Ženy a dívky zasvěcené vědě mají svátek 11. února (I.)

Přestože je zapojení žen do vědy celosvětově i v České republice stále nízké – v rámci Evropské unie je to méně než 27 procent – Česká zemědělská univerzita v Praze se podílí na zviditelnění ženských vědeckých talentů v míře větší, než je obvyklé. Ženy a dívky, které se rozhodly pro vědeckou kariéru, zde mají výraznou podporu i prostor pro prezentaci výsledků výzkumu na univerzitních kanálech, sociálních sítích, v podcastech a prostřednictvím mediálních výstupů. Jejich práce je inspirací a motivací pro začínající badatelky a studentky.

Úspěch slavily vědkyně ČZU i v posledním hodnocení prestižního časopisu Forbes, kde se tři z nich umístily v žebříčku TOP ženy ve vědě za rok 2025 mezi pětadvaceti nejlepšími v republice. Pro ženu, která se rozhodne pro vědeckou kariéru, mnohdy nemusí být snadné skloubit tyto ambice s rolí matky. Představujeme první dvě z těch, jimž se to daří.

Zajímalo nás, zda se Pavla Hejcmanová během své kariéry setkala s překážkami ve formě předsudků či stereotypů, s nimiž by se musela vypořádat.

Na počátku své kariéry jsem se s předsudky a stereotypy typu „žena nemá mít ambice, už vůbec ne ve vědě, má být doma a vytvářet zázemí rodiny“ skutečně setkala. Je to již řádka let a od té doby se mnohé změnilo. Jsem opravdu ráda, že se o ženách ve vědě mluví otevřeněji a také že se objevilo mnoho příležitostí pro jejich podporu. Mám štěstí, že pracuji na „mladé fakultě“, která vznikala s mladým vedením, kde předsudky vůči ženám necítím. Neznamená to ale, že se již se stereotypy nesetkávám. Pracuji v mezinárodním prostředí, zejména v zemích globálního Jihu, což zahrnuje jiné kulturní a hodnotové zázemí, a v neposlední řadě také jiné, velmi hierarchicky zakotvené pojetí akademické a vědecké práce. Vyžaduje to adaptabilitu, toleranci a porozumění spolu s usilovnou a vědomou prezentací výsledků a kvality odborné práce.

Jak je podle vás v českém prostředí náročné skloubit vědeckou kariéru s rodinným životem a mateřstvím? Jak byste ohodnotila podmínky na ČZU v tomto ohledu?

Skloubit vědeckou kariéru, zejména tu založenou na terénní práci v Africe s rodinným životem, je bezpochyby náročné. Věda obecně často vyžaduje časovou flexibilitu, cestování a práci v nepravidelných režimech. Bez podpory a pochopení v rodině to určitě nejde. Měla jsem štěstí, protože v rodině podporu mám, včetně rodičů, a také mám pochopení svých dětí. Všem jsem za to vděčná. Důležitá je i podpora zaměstnavatele, a ta se na ČZU v průběhu let navyšuje. Některé benefity já osobně již nevyužiji, mé děti mezitím odrostly, ale podpora rodin narůstá různými mechanismy, a to velmi oceňuji.

Co byste poradila ženám a dívkám, které o kariéře ve vědě uvažují?

Ráda bych zanechala vzkaz, a to nejen ženám a dívkám, ale i jejich partnerům, aby se nebáli ambicí ve svém vybraném oboru ani mezinárodních výzev. Terénní výzkum, práce v zahraničí nebo vedení projektů nejsou v rozporu s rodinným životem, jen vyžadují dobré plánování a podporu okolí. Vědecká kariéra není lineární a není jen jeden „správný“ průběh. Důležité je najít prostředí, které umožňuje růst, a nebát se říct si o podporu. Věda potřebuje různé zkušenosti i perspektivy – a právě to do ní ženy přinášejí. Nejen v přírodě, ale i v lidské společnosti rozmanitost otvírá nové horizonty.

Setkala jste se během své kariéry s překážkami ve formě předsudků či stereotypů, s nimiž jste se musela vypořádat?

Ano, zejména na začátku mé profesní kariéry. Byla jich celá řada. Od těch typu, že žena by neměla vést projekt, vykonávat určité práce až po stereotypy typu, že žena na jednáních všem prostě vaří kávu a čaj.

Jak je podle vás v českém prostředí náročné skloubit vědeckou kariéru s rodinným životem a mateřstvím? Jak byste ohodnotila podmínky na ČZU v tomto ohledu?

Myslím, že je to náročné ve všech zemích, a v některých je to i o dost složitější. Záleží, jaké máte zázemí a podporu v rodině. Pokud nemáte, budete to mít složité i v jiných profesích.

Co se týká podmínek na ČZU, myslím, že z pohledu výzkumu jsem tady nikdy neměla problém skloubit mateřství a vědeckou kariéru. Problém je doprovodná výuka, které je pevně daná a nikoho nezajímá, že máte nemocné dítě. Jako velký paradox vidím i to nahlížení na ženy na vysokých školách pouze jako na vědkyně. Řada z nich je skvělými lektorkami a mentorkami studentů a věnují tomu spoustu času.

Co byste poradila ženám a dívkám, které o kariéře ve vědě uvažují?

Nastavte si svoje priority a řešte je s nadhledem. Případné mateřství pak berte ne jako daň, ale jako příležitost. Umožní vám totiž se dívat na svět jinýma očima.

Další úspěšné vědkyně působící na ČZU vám představíme k příštích dílech seriálu věnovaného Mezinárodnímu dni žena a dívek ve vědě.

Text: Lenka Prokopová / Jakub Kotalík 

Foto: archiv P. Hejcmanové a L. Wimmerové