Biodiverzita mizí. Vědci hledají řešení i ve fotovoltaických parcích

„Hmyz byl vždycky vnímaný jako něco nevyčerpatelného a nezničitelného. Jenže jsme dokázali, že ho můžeme velmi výrazně ohrozit,“ říká ekolog Filip Harabiš z týmu Ekologie hmyzu na Fakultě životního prostředí ČZU. Úbytek hmyzu podle něj neznamená pouze méně opylovačů. Na hmyz jsou navázané další skupiny organismů a změny se postupně přenášejí napříč celými ekosystémy. „Je to podobné jako domino. Když změny překročí určitou hranici, může se celý systém začít bortit a už to nejde jednoduše zastavit,“ upozorňuje.

Česká pole, zahrady i města vypadají stejně

Podle vědců dnes nepředstavují největší problém jen pesticidy nebo chemické znečištění. Ještě větší dopad může mít postupná homogenizace krajiny. Pole, města i jejich okolí si jsou stále podobnější a mizí drobná narušení a změny, které dříve vytvářely pestré prostředí pro různé druhy organismů. „Zastavili jsme přirozené procesy, které krajinu proměňovaly. Dříve ji formovaly třeba požáry nebo rozlévající se řeky. Dnes se naopak snažíme udržet všechno stejné,“ popisuje Harabiš.

S následky úbytku hmyzu se už potýkají některé oblasti světa. V částech Číny vedlo intenzivní používání pesticidů a ztráta vhodného prostředí k tomu, že farmáři dnes musí některé sady opylovávat ručně. Proměnu krajiny je podle ekologů dobře vidět i v Česku. Jako příklad uvádějí Třeboňsko, které bývalo symbolem biologicky bohaté krajiny. „Dříve šlo o mimořádně pestrou oblast. Dnes už tam bohužel vidíme stejné problémy jako v jiných částech republiky,“ říká Harabiš.

Výraznou změnu podle něj přineslo především intenzivní hospodaření a nadměrné zarybnění. Vodní prostředí, které bylo ještě relativně nedávno druhově velmi bohaté, postupně ztratilo svou rozmanitost. Dopady se navíc začaly přenášet i do okolní krajiny. „Výrazně začali ubývat například vodní ptáci a další organismy navázané na mokřadní prostředí,“ dodává.

Solární parky jako příležitost

Právě v ochuzené zemědělské krajině mohou podle vědců překvapivě sehrát pozitivní roli i fotovoltaické elektrárny. Ne proto, že by samotné solární panely přírodě prospívaly, ale protože v jejich areálech může vzniknout pestřejší prostředí než v okolní krajině. „Každá obyčejná louka je dnes často hodnotnější než intenzivně obhospodařované pole. Pokud se elektrárna vhodně spravuje, může tam vzniknout velmi pestré prostředí,“ vysvětluje ekolog.

Filip Harabiš se svým týmem nyní sbírá data z dvaceti solárních elektráren napříč Českou republikou. Vědci porovnávají lokality vzniklé na zemědělské půdě i na brownfieldech a sledují, která opatření podporují biodiverzitu nejlépe. Cílem projektu je vytvořit metodiku pro provozovatele elektráren i úředníky, kteří jejich vznik a podobu schvalují.

 Jednoduchá opatření s velkým efektem

V areálu fotovoltaické elektrárny v Komorovicích u Humpolce vědci například vyseli květnatou louku sečenou pouze jednou až dvakrát ročně. Ta poskytuje potravu i úkryt opylovačům a dalším druhům hmyzu. V areálu vznikly také hmyzí domky, suché kamenné zídky nebo otvory v oplocení, které umožňují průchod drobným živočichům. Na vhodných místech výzkumníci vysadili původní keře, například hloh, bez nebo jeřáb. „Snažíme se hledat jednoduchá řešení, která budou firmy schopné dlouhodobě používat. Když navrhnete příliš komplikované nebo drahé opatření, v praxi většinou nefunguje,“ vysvětluje Harabiš. Podle vědců přitom často pomáhají i velmi jednoduché kroky – méně intenzivní sečení a ponechání odkryté půdy.

Ani zahrada nemusí být uniformní mrtvý prostor

Stejný princip lze podle odborníků využít i na zahradách nebo v okolí domů. Opylovačům často chybí potrava i vhodná místa pro hnízdění. Pomoci může výsadba kvetoucích rostlin a keřů poskytujících nektar, ale třeba i obyčejný hmyzí domek. „Často stačí prostě něco nedělat. Třeba nesekat zahradu tak intenzivně nebo nechat část půdy volnou. Pomůže i hromada větví nebo dřeva, kde může hmyz najít útočiště,“ říká Harabiš.

„Taková jednoduchá opatření nejsou samospásná, ale když je udělá každý, pomůže to,“ uzavírá ekolog. Právě podobná drobná narušení a pestřejší prostředí mohou podle vědců rozhodnout o tom, jak bude česká krajina vypadat v příštích desetiletích.

Jakub Kotalík