O studiu na Fakultě lesnické a dřevařské, o proděkanství i o lovecké turistice

Markéto, jaká byla vaše cesta na FLD a co vás sem přivedlo?

Po střední, kdy jsem studovala gymnázium v Jihlavě, jsem byla velmi široce zaměřený student. Pocházím z myslivecké rodiny. Děda, taťka, strejda jsou všichni myslivci a zároveň můj taťka je vystudovaný lesní inženýr z Brna, mamka studovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Na základě doporučení jsem pak zvolila obor, který mi v budoucnu vydělá na moje koníčky, a tak jsem si nakonec vybrala VŠE, Fakultu mezinárodních vztahů, mezinárodní obchod. Jenže v průběhu studia mi začala chybět nějaká ta přírodovědná témata. Ve třetím ročníku bakaláře jsem se proto přihlásila na dálkové studium Lesnictví na FLD. To znamená, že i FLD je moje alma mater. Nakonec jsem tady vystudovala jak bakaláře, tak magistra v oboru lesní inženýrství, a zároveň dokončila doktorát na VŠE. Tam jsem při studiu získala i praktické zkušenosti díky práci pro různé firmy, ale musím říct, že mě to nenadchlo až tolik, jak jsem si vždycky myslela při představě práce pro mezinárodní firmy.

Takže spojení ekonomiky a zájmu o přírodní vědy vás nakonec dovedlo k nám?

Přesně tak. Po magisterském studiu přišla nabídka na doktorát na katedře cestovního ruchu VŠE a já jsem téma spojila se svým největším koníčkem, myslivostí. Vybrala jsem si loveckou turistiku, téma, ke kterému chyběla data a informace. Od malička jsem byla svědkem toho, že k nám jezdí lovci ze zahraničí a platí poměrně hodně peněz za lov, ale nebyla o tom žádná statistika, informace…

Jaké to pro vás bylo naskočit do nového prostředí a jaký byl první dojem z „lesárny“?

Mě to vlastně hrozně bavilo, v tom smyslu, že to bylo jiné. Ekonomické vědy nejsou až tak zábavné a zajímavé. Vnímala jsem VŠE jako prostředí ostrých loktů. Vyučující byli autoritou a student někde úplně na posledním stupínku toho řetězce. Tady na FLD byla rodinná atmosféra. Vyučující mi přišli neuvěřitelně zapálení do toho, co dělají, hrozně je to bavilo a vlastně to svoje nadšení přenášeli na studenty. Bavilo mě chodit do terénu, poslouchat je, jak mluví o stromech, rostlinách, broucích a jak to všechno funguje dohromady. To bylo to prostředí, které mě naprosto uchvátilo.

Jak dlouho už na fakultě působíte?

Od roku 2017. Po magisterském studiu jsem díky svému vedoucímu diplomové práce docentu Jakubovi Horákovi začala pracovat na projektu KZ6: Model správy a rozvoje ovocných sadů jakožto významných městských ekosystémů a zůstala v kontaktu s fakultou. Současně jsem byla akademickým pracovníkem na VŠE, později zástupkyní vedoucí katedry. Nakonec jsem dala přednost FLD a od roku 2019 jsem proděkankou pro studijní záležitosti na FLD.

Můžete přiblížit, co vaše proděkanská role obnáší? Co všechno máte na starost?

Ta pozice má velmi široké pole působení. Začíná to u přijímacího řízení a končí u promocí studentů. Na začátku řešíme rámec přijímaček – co bude obsahem, jaké budou podmínky pro přijetí ke studiu, které uchazeče chceme oslovit, jaké studijní programy otevřeme atd. Když studenti nastoupí, procházejí povinným kurzem Úvod do studia a BOZP, který vedu. Snažím se jim předat maximum informací jak to studium bude vypadat, na co si dát pozor, jak se orientovat. Dozví se i něco z oblasti osobního rozvoje nebo základů psaní odborného textu. To je pro nově příchozí často úplně nová zkušenost. Pak už řešíme běžnou agendu během studia – rozhodování o žádostech studentů v rámci jejich studia, komunikace s garanty studijních programů, změny v programech, akreditace nových programů, změny garantů předmětů atd. Vybírám spolu s vedoucími kateder mladé vědecké pracovníky na katedry, organizuji řadu mimosemestrálních a přípravných kurzů pro studenty, různé soutěže ve spolupráci s praxí. Na konci letního semestru pak přichází státnice a promoce, kde působím jako promotor – tam se absolventi loučí s mojí agendou. Kromě samotného studia studentů se podílím i na posuzování akreditací na jiných fakultách, zapojuji se do univerzitních komisí a diskusí třeba nad studijním a zkušebním řádem a dalšími vnitřními předpisy univerzity.

Také se věnujete vzdělávání pedagogů…

To je druhá velká oblast mé agendy – zaměření na kvalitu studia prostřednictvím lidských zdrojů. Snažíme se organizovat různé vzdělávací kurzy pro pedagogy doma i v zahraničí, třeba k didaktice nebo novodobému fenoménu, umělé inteligenci. Podporujeme tvorbu skript a inovativní metody ve výuce. Také k nám přijíždí zahraničí pedagogové a předávají zkušenosti studentům mimo studijní programy, aby výuku obohatili. Mám vlastně na starost i agendu zahraničních studentů a výjezdů a příjezdů studentů zejména v rámci programu Erasmus+.

A nově i poradenství pro studenty?

Ano, máme studijní poradkyni, která se stará o studenty se specifickými potřebami. Od letošního roku jsme přidali i péči o talentované studenty. Nastavujeme koncepci rozvoje talentovaných studentů, hledáme, jak takového člověka identifikovat, oslovit a nabídnout mu něco víc. Rozběhli jsme například výuku matematiky ve dvou úrovních a chceme pokračovat i v dalších předmětech.

Jak se vám na FLD daří rozvíjet u studentů kritické myšlení, zvlášť v době umělé inteligence a rychlého šíření zkreslených informací?

Začínáme už v Úvodu do studia a BOZP s prváky a pokračujeme přes přednášky z Knihovny ČZU i jednotlivé předměty. Chtěla bych, aby každý předmět měl v sylabu zakomponovanou umělou inteligenci a kritické myšlení. Měli bychom ukazovat, co AI umí, ale i její limity. Říkám kolegům: „Ukažte studentům, co vám AI odpověděla na zadaný dotaz a kde si to mají ověřit. Učte je klást správné otázky a pochybovat tam, kde je to potřeba.“ Tím, že mezi kolegy panuje diverzita v názorech na využití umělé inteligence, můžeme předat studentům právě to celé spektrum. Každý vyučující navíc nejlépe ví, jestli v jeho předmětu může umělá inteligence pomoci, nebo spíše uškodit. A kdo jiný by měl studentům ověřit, zda jsou informace vytvořené AI pravdivé?

Co je pro vás nejdůležitější ve vztahu ke studentům?

Komunikace. Snažíme se hlavně komunikovat se studenty a sbírat zpětnou vazbu. Třeba i prostřednictvím garantů studijních programů. Pravidelně děláme dotazníková šetření na jednotlivé studijní programy – co je baví, co by zlepšili, co jim chybí. Tak, abychom předměty maximálně zkvalitňovali a šli s dobou a zájmem studentů. Samozřejmě ne vždycky je možné vše upravit přesně podle jejich přání. Někdy to ocení až třeba později v zaměstnání… že tenkrát je to nebavilo, ale najednou: Aha, to se mi hodí! Často je to o hledání rovnováhy. Dalším důležitým aspektem je přátelská atmosféra. To zmiňují i studenti a je důležité v tom pokračovat. Máme naprosto špičkové vybavení, moderní budovy a infrastrukturu, to je naše velká přidaná hodnota. Studenti tu tak mají velmi dobré zázemí. Zároveň podporujeme i spolkovou činnost. Někteří studenti jsou neuvěřitelně šikovní a akční. Jezdí i na různé soutěže, například na soupeření trubačů, soutěž ve vábení jelenů, střeleckou soutěž… Jsme rádi, že je můžeme v tomto podpořit.

V čem vidíte silné stránky FLD, pokud jde o vzdělávání nebo propojení s praxi?

Určitě je to špičkové vybavení, přátelská atmosféra a nadšení vyučujících, které se, myslím, pořád přenáší do výuky. Velkou sílu vidím také ve vědě a výzkumu. Děláme excelentní vědu, a to zmiňuji i na dnech otevřených dveří, protože to, jak fakulta funguje ve vědě a výzkumu, se promítá do výuky. Neučíme jen podle učebnic, přinášíme studentům aktuální poznatky z naší vlastní výzkumné práce. Další velký přínos vidím v rozvoji spolupráce s praxi. Máme nastartovanou spolupráci s různými partnery z organizací a firem lesnicko-dřevařského sektoru. Vzniká řada diplomových a bakalářských prací, které řeší reálné problémy konkrétních firem či organizací. Firmy navrhují témata, která potřebují řešit v praxi, a naši studenti na tom pracují, což je super. Tak to jsou podle mě silné stránky a patří mezi ně i odlišnost od jiných vysokých škol v přístupu ke studentovi.

Daří se vám skloubit administrativní povinnosti s dalšími profesními aktivitami?

Musím říct, že to není jednoduché. Přes léto je to samozřejmě volnější a člověk si trochu odpočine, ale během semestru je to neuvěřitelná „smršť“. Je čím dál tím těžší všechno sladit – agenda, zodpovědnost, běžný provoz, práce o víkendu. To všechno k tomu patří. Musí to člověka bavit a nemohl by to dělat někdo, kdo by pro to nebyl zapálený. Mám ráda, když jsou věci jasně nastavené, takže mi vyhovuje, když systém běží podle pravidel. Zároveň při agendě proděkanky musím fungovat i jako akademická pracovnice na pozici odborné asistentky. A mám pocit, že když na FLD nastavíme určité minimální požadavky, co by měl odborný asistent plnit v oblasti výuky i vědy a výzkumu, tak také chci tyto požadavky naplnit, což je při mé agendě proděkanky poměrně obtížné. Hodně mi pomáhá moje vlastní organizace a disciplína. Na každý den mám „to do list“, bez něj už se neobejdu. Tenhle systém mám v sobě od střední školy a i když je to někdy až děsivé, pomáhá mi udržet si přehled a alespoň trochu čistou hlavu.

Pojďme se podívat na váš aktuální projekt SHUNTDIEM. Co si pod tímto názvem může laická veřejnost představit? Zní to skoro jako zaklínadlo.

Ono to vzniklo jako zkratka z anglického názvu Strengthening Hunting Tourism Students’ Competences Through Connecting With Stakeholders via Digitisation of Educational Materials. Původně jsme přemýšleli i oHunt Diem, podobně jako Carpe Diem, ale nakonec jsme to spojili s myšlenkou rozvoje studentských kompetencí v oblasti lovecké turistiky a vznikl název SHUNTDIEM. Název implikuje, že se zaměřujeme na zlepšení a posílení studentských kompetencí v oblasti lovecké turistiky prostřednictvím digitalizace a digitálních technologií. Jedná se o mezinárodní projekt v rámci programu Erasmus+.

Projekt se tedy věnuje lovecké turistice, ale asi ne tak, jak si ji většina lidí představí. Proč je důležité se tímto tématem zabývat právě teď?

Je to téma, které v posledních letech nabírá na významu, a přitom o něm u nás dlouho chyběla osvěta. Zároveň jde o fenomén s přesahem do péče o zvěř, do regionální ekonomiky i do vnímání myslivosti veřejností. Je třeba si uvědomit, co všechno se pod pojmem „lovecká turistika“ skrývá. Máme na fakultě i studijní program zaměřený na myslivost, řešíme myslivost ve spojení s péčí o zvěř, ale i s jejím životním prostředí. V Česku však aktuálně čelíme problému, kdy na jedné straně klesá počet myslivců, a na druhé roste počet zvěře, především spárkaté. To je vážný problém, protože pokud není dost myslivců, kteří by se starali o udržení rovnováhy v populaci zvěře, je potřeba hledat alternativy. A lovecká turistika může být jednou z cest. V principu přijede na lov někdo z jiné části ČR, nebo přijede zahraniční klientela. Poplatky za lov bývají poměrně vysoké, ale kromě přímého ekonomického přínosu to zároveň pomáhá řešit přemnoženou zvěř. Samozřejmě je důležité vést diskusi o tom, jaký typ kusů se loví. V lovecké turistice jsou často poptávány hlavně trofejové kusy, což z hlediska péče o zvěř nemusí být ideální a je vždy nutné myslet na trvale udržitelný rozvoj. Zajímavé je i srovnání se skandinávským systémem, kde lovec nepotřebuje ulovit jelena s největší trofejí. Chce si jen ulovit zvěř a často je ochoten lovit i holou. To je přesně ten přístup, o kterém je potřeba diskutovat a šířit ho i u nás. Čili nejde jen o turistiku, ale i o edukaci, osvětu a udržitelný přístup ke zvěři.

Co praktického z projektu vzejde?

Výstupů bude hned několik a všechny mají reálné využití v praxi. Prvním z nich je digitalizovaný slovník lovecké turistiky, který bude ve formě mobilní aplikace. Ten bude vícejazyčný, včetně angličtiny a jazyků partnerských zemí. Pomůže jak studentům, tak poskytovatelům lovů, kteří často naráží na jazykovou bariéru. Buď neumí žádný jazyk, nebo když umí, tak neumí odborné termíny, neumí slang. Druhým velkým výstupem je vytvoření společného předmětu, který se bude učit současně na všech čtyřech partnerských univerzitách. Budeme mít klasicky 90 minut přednášky a pak 90 minut cvičení, ale v rámci cvičení bych velmi ráda, aby studenti maximálně diskutovali. Pro studenty to znamená možnost zažít mezinárodní výuku, spolupracovat v mezinárodních týmech a překonávat jazykové i kulturní bariéry. Dále připravujeme specializovaný web, který bude ve všech partnerských jazycích a budou tam informace o lovech – tedy co všechno je potřeba k legálnímu lovu v dané zemi, jaké jsou postupy, povolené způsoby lovu, dokumenty, poplatky, převoz zbraní atd. Cílem je, aby lovec, pokud chce někam vyjet, nemusel tyto věci složitě vyhledávat a našel vše na jednom místě ve svém jazyce. Na závěr projektu pak připravujeme pro studenty letní školu v Chorvatsku, kde navštívíme řadu atraktivních loveckých honiteb a budeme pokračovat v praktické výuce a diskusích. Nechybí ani exkurze v domovských zemích partnerů nebo přednášky a akce pro širokou veřejnost. Je potřeba, abychom vysvětlovali, co lovecký turismus znamená, jak funguje a co nám může přinášet.

Narazili jste při osvětě i na negativní reakce?

Nejvýraznější poslední zážitek mám asi z konference Women and Sustainable Hunting v Itálii. Součástí programu byla návštěva mysliveckého veletrhu ve Veroně, ale když jsme s mojí kolegyní ze Srbska vycházely ven, stála tam skupina aktivistů proti zabíjení zvířat. Byla tam i policie a nebyl to vůbec hezký zážitek. Křičeli na nás, snažili se k nám dostat, ale naštěstí policie situaci zvládla. Podobně silnou reakci vyvolal i podcast, ve kterém jsem mluvila o lovecké turistice a našem projektu. Mrzelo mě, že většina lidí si podcast nepustila celý a reagovala jen na nějakou vystřiženou část. To je právě problém dnešní doby – rychlé odsouzení bez snahy porozumět nebo si věc dohledat. Proto považuji za klíčové, abychom v osvětě pokračovali. Je to kontroverzní téma, nesmíme v tom ustat. Abychom si neřekli: „Oni to stejně nepochopí, tak to nikde nebudeme říkat.“ Je naopak důležité mluvit srozumitelně, otevřeně a nebát se vysvětlovat podstatu věci.

Co vás na práci v projektu SHUNTDIEM osobně nejvíc baví nebo motivuje?

Tyhle mezinárodní projekty jsou skvělé, mám ráda ten přesah. Když komunikuji se zahraničními partnery, otevírá mi to nové pohledy. Každá země má jiný systém, jiné priority a jiný přístup k myslivosti, a to je obrovsky obohacující. Zároveň je to ale i výzva. Obyčejné věci se najednou musí víc promyslet, víc vysvětlit. Ale právě v tom vidím smysl – rozšiřovat si obzory a hledat společný jazyk napříč kulturami. Pro naše studenty to má velký přínos. Můžou se přihlásit do kurzu v angličtině a zase je to obohacuje. Jsem opravdu vděčná, že tyto příležitosti tady na fakultě máme a že můžeme projekt koordinovat, ať už v rámci Česka, nebo i v mezinárodním kontextu.

Kdybyste měla popsat naši fakultu třemi slovy, jaká by to byla?

První slovo, které mě napadlo, je „rodina“. Protože jsem zmiňovala rodinnou atmosféru a pro mě, když v práci trávím většinu času, se pracovní vztahy přetavují do takové rodiny. Druhé slovo je „kvalitní věda“. To je podle mě nesmírně důležité nejen proto, že ji sami děláme, ale i proto, že ji dokážeme promítat do výuky. A třetí slovo? „Les“.

Mám tady jednu „bonusovou“ otázku na odlehčenou. Kdybyste měla vybrat jeden předmět, který by vás symbolizoval na pracovním stole, co by to bylo?

To je vážně těžká otázka!… První, co mě napadá, je „mobil“, protože dokonale vystihuje, jak moje práce vypadá. Je totiž hrozně multitasking… A mobil mi evokuje, že tam je vlastně všechno, různé aplikace zaměřené na všechno možné. Je to předmět, který mám pořád u sebe. A přesně odráží můj pracovní rytmus – různorodost, mobilitu, přepínání mezi úkoly. Takže ano, asi mobil.

Rozhovor vedla: Hana Brinkeová