Známe vítěze přehlídky populárně-vědeckých filmů Prague Science Film Fest

V soutěžní sekci programu letošního PSFF bojovalo o titul Nejlepšího mezinárodního vědeckého dokumentu celkem šestnáct filmů z Francie, USA, Rakouska, Spojeného království, Kanady, Německa, Španělska, Belgie a Nizozemska. V soutěži bylo zastoupeno i Česko filmem Voda ztracená a vrácená. Tento poetický dokument si z festivalu odnesl Cenu rektora ČZU. „Film ztvárňuje zajímavý kontrast vody jako životodárného, ale také destruktivního prvku. Voda představuje jak zdroj života, tak i jeho ohrožení,“ hodnotí snímek rektor Petr Sklenička a dodává: „Je zde patrná investice obrovského množství času, energie a technických znalostí, která byla věnována zachycení koloběhu vody. Každý záběr tak působí jako pečlivě promyšlený obraz.”

Porotu složenou ze studentstva ČZU nejvíce zaujal snímek Evoluce Země: Ostrovy, o kterém mladí porotci tvrdí: „Film není jen o fauně, je to reflexe o přizpůsobivosti života samotného. Nutí nás přehodnotit naše chápání evoluce a našeho místa v přírodě a jeho síla rezonuje ještě dlouho po skončení projekce.”

Porotu mezinárodní soutěže složenou ze zástupců fakult a vedení ČZU si získala Divočina v bouři režiséra a scenáristy Michaela R. Gaertnera. Porota na filmu ocenila jeho vizuální i emocionální podmanivost. „Film vykresluje, jak se zvířata a rostliny v lese připravují na změny počasí, od prvních náznaků blížící se bouřky až po její příchod a následky. Tento proces adaptace na střídání sucha a dešťů je zde zachycen fascinujícím způsobem a ukazuje, jak úžasně jsou obyvatelé lesa schopni se přizpůsobit měnícím se podmínkám.”

Vrcholem oceňování nejlepších dokumentů je cena Grand Prize, kterou festival uděluje ve spolupráci s partnerským festivalem Academia Film Olomouc. O tuto cenu se uchází jak soutěžní výběr PSFF, tak soutěžní filmy z AFO z dubna letošního roku. Porota složená z odbornic a odborníků z oblasti popularizace vědy a dokumentárního filmu udělila toto ocenění ve výši 10 tisíc amerických dolarů filmu Součástí smečky v režii Tanguye Dumortiera a Oliviera Larreyho. Film podle nich „jakoby mimoděk ilustruje zásadní posun v přírodovědném filmu, který se odehrál v posledních dvou dekádách. Z loutkaře a manipulátora se dokumentarista stává pouhým divákem a získává tím tolik potřebný odstup. Snímek ukazuje, že gradace napětí ve filmu o predátorech lze dosáhnout celou paletou metod a postupů. Snahu ohromit brutalitou nahrazují úplně jiné a civilnější metriky: čas, a hlavně důvěra v diváckou schopnost vidět.” Podle porotců tento film dává naději, že pečlivá dramaturgie může mít vyšší hodnotu než jeden „money shot“. I přes tento humanistický záměr ale nezakrývá realitu filmové práce. Aby dokumentarista dokázal zachytit život predátora, musí tak sám začít přemýšlet.