Objasnění biologických příčin ohrožení a navržení vhodných řešení biologického charakteru jsou v současné době rozvinutých výzkumných možností a přístupu do špičkových laboratoří vlastně jen tou menší částí ochranářské skládačky. Bez vědeckých výsledků spojených se znalostí biologie a ekologie druhu bychom nemohli dosáhnout úspěchu, ovšem samotná znalost této problematiky ohrožený druh také nezachrání. K vědcům a vědkyním se tak musí přidat ochranářská komunita, která převede výsledky výzkumu do praxe. Ale právě v této chvíli naráží na největší úskalí. Za vznikem většiny příčin ohrožení totiž stojí lidé a pouze spolupráce s nimi může tyto příčiny eliminovat. Vědec či vědkyně z oboru ekologie či ochrany přírody tak musí často většinu svého úsilí zaměřit na prosazování těch „správných“ ochranářských záměrů ve společnosti. V lidské společnosti. Od místních komunit přes školy, veřejné činitele až po vlády příslušných zemí, tam všude se snaží prosadit svou myšlenku. Ovšem přiznejme si, většinou nedostatečně vybaven či vybavena znalostmi a zkušenostmi s prací se svými „conspecifics“… Studoval či studovala přece zvířata!
Největším omylem spojeným s předáváním řešení v oblasti druhové ochrany je široce rozšířená představa, že když lidé budou vědět, jak se něco má/nemá správně dělat, tak to tak dělat budou/nebudou. Vzdělávání je v tomto směru zásadní, proto šíření informací a zvyšování obecného povědomí o problematice ochrany přírody a ohrožených druhů je jedním z hlavních nástrojů ochrany přírody. Vzdělávací panely, přednášky pro školy všech úrovní, exkurze, letáčky, samolepky – každý ochranářský projekt disponuje podobným arzenálem. Představte si ale sami sebe. Kolikrát byste museli slyšet přednášku o tom, že cvičit každé ráno je zdravé, abyste sami začali každé ráno cvičit? Já osobně seznám jen, že tento výrok je jistě pravdivý, ale upřímně řečeno ne dost silný, aby mě k žádoucímu chování dovedl. Za určitých podmínek životního nastavení jsem dokonce ochotna ranní cvičení provozovat, ale jaký arzenál životních událostí jsem ochotna využít k tomu, abych se zase rychle a ochotně vrátila ke starým známým osvědčeným návykům a řekla si, že když zrovna já zrovna teď ráno cvičit nebudu, svět se nezboří. A přesně totéž je to se změnou chování komunit ve vztahu k ohroženým druhům. Být informován totiž většinou nestačí.
A jak tohle téma souvisí s kriticky ohroženým západním poddruhem antilopy Derbyho? Náš tým se po téměř čtvrt století úspěchů i frustrací ve snaze o záchranu zvířete, kterého zbývá v přírodě sotva 200 jedinců, rozhodl posunout zase o kousek dál. V listopadu uplynulého roku uspořádali kolegové Dr. Markéta Grúňová a Ing. Jan Svitálek za podpory Derbianus Conservation, Ministerstva životního prostředí ČR a Safari Parku Dvůr Králové evaluační misi stávajících environmentálních programů a workshop zaměřený na tvorbu vzdělávací strategie včetně identifikace bariér a strategií vedoucích ke změně chování. Věříme, že spolupráce s odborníky na vzdělávání a změnu chování (behavioural change) posune naše snahy o záchranu majestátní antilopy zase o pořádný kus dál!
Doc. Karolína Brandlová
Podobné články
Na českobudějovickém výstavišti dnes začal 51. ročník mezinárodního agrosalonu Země živitelka. Až do úterý 26. srpna se můžeme těšit na přehlídku toho nejlepšího, co nabízí moderní trendy v zemědělském sektoru. Své tradiční místo v Pavilonu T2 má i Česká zemědělská
Někdy stačí dva, aby se dobrý nápad stal skutečností. Důkazem jsou Vojtěch Malecha a Jan-Dorian Kratochvíl, dva studenti Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, kteří si založili hmyzí farmu. Produkují zde krmný hmyz pro chovatele a organické NPK hmyzí hnojivo,