Výstava ateliérových, bakalářských a diplomových prací budoucích krajinářů

Na této katedře se v bakalářském a magisterském studijním programu Krajinářská architektura vyučuje čtrnáct ateliérových předmětů ročně a ateliérová výuka je hlavní metodou vzdělávání krajinářských architektů. Studenti při konzultacích s vedoucími ateliérů vytvářejí varianty řešení a finální návrhy řešených území. Společná výstava je pak pro ně jedinečnou příležitostí k sebereflexi a inspiraci. Více ZDE.

Docent Matouš Jebavý na vernisáži s proděkankou FAPPZ profesorkou Lenkou Kouřimskou 

Podrobnosti o tom, co studium krajinářství obnáší a jak se mohou jeho absolventi uplatnit v praxi, čtěte v rozhovoru Karly Mráčkové s vedoucím katedry doc. Matoušem Jebavým.

Pane docente, dovolte mi pogratulovat k vernisáži prací vašich studentů, je to skutečně krásná podívaná. Prozraďte nám, jak dlouho již tyto výstavy organizujete? Je to už více než dvacet let, co nějakou formu výstavy děláme. Například v roce 2004 v Praze byla konference IFLA Prague a na tomto světovém setkání krajinářských architektů jsem měl tři postery za náš obor, za naši školu. To byl takový první vklad. Pak jsme asi deset let dělali výstavy na SICu (dnešní Knihovna ČZU – pozn. red.), kde jsem vystavoval nejprve práce svého ateliéru, pak společně s doc. Vaňkem a s ostatními kolegy, až se z toho postupně staly výstavy celé katedry. A ty v posledních letech děláme v budově MCEVII. No a motiv, ono je to v tomto typu vzdělání obvyklé, jako když třeba na UMPRUM probíhal tzv. Art semestr. Měli jsme možnost jít do staré budovy u Rudolfina – do UMPRUM – a tam si projít všechny keramiky a všechny sochaře, Dominika Langa a jeho studenty i další designové ateliéry. Už před lety jsem věděl, že je to potřeba dělat tímhle stylem, až jsme se zařadili po bok těchto škol. Mohli bychom naši akci nazvat podobně: Art semestr. Výstavy pořádáme dvakrát za rok, každý semestr jednu.

Takže na konci zimního a na konci letního. Jsou to tedy bakalářské a diplomové práce?

V zimním semestru jsou to jenom práce ateliérů bakalářského nebo magisterského stupně studia, které končí v daném zimním semestru. V letním semestru to už máme spojené, je to zase přehled semestru, bakaláře, magistra a plus k tomu přibyla výstava závěrečných bakalářských prací a diplomových prací. Protože my fungujeme jako typ škol architektonického nebo uměleckého zaměření, naše diplomka vypadá jako autorská kniha A3, plakát A1 a fyzický model, které můžeme vystavit. Studenti musí třeba každý udělat v rámci své závěrečné práce nábřeží nějaké řeky nebo nějaký park nebo kus krajiny a pojmout to jako návrh, který dovedou až do fyzického modelu. Takže je to pak vystavitelné.

K vidění jsou konkrétní návrhy zahrad u rodinných domů s popisky. Zároveň se navrhuje městské řešení. Jak proces návrhu probíhá?

Když jste začala rodinnými zahradami, jeden takový ateliér vedu já a druhou paralelku kolegyně Holasová, u tohoto ateliéru je rodina fiktivní. Já ve svém ateliéru používám reálný dům, většinou studentům zadám takový, který je velmi dobře architektonicky provedený a mnohdy má významného tvůrce, jako třeba jedna z vil v Nespekách je od prof. Lábuse. Ale i další domy, které zadávám, jsou architektonicky velmi ceněné a je to postaveno takto – k dobrému domu zkus udělat dobrou zahradu. Ta rodina je vymyšlená proto, že ty domy opravdu existují a mají opravdového majitele, ale ten třeba se zahradou nechce nic dělat. Říkáme tedy, aby si představili, že původní majitel dům prodá nové rodině a pro ně daný student nebo studentka předělává zahradu. Je to sice fiktivní, ale založené na realitě.

A kde nebo jak se inspirujete vyhledáváním, vytipováním těch domů?

Většinou jsou to domy publikované v časopise Architekt. Tedy díla, která mnohdy mají cenu za architektonický počin roku. Za ta léta jsem si nasbíral několik takových případů, které se mi hodí i typem zahrady. Jeden z domů je na Nymbursku, ve vesnici, bývalý venkovský dům se stodolou, který byl dobře přestavěný, stodola ale ještě ne a v zahradě rostou jenom ořešáky, třešně a několik dalších stromů. Tam je pak možnost si představit, že někdo bude chtít přestavět ještě i stodolu a udělat nově zahradu. Je tam dobré zadání, protože toho, kdo k nám přišel studovat např. z ČVUT a má nějaké stavební předpoklady k vytvoření návrhu, klidně nechám přestavovat i tu stodolu a zároveň i dělat zahradu. Někdo zase třeba dělá jenom zahradu a řekne si, že stodola zůstane více méně tak, jak je, jenom se opraví. Vždycky jde o příběh, který se musí napasovat na to a to zadání. Já je i nutím si představit, kolik peněz by stálo to, co navrhli. Aby si studenti uvědomovali, že vždycky je za tím návrhem nějaký rozpočet, který na to rodina musí mít a musí chtít peníze do úpravy zahrady dát.

Když takhle studenti dostanou tip, jezdí se dívat za plot?

Jezdí si to prohlédnout vždycky. Někteří z majitelů jsou na to zvyklí a pouští je tam, jsou milí a nevadí jim to. Pak jsou ale i tací, kterým to vadí a nepustí je dál než k plotu.

A jak je to s městskými záležitostmi?

Tam se ateliéry vždy zaměří na nějaké téma. Dejme tomu náměstí a malá parková plocha, nebo třeba ateliér s tématem park, areál rekreace. A tím už je dáno, že první zadání, náměstí nebo malá parková plocha, jsou menší a víc stavebně prováděné. V rámci areálu rekreace jsem se studenty dělal různě veliké prostory v Praze jako například příměstský park, soutok Berounky s Vltavou pod Zbraslaví, celé toto území. Nebo jsem dělal postupně nábřeží Vltavy od Rohanského ostrova přes Libeňské doky, do Troji a pak až do Roztok. Celé území máme se studenty vypracované. V posledních letech spolupracuji s Prahou 4, kde jsme dělali Botič v Michli a potom také krajinné území od Jižní spojky dolů, což je Lhotecký potok, Kamýk a Hodkovičky – údolí.

A pak jsou tu ateliéry v páťáku, které jsou zaměřené na venkov a krajinu. Tam zase studenti a studentky dělají více méně katastr obce nebo i větší území, celou kompozici krajiny a uvnitř obce potom prostory obecní. Snažíme se je vést tak, aby uměli v bakaláři vytvářet menší prostory, aby mohli být designéry zahrad. A když skončí magistra, tak by měli být komplexní krajinářští architekti a měli by umět řešit i velké prostory a velké krajinné plochy.

Právě na uplatnění absolventů jsem se chtěla zeptat. Jestli se spíše zaměřují na to, že mají svůj ateliér a jsou komerčními zahradními a krajinářskými architekty. A je o tyto služby zájem? Nebo spíše pracují někde na úřadech a řeší krajinu?

Je to rozdílné, různě se rozběhnou a mění se to s léty. My navíc učíme tak 90–95 procent studentek, takže do toho samozřejmě přijde jejich rodinný život a děti. V různých chvílích jsou tedy naše absolventky a naši absolventi v různých funkcích a řekl bych, že se dost uplatňují v oboru. Ten obor je ale velmi široký, od realizací zahrad přes projekční činnost zahrad, projekční činnost architektonického typu až po vlastní studia. A samozřejmě mít vlastní studio a uživit ho je běh na delší trať a je k tomu potřeba mít určité osobnostní nastavení. Ne každý si dokáže vybudovat své studio, zaměstnat nějaké lidi, uživit je zakázkami a celé to uřídit. Je to tedy různé a s lety se to mění.

Ptala se: Karla Mráčková / redakčně upraveno

Foto: Lenka Prokopová