Vlci se vracejí domů: Jsou hrozbou, nebo nadějí pro českou přírodu?

„Důvodem útoku vlka na stáda hospodářských zvířat je, že to je pro něj snadná kořist. A pro vlka vlastně netypická kořist, protože normální reakce živočichů je před predátorem uprchnout,“ říká Aleš Vorel.

Zatímco divoká zvířata jako srny nebo jeleni před vlkem prchají, například ovce, které nemají s predátorem zkušenost, zůstávají na místě. I když je Česká republika původním domovem vlka obecného, ten byl u nás v minulosti vyhuben a několik generací ovcí se s ním v životě nesetkalo. Když tedy ovce vlka cítí a čelí jeho útoku, tak se jen zvědavě dívají.

„Pro vlka je takové chování také zvláštní a když má šanci přiblížit se, jednoduše zaútočí,“ pokračuje Aleš Vorel. Jan Mokrý přibližuje další aspekt: „Děje se to také proto, že když vlci neuloví kořist v lese a jdou kolem ovcí uzavřených v ohradě, která je nezabezpečená, je v tu chvíli ovce snadnější kořistí než prchající laň v lese.”

Pastviny s hospodářskými zvířaty se převážně nacházejí v blízkosti lidských obydlí. Vlk tedy cítí pach člověka, ze kterého má respekt, takže je velmi obezřetný: „Přesto mu stojí za to podniknout takovou nebezpečnou misi,“ říká Aleš Vorel. Přirozený respekt vlka k člověku je historicky daným faktem, protože vlci byli člověkem, a v některých oblastech stále jsou, pronásledováni. Zisk masa z nedostatečně zabezpečené pastviny je však mnohonásobně vyšší a jednodušší, než kdyby vlk útočil na kořist divokou, která má přirozené reflexy a uteče.

Kromě útoků na hospodářská zvířata média často reportovala o blízkých setkáních vlka s člověkem, což může vyvolat zbytečné obavy. „U nás není moc těžké vlka potkat, protože zde žije 11 milionů lidí, kteří se stále pohybují v krajině. Vlků máme v České republice desítky, možná stovky,“ vysvětluje Aleš Vorel. Dostupná elektronika, jako jsou mobilní telefony a fotoaparáty, pak jednoduše způsobí, že několik lidí vyfotí pár jedinců vlka v krajině. Fotky se poté šíří na sociálních sítích a v médiích, takže se zdá, že jich je mnoho. Jan Mokrý zároveň dodává: „Vlci aktuálně mohou být kdekoliv u nás ve střední Evropě. Když jdeme krajinou, je dobré držet se cest, nechodit moc do houštin či mlazin, kde vlci většinou přes den odpočívají a kde bychom je mohli vyrušit. Nikdo z nás lidí by asi také nechtěl, aby mu v noci do ložnice vlezl nevítaný host.“

Jsou však i případy, kdy se vlci k lidem přiblíží sami. „To jsou podezřelá blízká setkání, kdy je vlk vzdálený kolem 20 až 50 metrů. Evidujeme takové případy jednou až dvakrát do roka,“ konstatuje Aleš Vorel. „Mohlo by se to stát v případě, že by se jednalo o jedince, kteří jsou nějakým způsobem zvyklí na člověka, kteří byli v minulosti odchováni člověkem a pak se jim podařilo dostat ze zajetí,“ vysvětluje dále Jan Mokrý.  Vzhledem k tomu, že vlk je silně teritoriální druh žijící ve smečce, která vytváří rodinu, pohybuje se na jednom území. Tam je prakticky neviditelný. Setkat se můžeme ale s mladými vlky, kteří svoji rodinu opouští kvůli hledání vlastního teritoria a s člověkem ještě nemají zkušenost. „Mohli by to být také mladí jedinci. Vlčata jsou zvědavá a snaží se s každým skamarádit, ale není potřeba se jich obávat,“ doplňuje Jan Mokrý. Přibližovat by se mohla zvířata nakažená vzteklinou. Ta se však v současné době v České republice nevyskytuje.

Přesto oba odborníci doporučují opatrnost. Měli bychom se vyhnout nechávání zbytků potravy či živočišných odpadů volně v přírodě a v blízkosti lidských obydlí, protože to vlky přirozeně přitahuje. Pozor by si měli dávat hlavně pejskaři a v lese by své psy měli držet na vodítku. „Obecně je pes pro vlka konkurent. Takže pokud se vlk může zbavit volně pobíhajícího psa, udělá to. I takové případy se staly,“ varuje Aleš Vorel.

Navzdory kontroverzím je návrat vlků pro českou přírodu dobrým znamením. Ochrana vlka není jen otázkou ochrany jednoho druhu, ale má širší dopad na celý ekosystém: „Vlk je vrcholový predátor a takzvaný klíčový druh. Může ovlivňovat strukturu ekosystému a jeho dílčích struktur,” říká Aleš Vorel. Jako příklad můžeme uvést udržování početních stavů kopytníků v rovnováze. To má pozitivní vliv i na lesní porosty. Zoolog Jan Mokrý připomíná, že návrat vlků je výsledkem úsilí o ochranu přírody: „Evropské zákony na ochranu zvláště ohrožených druhů přispěly k tomu, že se vlci i další druhy mohou vracet do krajiny. Je to dobrá zpráva nejen pro přírodu, ale i pro nás.“ Aleš Vorel pohled na ochranu vlka v české krajině uzavírá slovy: „V dnešní době bychom měli být rádi za jakýkoliv druh, který se vrátí na své původní místo. Vždyť se ze všech stran ozývá, kolik druhů ročně opouští naši planetu.”

A co tedy dělat, pokud vlka ve volné přírodě skutečně spatříte? Jan Mokrý radí: „Zastavte se a užijte si ten okamžik. Vlk vás chvíli bude pozorovat, pak zjistí, že jste člověk, a obvykle klidně odejde.“

Vlci se tedy do naší přírody vracejí jako součást přirozeného ekosystému. Přestože mohou způsobit problémy, jako jsou útoky na hospodářská zvířata, tyto situace lze minimalizovat lepším zabezpečením pastvin například pomocí elektrických ohradníků a pasteveckých psů.

Pokud tedy respektujeme prostor volně žijících druhů, v tomto případě vlků, není na místě se obávat. Naopak, vlci jsou důležitou součástí zdravého ekosystému. Jejich přítomnost připomíná, že divoká příroda má v naší krajině stále své místo. A proto, ať už patříte mezi milovníky přírody nebo mezi skeptiky, návrat vlků je minimálně příležitostí k zamyšlení: Jaký vztah chceme mít k divočině a jejím obyvatelům?

Jedno je však jisté. Vlk se vrátil do svého domova a s ním i kousek přírodní harmonie.

Věra Klimšová / Foto: Shutterstock