Podle zjištění vědců velcí kopytníci snižují počty klíšťat o tři čtvrtiny

Výzkum vědců České zemědělské univerzity v Praze také potvrdil, že klíšťat v Česku dramaticky přibývá. Zatímco v 70. a 80. letech minulého století byla horní hranice výskytu klíšťat v České republice kolem 700 metrů nad mořem, na přelomu tisíciletí to bylo již 1000 až 1100 metrů nad mořem a v roce 2024 sbírali vědci klíšťata i ve výšce kolem 1300 metrů. Vloni přitom celkově nasbírali o 75 procent klíšťat více než v roce 2021.

„Přirozená pastva velkých kopytníků výrazně snižuje početnost klíšťat. Počty klíšťat na plochu jsou na milovických pastvinách čtvrtinové oproti nepaseným plochám vedle pastvin,“ shrnuje závěry výzkumu z milovické rezervace Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Tito kopytníci totiž pastvou z rozsáhlých ploch odstraňují vysokostébelné, husté porosty trav a přetvářejí je na mozaiku různě vysokých a hustých trávníků s vysokým podílem krátkostébelné vegetace. „Odstraněním vysokostébelných trávníků mizí pro klíšťata ideální biotop, kde číhají na případného hostitele. Ať už je to zvíře, nebo člověk,“ dodává Miloslav Jirků. Podle jeho slov by v rámci navazujícího výzkumu bylo zajímavé ověřit, zda mají velcí kopytníci na klíšťata podobný vliv nejen v suchých biotopech typu milovických lesostepí, ale také v biotopech vlhkých říčních niv a mokřadech.

„I když se klíšťata více šíří kvůli vyšším teplotám, díky nimž ve větších počtech přežívají zimy, přímé slunce jim paradoxně nesvědčí. V řídké a nízké vegetaci vytvořené pastvou velkých kopytníků nemají dostatek stinných a vlhkých míst, kde jinak přežívají nejteplejší část dne, kdy jim hrozí úhyn vyschnutím,“ poznamenává autorka výzkumu Johana Alaverdyan z České zemědělské univerzity.

Výsledky vědeckých výzkumů potvrdilo i pozorování divokých koní v prvních letech projektu. „První dva roky po zahájení pastvy, kdy ještě převládaly zapojené vysokostébelné trávníky, byli koně obsypaní klíšťaty. V dalších letech už na nich klíšťata nebyla na první pohled viditelná,“ zmínil Miloslav Jirků.

K šíření klíšťat přispívá nejenom změna klimatu, ale i krajina pozměněná člověkem. Řada míst je opuštěných a zarůstá hustou vegetací, což je pro přírodu nepřirozený stav. „V minulosti právě stáda velkých kopytníků přispívala k vytváření řídkých, krátkostébelných trávníků, kde se klíšťatům nedaří ani přesto, že mají kvůli globálnímu oteplování příhodné podmínky k expanzi,“ uzavírá Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci velkých kopytníků založila v roce 2015 ve spolupráci s vědci.

Klíšťata v České republice přenášejí řadu nebezpečných onemocnění. Především klíšťovou encefalitidu a lymeskou borreliózu. Dále mohou klíšťata přenášet i tularémii, ehrlichiózu, babesiózu, anaplazmózu, bartonelózu a rickettsiózu.  Například klíšťová encefalitida a lymeská borelióza mohou mít pro člověka velmi vážné následky, včetně trvalých neurologických poškození, a v ojedinělých případech končí i smrtí pacienta.

Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze a dalšími vědeckými a vzdělávacími institucemi. Na podporu projektů ochrany přírody může veřejnost přispět prostřednictvím portálu pomahamekrajine.cz.

Zdroj: Česká krajina