V těchto dnech vědci rekapitulují letošní hnízdní sezonu. Ta typicky trvá od konce března do první poloviny června, ale v posledních letech zjišťují, že se celá hnízdní sezona posouvá již na začátek března a končí dříve. Na vině je zarůstání hnízdních lokalit hustou vegetací, která je pro čejky nevhodná.
Týmem sledované čejky letos provedly celkem 62 hnízdních pokusů, v pouhých pětadvaceti z nich se však vylíhla mláďata. Vylíhlá čejčí kuřata váží mezi 15 a 20 gramů a trvá přibližně měsíc, než dosáhnou vzletnosti, přičemž svoji hmotnost v průběhu tohoto měsíce téměř zdesetinásobí. V průběhu růstu zůstávají někdy v blízkosti svých rodných hnízd, některé rodinky jsou však schopny s kuřaty urazit i několik kilometrů, aby našly vhodnější lokalitu.
Po celou dobu na kuřata číhá řada nebezpečí. Mohou skončit v tlamách a spárech pozemních či ptačích predátorů, vážným problémem pro ně však může být i proměnlivé počasí. Náhlé chladné dny a noci jarních měsíců totiž znamenají, že rodiče musí svá mláďata zahřívat po větší část dne, a kuřata tak nemají čas a prostor hledat a sbírat potravu. Není proto divu, že z 25 letos vylíhlých hnízd pouze v devíti rodinkách alespoň některé z mláďat přežilo do vzletnosti.
Díky datům z vysílaček můžeme nahlédnout do detailů rozhodování ptáků a čtení krajiny. Jedno ze zajímavých zjištění tohoto léta je, že čejčí kuřata v pozdní sezoně vyhledávala úkryt v poměrně netypických plodinách, jako je mák setý či sója. Pro úspěšné fungování čejek v naší zemědělské krajině tedy není klíčové jen to, kde čejky v časném jaře vyhnízdí, ale také dostatek vhodných plodin, kam mohou následně převést svá kuřata, pokud se podmínky v hnízdní lokalitě změní v jejich neprospěch.
V červenci bylo hnízdění u konce a čejky začala hnát touha po cestování. Přibližně třetina české čejčí populace opouští hnízdiště již na začátku léta, v době, kdy je dostupnost ploch s řídkou vegetací nejmenší. Ty čejky, které u nás vydrží až do počátku sklizně, zůstávají v české krajině nejen celé léto, ale i část podzimu. Jejich migrace do zimovišť, jimiž jsou většinou Francie a Španělsko, vrcholí koncem září a začátkem října.
S osudem sledovaných ptáků se může seznámit kdokoliv. Jejich tažné trasy jsou zveřejněny na webu Čejčí stopou https://waderscope.fzp.czu.cz/cs či na facebookovém profilu Behavioral Ecology research group. Kromě čerstvých dat z vysílaček sledovaných ptáků zde naleznete i popularizační blog a řadu dalších zajímavostí.
Projekt Martina Sládečka je spolufinancován Technologickou agenturou ČR v rámci Národního plánu obnovy z evropského Nástroje pro oživení a odolnost.
Text: David Homoláč a Tomáš Jůnek / Foto: Martin Sládeček
Kuřata čejky chocholaté před opuštěním hnízda. Po vylíhnutí jsou si kuřata již schopna sama obstarat potravu, nicméně v chladných dnech a během noci jsou závislá na zahřívání rodiči. Zdroj: Miroslav Šálek
Kuře čejky chocholaté hledající cestu ve vysoké vegetaci. Zdroj: Miroslav Šálek
Kuře čejky Trinity schovávající se v makovém porostu. Kuřata čejek se při nebezpečí schovávají ve vegetaci a setrvávají v nehybnosti, dokud nebezpečí nepomine. Zdroj: Martin Sládeček
Vypouštění čejky chocholaté po nasazení vysílače. Zdroj: Lucie Burešová Pešková
Podobné články
V odlehlé mongolské poušti Gobi sledovala okamžik, který se vědcům dosud nepodařilo zachytit. Studentka Fakulty tropického zemědělství Martina Sihelská jako první vědecky zdokumentovala narození mláděte kriticky ohroženého velblouda divokého (Camelus ferus). Výsledky publikovala v časopise Acta Ethologica.
Už třiadvacet let si 21. března připomínáme Mezinárodní den lesů jako symbolickou výzvu k ochraně přírodního bohatství nesmírné hodnoty. Zdravé lesy jsou zásadní pro zachování života na Zemi, fungují jako „plíce planety“ a zahrnují celou škálu přínosů od ekologických a
