Svátek má

Rostislav
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.

Zvířecí psychologie má pravděpodobně velkou budoucnost

Obor etologie, tedy chování živočichů, vznikl na přelomu 19. a 20. století. Později se z něj vyčlenila aplikovaná etologie, která se vlastně zabývá zvířecí psychologií. V dnešní době, která přináší čím dál více stresových faktorů zvenčí (pandemie covidu-19, válka na Ukrajině, stoupání cen energií a zdrojů obecně atd.), přibývá i počet lidí vyhledávajících psychology.

Lidé však už dnes vyhledávají i zvířecí psychology, protože v některých případech, např. u psů, selhávají klasické postupy výcviku. Je to případ i paní Kateřiny. Ačkoliv si pořídila pejska, kterého vedla k poslušnosti, vykazoval vysokou míru agresivity: „Z nějakého důvodu jsme si pořídili psa a skončilo to tak, že jsme hlídali nepředvídatelné zvíře a nevěděli, kdy, kde a po kom vyjede.

Pomoc nakonec Kateřina našla u koučky pro komunikaci se psy Michaely Drábkové: „Pejsek si vytváří dohody, ne povely, takže když se na něčem domluvíme, v podstatě to děláme pořád stejně.” Hlavním faktorem ovlivňujícím psychiku mazlíčka je totiž chování jeho páníčka. Proto se zvířecí psycholog ve své práci zaměřuje především na majitele a jeho vztah se zvířetem. Klíčovým faktorem pro zvířecí psychologii je pak jasná a důsledná komunikace majitele se zvířetem, která zajišťuje zvířeti pocit bezpečí.

Zjednodušeně řečeno, pokud je ve stresu páníček, je ve stresu i jeho domácí mazlíček, který emoce také cítí, jak říká veterinář a zvířecí psycholog Alexandr Skácel: „V podvědomí ty emoce máme, řekl bych, skoro stejné nebo velmi podobné, ať už je to vztek, úzkost, strach a třeba i panika.

Divoká zvířata se v přírodě se stresem dokážou přirozeně vyrovnat, ale ta chovaná v domácnosti jsou závislá na člověku, jak vysvětluje doc. Ing. Helena Chaloupková, Ph.D., z katedry etologie a zájmových chovů Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU v Praze: Zvíře ve volné přírodě má šanci se s tím vyrovnat, ono si zvolí způsob, co s tím udělá. Když zvolí dobře, tak přežije. Ale pokud máme zvířata my, lidé, nejsou vystavena přírodním zákonům. A právě zvířecí psychologie už zkoumá následky, co vlastně se zvířetem udělal zásah člověka. Jestliže je takové zvíře neustále ve stresu, má to za následek podobně jako u člověka onemocnění různými civilizační chorobami včetně onkologického onemocnění.

V konečném důsledku tak zvířecí kouč nebo psycholog nepracuje se psem, ale opět s člověkem: „Zjistila jsem, že bych neměla jenom já něco očekávat od psa, ale že i on něco očekává ode mě,” doplňuje na závěr paní Kateřina, která má nyní díky psí koučce neagresivního pejska, se kterým chodí na procházky.

Podle veterináře a zvířecího psychologa Alexandra Skácela dnes požaduje až 80 % klientů služby zvířecí psychologie. Tento obor bude mít pravděpodobně velkou budoucnost. Zvířecí psychologii už lze studovat na západních zahraničních univerzitách. U nás zatím takový obor nenajdete, ale pokud byste měli o zvířecí psychologii zájem, lze se jí věnovat v rámci oboru aplikované etologie na České zemědělské univerzitě v Praze.

Věra Klimšová

 

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content