Seznamte se s Libosadem na nových webových stránkách

Libosad vytváří důležité pedagogické zázemí pro výuku zahradní a krajinářské architektury, zahradnictví a souvisejících oborů, čímž obohacuje a zkvalitňuje studijní nabídku univerzity. Na novém webu se nyní můžeme dozvědět víc o myšlenkách jeho založení, smyslu a poslání, pěstovaných dřevinách a principech jejich uspořádání v Libosadu, ale také třeba o tom, co právě kvete. Stačí kliknout sem.

Autory textů na webových stránkách jsou Jana Halamová, Lucie Miovská a Jiří Mareček. O fotografickou dokumentaci se postarali Lucie Miovská, Jana Halamová a s využitím dronu Miloslav Petrtýl.

V jakých podmínkách „sad libosti a krásy“ vlastně vznikal? „Využili jsme rekultivovanou plochu bývalé skládky pražských odpadků, která byla řadu let mimo jakýkoliv zájem univerzity. Libosad je tedy mimo jiné příkladem rekultivace devastované plochy,“ říká profesor Jiří Mareček a dále vysvětluje: „Libosad je čistě pedagogické zařízení katedry zahradní a krajinné architektury, jehož hlavním úkolem je rozvíjet základní kompoziční principy vegetace, kterým je mimo jiné i časová souběžnost jejich estetických forem. Například časová období květu, etap zbarvení listu, analogie listových textur, plynulost časované působnosti (následnosti) jednotlivých témat aj. Studenti by zde měli pochopit, že kompozice zahradní a krajinářské architektury je časově dynamická v krátkodobém i dlouhodobém měřítku. Liší se tak od architektury staveb, pro niž je naopak typický moment stability. Jedná se tedy o pedagogicky utříděné formy dynamiky krásna, obtížně systematicky uplatnitelné ve funkčně odlišných (tematicky specializovaných) sestavách v rámci celého univerzitního areálu.“

V současné době Libosad ještě není jako učebna zahradní a krajinářské architektury zcela dokončen a vyžaduje další úpravy. Je třeba ho chápat a dále rozvíjet jako základní součást výuky kompozice zahradní a krajinářské architektury, spočívající v kompozičním využití neobvyklé bohatosti sortimentu rostlin, který je přírodě vlastní. „Jeho úkolem by mělo být přesvědčení studentů o tvůrčí svébytnosti oboru a o jeho obecně zastřešujícím – shrnujícím kompozičním poslání. Mělo by se jednat o analogickou, pedagogicky ztvárněnou hodnotu například Průhonického parku, kde jsou jeho estetické hodnoty v rozhodující míře dány tvůrčími hodnotami přírodních forem, jako je terén, voda, vegetace a obloha. Vše ostatní jsou pouze doplňkové hodnoty,“ vysvětluje profesor Jiří Mareček, duchovní otec této zelené perly kampusu ČZU.

Lenka Prokopová / Zdroj: FAPPZ