Welcome Centrum je spolehlivým průvodcem, praktickým pomocníkem i přítelem zahraničních akademiků

Vy jste byla u vzniku Welcome Centra a pak u všeho, co se kolem něj šustlo. Jak to tehdy před třemi lety vypadalo a kam se centrum posunulo?

Na ČZU jsem nastoupila s vizí vytvořit z Welcome Centra pro zahraniční zaměstnance místo, na které se mohou v případě potřeby kdykoliv obrátit. Bohužel hned na začátku nám pandemie připravila celou řadu překážek, které jsme ale úspěšně překonali. Jsem přesvědčená, že naše cesta ve Welcome Centru vede správným směrem. Pracovní podmínky, které nám vytvořil vedoucí oddělení mezinárodních vztahů Lukáš Pospíšil, nám umožnily urazit pořádný kus cesty.

Největší posun vnímám v tom, že se Welcome Centrum dostalo nejen do povědomí zahraničních zaměstnanců a doktorandů, ale i českých kolegů na fakultách. Zaznamenala jsem vysoký zájem kateder a projektových oddělení fakult o jeho služby. Od vyřizování pobytových a pracovních oprávnění, asistenci při relokaci do České republiky zahrnující hledání vhodného ubytování přes stěhování, komunikaci s realitními makléři či vlastníky nemovitostí, kontrolu a překlad nájemních smluv, zajištění českého telefonního čísla, pomoc se založením bankovního účtu, asistenci při komunikaci s různými univerzitními odděleními a českými úřady až po podporu celých rodin jak z hlediska praktického, tak i psychologického.

Konečně jsem našla čas na vytvoření naší webové stránky, kterou mi nyní moji noví kolegové pomáhají vylepšovat. Se stážistkou z Francie se podařilo spustit další informační portál Welcome Centra na sociálních sítích Instagram a Facebook. Kolegyně Martina Šlesingerová na to navázala, a kromě jiných aktivit se zhostila vydávání nového občasníku Newsletter. A celkově se pro centrum stala velkým přínosem. Také jsme založili Welcome Centrum International Club, při kterém kolega Ranjodh Arora pořádá v kampusu Language Café. V letním semestru jsme zorganizovali výuku českého jazyka. Každý týden docházejí tři skupinky na lekce do Welcome Centra. Začali jsme natáčet medailonky s našimi zahraničními výzkumnými pracovníky o jejich práci a životě.  Další velký posun vnímám v tom, že se naše univerzita stala součástí evropské sítě EURAXESS, a zařadila se tak mezi 600 servisních středisek působících ve 42 zemích a 15 středisek v České republice. ČZU je nyní součástí národního centra EURAXESS Czech Republic, které aktivně spolupracuje s Evropskou komisí jako podpůrná platforma pro organizace a výzkumná centra. Servisní středisko EURAXESS působí při Welcome Centru ČZU a naši zahraniční vědci tak mají snadnější přístup k různým službám a aktivitám.

Centrum jste zakládali v době covidové pandemie, pak se střídaly zákazy a omezení a teprve vloni se začalo jezdit k nám i ven relativně normálně. Jak jste náhlý „nával“ přišedších zvládali?

Rozsah služeb Welcome Centra se samozřejmě po ukončení pandemie rozšířil a s tím i „nápor“ na toto oddělení, kde jsem tehdy byla sama. Ale vše se zvládlo díky pomoci stážistů. Za celou existenci centra jsem měla to štěstí přivítat milé studenty ze zahraničí, kteří přijeli na zkušenou v rámci programu Erasmus+. Bohužel, čas nezadržitelně plyne, a tak i pobyt studentů na univerzitě a jejich pomoc v centru byly vždy jen dočasnou náplastí. Nicméně, centrum se stále posouvá dál, a tak jsem nyní velmi ráda, že jsem mohla přijmout dva kolegy na částečný úvazek. Společně se tak snažíme uspokojit všechny, kteří nás žádají o asistenci v různých oblastech. Kolegové nám z legrace říkají Welcome Centrum – práce všeho druhu. Poskytujeme servis v oblasti právní, ubytovací, překladatelské, je to také cestovní kancelář, psychologická a rodinná poradna, catering, stěhování, babysitting, grafické a marketingové studio a tak dále.

Něco jako Ferda mravenec – práce všeho druhu. S jakými problémy se cizinci u nás potýkají nejvíc?

Jak už to při delších pobytech v zahraničí bývá, největším úskalím je začlenění do společnosti. Porozumět místní kultuře, zavedeným stereotypům a myšlení lidí. Obecně jsou úřady, zdravotnická zařízení nebo pobočky pojišťoven něčím, kam se i místní snaží zavítat jen opravdu v nutných případech. Tak si představte, co se asi odehrává v myslích lidí ze zahraničí, když musí některé z takových míst navštívit. V současné době není myslitelné, aby si náš zahraniční zaměstnanec vyřizoval cokoliv sám. Ať už se to týká pobytové agendy, vyřizování daňového domicilu, registrace či technické prohlídky osobního vozidla, změny řidičského průkazu, otázek ohledně pojištění rodinných příslušníků, návštěvy lékaře nebo zdravotnického zařízení, kde se nehovoří anglicky. Největším problémem je určitě jazyk a pochopení české mentality.

Co kuriózního jste za tu dobu, co se staráte o zahraniční akademiky, museli řešit?

Do neobvyklých, neočekávaných či podivných situací se s kolegy dostáváme každý den. Nikdy se nemůžeme stoprocentně připravit na všechny mimořádné situace. Například návštěvy na Ministerstvu vnitra se v případě, že se mnou vědec musí jít osobně, mohou změnit ve scénu jako vystřiženou z amerického kriminálního seriálu. Měla jsem vědce, u kterých policejní kontrola našla při prohlídce před vstupem do budovy sáček s bílým práškem (moučkový cukr ☺) nebo vidličky a nože. Návštěvy zdravotnických zařízení patří mezi ty náročnější úkoly, kdy například po osmihodinovém čekání na urgentním příjmu dostanete od procházejícího zdravotníka doporučení, že má můj vědec s viditelnými zdravotními problémy zahrát ještě ztrátu vědomí, a pak ho snad již vyšetří. Moji milí kolegové mi k narozeninám věnovali anglicko-český slovník pro lékaře, který sklidil velký úspěch a stal se nedílnou součástí mé výstroje a výzbroje. Jsou ale i veselejší situace, například když nás vědec při čekání na nekonečně dlouhou technickou prohlídku vozidla a měření emisí zasvětil do úchvatného světa botaniky a využití rostlin, které našel v tamním kousíčku zeleně.

Hlavním smyslem centra je usnadnit zahraničním akademikům integraci do života kampusu. Daří se to? A vnímáte nějaké problémy?

Naše univerzita se posouvá dobrým směrem, akademici mají s integrací do komunity na ČZU pozitivní zkušenosti. Chtěla bych poděkovat všem kolegům, že se na naše zahraniční zaměstnance usmívají a pomáhají jim. Oni si toho moc cení. Přesto máme před sebou ještě řadu výzev. Jako velkou překážku vnímám případy, kdy jsou informace podávány pouze v češtině, jako například ve stravovacích provozovnách kampusu. I naši zahraniční studenti, tvořící významnou část rodiny ČZU, by jistě uvítali podobnou asistenci, jakou poskytujeme našim zaměstnancům.

Ve Welcome Centru pomáháte lidem řešit praktické problémy života v Čechách, ale také jim zpříjemňujete život poznávacími výlety a dalšími aktivitami. Co jste stihli ve volném čase vloni a co mělo největší úspěch?

Náš poslední rozhovor jsem zakončila přáním, že bych se moc ráda setkala s báječnými lidmi, s nimiž jsem se za pandemie potkávala jen na pravidelných schůzkách přes MS Teams, v lepších případech při setkáních s nařízeným omezením počtu osob ve skupině. Od té doby se toho hodně změnilo. Po ukončení izolace tu byl velký hlad po lidském kontaktu a poznávání České republiky. Pro naše vědce i zahraniční studenty bylo období pandemie opravdu velmi náročné, když nemohli navštívit ani své rodiny v zahraničí. Hned jak to šlo, začala jsem organizovat společné výlety po Praze a okolí, zájezdy do Českého Krumlova, Jindřichova Hradce, Telče, Kutné Hory, krásných Tiských skal, Plzně… Uspořádali jsme návštěvu našich pracovišť v Kostelci nad Černými lesy, dvoudenní cestu na Moravu, do Valticko-Lednické oblasti a na Mendelovu univerzitu v Brně. Ani druhým rokem si vědci nenechali ujít vánoční návštěvu Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem. Mohli se potěšit na koncertě v Rudolfinu nebo při sledování Prodané nevěsty v Národním divadle. Uspořádali jsme mnoho kulturních a vzdělávacích akcí, přiblížili jsme jim české tradice na vánočním večírku, což mělo velký úspěch. Naše cesty vedly i do sousedního Sazka. Výlet do Drážďan a na skalní most Bastei jsme pro velký zájem museli rozdělit do dvou turnusů.

Co plánujete na tento rok?

Je toho mnoho. Budeme rozvíjet aktivity International Club, aby se mohli zapojit i naši mezinárodní studenti. Pro skupinu více než 280 vědců z 60 zemí světa, jejich rodiny a pro zahraniční doktorandy jsme na jaře uspořádali komentovaný výklad a procházku po pražských královských zahradách a společně jsme navštívili Karlovy Vary a hrad Loket. Teď je před námi dvoudenní výlet do rekreačního zařízení ČZU do Janova nad Nisou spojený s návštěvou Liberce a okolí a také se chystáme vyjet na Karlštejn. V plánu jsou i Hradec Králové, Šumava a poznávání okolí Sázavy.  Společně s Euraxess připravujeme seminář o hledání zaměstnání v České republice a také bychom chtěli uspořádat mezinárodní večer, kde bychom si s vědci vzájemně představili různé pokrmy a kulturní zvyky. Nadále bychom rádi pokračovali v kurzech českého jazyka.

Jak lidé vaši pomoc oceňují?

Je zajímavé poslouchat příběhy vědců, kteří působili na ČZU ještě před založením Welcome Centra, kdy se cítili v České republice ztracení a zmatení. Všichni si naší pomoci velmi váží. Navázali jsme po dobu jejich pobytu dlouhodobá přátelství, s některými z těch, kteří již odjeli na svá další výzkumná působiště, jsem stále v kontaktu. Je velmi milé, když nás vědci s rodinami zvou do svých domovů, vyrobí osobní dárek nebo když mě navštíví rodiče našich mladších vědců a vyjadřují vděčnost za to, že Welcome Centrum existuje.

Co vás na práci pro Welcome Centrum nejvíc těší?

Nejvíc mě těší, že je to smysluplná a rozmanitá činnost. Mám radost, když vidím, jak se centrum posouvá dál a vynaložené úsilí přináší ovoce. Pro naše zahraniční zaměstnance je daleko těžší přijet do České republiky než do anglicky mluvící země. Dostaví se k nám s očekáváním i obavami. Chtějí poznávat kulturu země, kterou si vybrali při náročné volbě destinace pro svůj vědecký výzkum. A my se snažíme, aby u nás byli spokojeni a mohli se soustředit na vědu a výzkum. Nepochybně to přispívá ke zvýšení respektu ČZU v zahraničí. Nyní pomáháme několika nastávajícím maminkám (našim vědkyním) v jejich cestě a už jsme přivítali na svět dvě miminka. A také mi dělá radost, když nás oslovují kolegové z jiných českých a zahraničních univerzit, abychom jim ukázali, jak takové Welcome Centrum založit.

Ptala se: Lenka Prokopová