investice je poměrně rychlá.

Další nevýhodou může být to, že některé technologie jsou k nám importovány ze zahraničí a jejich fungování tak nemusí být plně přizpůsobeno půdním a klimatickým podmínkám u nás, což může mít vliv třeba na efektivitu hnojení, dostupnost hnojiva nebo půdních živin a poléhání porostu. Podle Ing. Pavla Růžka, CSc. z Výzkumného ústavu rostlinné výroby často dochází ke špatnému určení dávek živin díky nevhodným analytickým metodám, špatné interpretaci výsledků nebo nevhodným kritériím hodnocení živin v půdě.

Tak či onak, výhody zavedení postupů precizního zemědělství značně převyšují nevýhody a samotnému zemědělci či podniku poskytují řadu benefitů a úspor. I při současné vysoké kvalitě a přesnosti nejmodernějších strojů a postupů je však stále třeba nad jednotlivými úkony přemýšlet a nespoléhat se na neomylnost technologií.

Lucie Dostalíková