Včely si umí v úlu topit i klimatizovat. Ti nejdůležitější opylovači ale v naší krajině ubývají

1. Včely si topí i klimatizují

Včely medonosné dokážou v úlu udržovat stabilní teplotu v létě i v zimě. Jako jeden z mála hmyzích druhů v zimě nehibernují, ale vytvářejí takzvaný zimní chomáč. „Semknou se těsně k sobě kolem matky a pomocí vibrací hrudních svalů produkují teplo. Uvnitř chomáče může být i více než 30 °C, přestože venku mrzne. Včely se navíc průběžně střídají: ty z okraje se přesouvají dovnitř, aby se zahřály,“ popisuje Vít Dvořák, včelař z Fakulty životního prostředí. V létě řeší opačný problém — přehřívání úlu. Dělnice nosí do úlu kapky vody a intenzivním máváním křídel vytvářejí proudění vzduchu. Odpařování vody pak funguje podobně jako přírodní klimatizace a pomáhá udržet ideální podmínky pro vývoj plodu i zásob medu.

2. Život včely někdy trvá jen pár týdnů

Vývoj dělnice od vajíčka po vylíhnutí trvá přibližně 21 dní. Poté mladá včela několik týdnů pracuje uvnitř úlu — zpracovává nektar a pyl, krmí larvy, produkuje vosk a staví plásty. Poslední část života tráví jako létavka, kdy sbírá potravu a vodu. V období hlavní snůšky se přitom často doslova „ulétá k smrti“ během několika týdnů. Zimní generace včel má jiný úkol: přežít chladné měsíce. Díky úspornějšímu režimu mohou zimní dělnice žít i několik měsíců.

Úplně odlišný život mají trubci — samci včely medonosné. Nestaví plástve ani nesbírají potravu, jejich hlavním úkolem je oplodnit mladou královnu. Pokud se spáří, krátce nato hynou. Ostatní bývají na konci léta z úlu vyhnáni, aby přes zimu nespotřebovávali zásoby. Nejdéle žije královna, která může v úlu strávit i několik let a během vrcholu sezony naklást více než tisíc vajíček denně. Přestože jednotlivé včely žijí krátce, celé včelstvo díky neustálé obměně generací funguje dlouhé roky jako dokonale organizovaný celek.

3. Proč včely zklidní kouř?

Včelaři při práci u úlu často používají dýmák. Nejde ale o „uspání“ včel. „Kouř u nich spouští přirozenou reakci na možné nebezpečí, například lesní požár. Když včely ucítí kouř, začnou rychle nasávat zásoby medu, aby byly připravené úl v případě potřeby opustit,“ vysvětluje včelař. Ve chvíli, kdy se soustředí na záchranu zásob, bývají klidnější a méně útočné. Kouř navíc částečně překrývá pachové signály, kterými se včely navzájem varují před nebezpečím. I několik obláčků dýmu tak dokáže na chvíli změnit chování celého včelstva a umožnit včelaři bezpečnější práci.

4. Nejdůležitější opylovači často nežijí v úlech

Když se řekne včela, většina lidí si představí včelu medonosnou chovanou v úlech. Jen v Česku ale žije přibližně 550 druhů včel a většina z nich žije samotářsky. Každá samička samotářské včely si buduje vlastní malé hnízdo v zemi, dřevě nebo dutých stoncích rostlin. Právě tito nenápadní opylovači jsou přitom pro fungování krajiny často zásadní. „Pokud bychom se spoléhali pouze na včelu medonosnou a ostatní volně žijící včely zanedbali, přibližně polovina rostlin by nebyla ve volné přírodě dostatečně opylována. Z celkového výčtu efektivity opylování navíc včela medonosná zajišťuje pouze zhruba pět procent opylování, zatímco zbývajících 95 procent připadá na ostatní skupiny opylovačů.“ upozorňuje ekolog z Fakulty životního prostředí ČZU Michal Řeřicha.

Vedle samotářských včel patří mezi významné opylovače také čmeláci, motýli, pestřenky nebo některé druhy brouků. Právě pestrost opylovačů je podle vědců klíčová pro stabilní fungování ekosystémů.

Česká republika navíc patří k zemím s velmi vysokou hustotou chovu včel. Pokud je včel medonosných příliš mnoho, mohou soupeřit s volně žijícími druhy o potravu. „Existuje řada rostlin, které včela medonosná nedokáže efektivně opylovat. Pro přírodu, zahrady i zemědělství jsou proto zásadní právě volně žijící opylovači,“ říká Michal Řeřicha.

5. Za každé třetí sousto vděčíme opylovačům

Včely a další opylovači ovlivňují velkou část potravin, které každý den jíme. Pomáhají opylovat přibližně 75 % druhů zemědělských plodin na světě a podle dat portálu Our World in Data závisí na opylovačích asi 35 % světové produkce potravin. Právě proto se často říká, že „každé třetí sousto“ souvisí s jejich prací. Bez opylovačů bychom měli méně ovoce, zeleniny nebo ořechů. Výrazně by ubyla například jablka, jahody, mandle, rajčata, káva nebo kakao. Opylovači navíc neovlivňují jen množství úrody, ale i její kvalitu — plody bývají větší, chutnější a lépe se vyvíjejí. Vědci zároveň upozorňují, že počty opylovačů v mnoha částech světa klesají. Hlavními příčinami jsou pesticidy, úbytek květin a změny klimatu. Jaké problémy může způsobit úbytek opylovačů, dokazují některé regiony v Číně, kde se sadaři musí uchylovat k ručnímu opylování svých stromů.

6. Co může udělat každý z nás

Více než polovina druhů volně žijících včel je v Česku zařazena na červeném seznamu ohrožených druhů. Nejohroženější bývají specializované druhy vázané na konkrétní rostliny nebo prostředí. Za jejich úbytkem stojí kombinace několika faktorů — intenzivní zemědělství, používání pesticidů, úbytek květin i proměna krajiny. Tyto vlivy se navíc často kombinují a vzájemně zesilují.

Přesto může opylovačům pomoci i běžná zahrada nebo balkon. Jedním z řešení jsou hmyzí domky pro samotářské včely, důležité jsou ale i rozkvetlé plochy a méně časté sečení. „Velmi účinným opatřením je ponechání části pozemku jako květnaté louky, která poskytuje opylovačům dostatek potravy,“ radí ekolog Michal Řeřicha. Důležitá je především pestrost prostředí, která z krajiny postupně mizí. Pro ty, kteří se chtějí o podpoře opylovačů dozvědět více, lze doporučit například web Týmu ekologie hmyzu a k tomu přidruženou iniciativu Praha kvete. Jak podporují opylovače vědci ČZU přímo v univerzitním kampusu, se můžete podívat zde.

Text a foto: Jakub Kotalík / FŽP