Ženy a dívky zasvěcené vědě mají svátek 11. února (II.)

Setkala jste se během své kariéry s překážkami ve formě předsudků či stereotypů, s nimiž jste se musela vypořádat?

Na univerzitě jsem začala pracovat během mateřské dovolené. Zpočátku na částečný úvazek, poté, co jsem byla tehdejším vedením katedry oslovena s konkrétním odborným úkolem zavést a dále rozvíjet výuku chemie dřeva a chemického zpracování dřeva ve studijních programech pro dřevaře. Tato spolupráce pro mě představovala možnost zůstat profesně aktivní, využít dosavadní zkušenosti z praxe i ze studií a současně si zachovat rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem.
S předsudky a stereotypy jsem se samozřejmě setkala a setkávám, spíše však v méně závažných či nepřímých podobách. Díky několikaleté zkušenosti z firemního prostředí, kde byly situace často mnohem razantnější a otevřenější, a také proto, že rodina pro mě byla a je na prvním místě, jsem si dokázala zachovat potřebný nadhled a odolnost. Dlouhodobě se soustředím především na systematickou a smysluplnou práci, která přináší konkrétní výsledky a výstupy, a díky nim dnes nemám potřebu své odborné kompetence opakovaně obhajovat.

Jak je podle vás v českém prostředí náročné skloubit vědeckou kariéru s rodinným životem a mateřstvím? Jak byste ohodnotila podmínky na ČZU v tomto ohledu?

Skloubení vědecké kariéry s rodinným životem a mateřstvím je v českém prostředí stále poměrně náročné, zejména kvůli časovým nárokům kvalitní vědecké práce, projektovému financování a tlaku na publikační výstupy. Mně osobně nevadí pracovat i v noci a vnímám to jako jednu z možností, jak si v určité fázi života udržet kontinuitu ve vědecké práci. Je to však moje osobní volba a určitý kompromis, nikoli obecný nebo přenositelný model. Významnou roli hraje také osobní přístup vedoucího pracoviště. Během mého působení jsem měla čtyři přímé nadřízené a jejich míra vstřícnosti se lišila. Což potvrzuje, že je to často otázka vzájemné důvěry, zodpovědnosti a sdílené pedagogické či vědecké vize. Současné vedení vytváří prostor pro časovou flexibilitu, a to mi vyhovuje. Pozitivně vnímám také grantový program Návraty na ČZU, který je zaměřen na usnadnění návratu do akademického prostředí po rodičovské či jiné dlouhodobé přestávce ve vědecké činnosti a poskytuje v této fázi finanční i odbornou podporu. Přesto se domnívám, že systémová podpora má stále prostor k dalšímu rozvoji, což by mohlo pomoci nejen jednotlivcům, ale i celému akademickému prostředí lépe využít potenciál talentovaných vědců a vědkyň.

 Co byste poradila ženám a dívkám, které o kariéře ve vědě uvažují?

Doporučila bych jim především nebát se jít za tématem, které je skutečně baví, a dát si prostor ho rozvíjet do hloubky. Moje vlastní zkušenost je taková, že vědecká práce nabízí mnohem větší pestrost, než se často zdá. Zahrnuje nejen projekty a publikace, ale i spolupráci napříč obory a každodenní kontakt se studenty, kteří dokážou být velmi inspirující. Věda pro mě nikdy nebyla stereotypní prací, ale prostředím, kde se neustále učím, hledám nové souvislosti a snažím se propojovat teorii s praxí. Důležité je pro mě také to, že se má práce přirozeně prolíná s mým rodinným životem – děti o ní vědí, občas ji vidí „naživo“ a učí se vnímat vzdělání a zvídavost jako přirozenou součást světa kolem sebe.

Paní docentko, stejná otázka, jakou od nás dostaly ostatní vědkyně: Setkala jste se během své kariéry s překážkami ve formě předsudků či stereotypů, s nimiž jste se musela vypořádat?

Ano, setkala. Z mého pohledu není genderový rozdíl, i když se asi lišil primární důvod předsudků. Zejména šlo o nějaký způsob žárlivosti na úspěch či pocitu ohrožení, že „někomu lezu do zelí“. Tyto předsudky či překážky jsem ale nezaznamenala u vědců, kteří jsou úspěšní na světové úrovni. Ti se mi naopak vždy snažili pomoci a mnohdy nastavili i oboustranně prospěšnou spolupráci.

Jak je podle vás v českém prostředí náročné skloubit vědeckou kariéru s rodinným životem a mateřstvím? Jak byste ohodnotila podmínky na ČZU v tomto ohledu?

Z mého pohledu to až tak náročné nebylo, protože mám manžela, na kterého se dá spolehnout. Zpočátku to bylo složitější, změnila jsem kvůli dětem i práci – přešla jsem z VÚRV na ČZU hned po skončení rodičovské dovolené, abych měla flexibilnější pracovní dobu. Přesně v tom roce byla také otevřena dětská skupina Poníček, takže jsme se nemuseli spoléhat na státní školku a její kapacity a využili jsme podpory ČZU. Jak děti rostly, sžily se s naším pracovním světem tak, že s námi začaly jezdit i na různá měření a pomáhají nám. Z mého pohledu jde tedy především o přístup, pokud jsou tedy všichni v rodině zdraví a ochotní si vyjít vstříc.

Co byste poradila ženám a dívkám, které o kariéře ve vědě uvažují?

Poradila bych jim, aby se naučily dobře si organizovat čas a nedávat děti kvůli práci na vedlejší kolej. Nakonec jen dobrá pohoda v rodině zajistí i lepší pohled na svět a pomůže překonat i pracovní nezdary, protože víte, že vás doma vždy někdo stoprocentně podrží.

Také jí jsme se zeptali, zda se během své kariéry setkala s překážkami ve formě předsudků či stereotypů, s nimiž by se musela vypořádat?

Vzhledem k tomu, že úspěšný vědec zpravidla disponuje určitými charakterovými vlastnostmi, jako jsou vůle, rozhodnost a zodpovědnost, má motivaci a zaujetí pro obor, nemusí být pro ženu ve vědě překážkou to, co jiní vnímají jako překážku, ale může to být výzvou.

Mladí lidé, absolventi fakult, často zůstávají na své fakultě jako studenti doktorandi a věnují se výzkumu. Někteří si tak „nastartují“ vědeckou kariéru. Po vlastních zkušenostech vím, že se mohou setkat i s tím, že jejich dřívější učitelé, současní kolegové, na ně nezměnili „úhel pohledu“ a vnímají je stále jako studenty nebo pomocné vědecké síly. Odráží se to v jejich chování a úkolování mladého kolegy nebo kolegyně. Může se to projevit i v morálním a finančním hodnocení. Pokud je takový přístup neměnný, může se stát, že i po letech praxe hledá žena ve vědě uplatnění jinde. Tento stereotyp tak může být výzvou ke změně.

Jak je podle vás v českém prostředí náročné skloubit vědeckou kariéru s rodinným životem a mateřstvím? Jak byste ohodnotila podmínky na ČZU v tomto ohledu?

Úspěšná kariéra ženy ve vědě je okolím bohužel často vnímána jako neslučitelná s rolí ženy – matky. A pokud to takto vnímá i její zaměstnavatel, pak to často má vliv na její rozhodnutí vzdát se pozice ženy ve vědě. Z tohoto důvodu se řada schopných mladých žen rozhoduje buď – anebo. Záleží to však i na rodinném zázemí, které buď ženu – matku motivuje a podává jí pomocnou ruku, nebo ne, což může ovlivnit její návrat k vědecké kariéře po mateřské dovolené.

Otázce žen a jejich zapojení do vědecké práce ČZU v Praze věnuje pozornost už tím, že na univerzitě existuje řadu let dětská skupina pro děti zaměstnanců, nyní s moderním zázemím v novém pavilonu. O rovnosti žen a mužů v akademickém prostředí jednala i závěrečná konference projektu AGRIGEP vloni v září na ČZU v Praze. Velkou motivací bylo i zveřejnění žebříčku TOP žen ve vědě časopisu Forbes, kde se umístily tři z fakult ČZU.

Co byste poradila ženám a dívkám, které o kariéře ve vědě uvažují?

Mladým ženám a dívkám, které znají svůj potenciál a chtějí se věnovat vědě, především k tomuto záměru gratuluji. Předem si však musí uvědomit, že cesta k profesnímu úspěchu a výsledkům není snadná, že je potřeba se rozhodnout zodpovědně podle vlastních individuálních možností, nastavit si priority a věřit, že profesní cíl, který mají, má smysl, že je práce bude bavit, a nejen naplňovat jejich pracovní dobu.

Text: Lenka Prokopová / Jakub Kotalík