Stalo se před 35 lety

Navzdory tehdejším zvyklostem se během onoho roku na přednáškách a na seminářích diskutovalo o politické situaci, studenti vydávali časopis Carpe Diem, v klubu F na kolejích se konaly koncerty, výstavy, debaty i další studentské akce. Později se ikonou sametové revoluce v Suchdole stalo shromaždiště u slunečních hodin v samém srdci kampusu.

Mnohé z toho, co se v naší zemi událo během roku 1989, bylo předzvěstí blížícího se konce režimu. Vše začalo už v lednu Palachovým týdnem a pokračovalo mnoha drobnými incidenty, než přišel hlavní spouštěč odporu, manifest Několik vět. Výzva spojující disent s mlčící většinou, takzvanou šedou zónou, zazněla poprvé v červnu na rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Do listopadu ji podepsalo 40 000 lidí.

V říjnu obletělo republiku na vlnách této exilové stanice Slovo o slově, projev, který Václav Havel napsal u příležitosti obdržení Mírové ceny Frankfurtského knižního veletrhu roku 1989 a jehož interpretace se ujal Jan Tříska. Pojednává o moci slova, které je „zázračným prostředkem lidské komunikace a zároveň nástrojem, který může být zneužit“. Za zvláštní znamení a předzvěst sametové revoluce pak je považována kanonizace Anežky České, k níž došlo ve vatikánské bazilice sv. Petra pouhých pět dní před začátkem sametové revoluce.

Vše tedy spělo k pátku 17. listopadu, kdy přišel brutální zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě. Právě sem byli nasměrováni účastníci manifestace k Mezinárodnímu dni studentstva. Pietní vzpomínky na tragické události z roku 1939, vedoucí k uzavření českých vysokých škol, se zúčastnila i řada studentů tehdejší VŠZ a někteří pedagogové, mezi nimi i současný rektor ČZU profesor Petr Sklenička.

„Shromáždění k 17. listopadu se zpočátku jevilo jako další z řady předchozích demonstrací, které proběhly a nic zásadního se nestalo. Tedy v režii Socialistického svazu mládeže, v té době už přece jen trochu odvážnějšího… Spolubydlící z koleje mi na otázku, zda jde na Albertov, odvětil, že to je jen další z akcí svazáků, a odjel domů. Co se ale pak událo, překvapilo nás všechny. Ať už to bylo jakkoli plánováno, nebo se to jen soudruhům vymklo… Díky za to!“

V suchdolském kampusu se události daly do pohybu v neděli 19. listopadu, kdy se studenti vraceli na koleje. Tam došlo v noci z neděle na pondělí k volbě stávkových výborů, mezi jejichž členy patřili například Jan Riegert z Provozně ekonomické fakulty, Ladislav Ptáček a Pavel Rychter z tehdejší Agronomické fakulty či Ingrid Kejkrtová, která se stala mluvčí výboru. Mnohé se tehdy odehrálo v klubu F a rovněž na prostranství u slunečních hodin v samém středu kampusu před rektorátem. Tam se také 20. listopadu, v den vyhlášení okupační stávky, konalo nejvýznamnější shromáždění.

Na VŠZ vzniklo poměrně záhy Občanské fórum složené ze zaměstnanců školy. Mezi jeho zakládající členy patřili například dr. Libor Fetter, dr. Jana Dolejšková, dr. Vladislav Labudek, který se stal mluvčím fóra, či Ing. Martin Šindelář působící jako spojka mezi studenty a zaměstnanci.

Postupně se formovaly návrhy a požadavky na odstoupení vedení a školy a fakult a odchod zprofanovaných funkcionářů bývalého režimu. „Samozřejmým požadavkem studentů a OF bylo zrušení celoškolského ústavu marxismu-leninismu, který zajišťoval tzv. ideologickou výuku ve všech ročnících všech oborů a měl kolem čtyřiceti zaměstnanců,“ zavzpomínal dr. Vladislav Labudek v textu z listopadu 2009, napsaném při příležitosti 20. výročí revoluce. Studenti také začali vyjíždět mimo Prahu. Už v prosinci 1989 proběhly díky tlaku ze strany studentů i zaměstnanců volby nových děkanů a rektora, kteří se ujali funkcí od 1. ledna 1990 s platností mandátu na jeden rok. Novým rektorem se stal profesor Jiří Petr.

Studenti se u slunečních hodin sešli naposledy v květnu roku 1990. A o měsíc později, 13. června 1990, na posledním setkání Občanského fóra VŠZ jeho mluvčí dr. Vladislav Labudek vyslovil naději: „Přejeme naší společnosti, naší škole, jejím demokratickým orgánům a jejímu zvolenému vedení i vedení fakult, aby co nejlépe zvládly složité období demokratické rekonstrukce a přispěly tak k upevnění poměrů, ve kterých žijeme jako svobodní občané ve svobodné zemi.“

Lenka Prokopová / s využitím archivu Živé univerzity