Svátek má

Julie
0°C
Broken clouds
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
0°C
Broken clouds
Sobota
90%
06:49
Min: -1°C
978
15:00
Max: 1°C
NW 1 m/s

„Tlustý poník přijde lidem legrační, ale zvířeti tím výrazně zkracujeme život,“ říká výživářka koní Denisa Tichá.

Zhruba 40 % koní po celém světě trápí každoročně zažívací problémy a až polovina z nich si z podobných obtíží odnáší problémy chronické. Doktorandka FAPPZ inženýrka Denisa Tichá nám představila projekt Živý uhlík, který by mohl přinést řešení. S projektem zvítězila i v říjnové soutěži Point One o nejlepší startup. Kromě výzkumu se věnuje výživovému poradenství pro koně a pravidelně přispívá do několika hipologických časopisů.

Můžete nám představit projekt Živý uhlík?

Živý uhlík je doplněk krmiva, který má zvířatům pomoci s trávením, a především s prevencí proti onemocněním trávícího traktu. Zároveň jde o velmi sympatický materiál. Je to vlastně biouhlí, které získáváme při výrobě ekologické energie. Sláma nebo dřevo se v podobných zařízeních spaluje za vysokého tlaku a teploty, čímž vzniká energie a zmiňované uhlí jako odpad. My ho ale využíváme dál. Nebyli jsme samozřejmě první, už delší dobu se tento vedlejší produkt používá k obnově půd. V posledních letech se začalo přemýšlet o využití ve výživě zvířat a my jsme se jako první rozhodli vyzkoušet ho u koní.

Jak probíhal první výzkum a kdo se na něm podílel? 

Společně s vedoucím mé diplomové práce doktorem Miroslavem Jochem a Výzkumným ústavem živočišné výroby v Uhříněvsi jsme provedli dvoufázový pokus. První část proběhla “in vitro”, tedy v baňkách. Až když jsme zjistili, že biouhlí působí příznivě na mikroorganismy koní, zapojili jsme do pokusu živá zvířata. Experiment se vydařil a byl následně i publikován.

S projektem jste prošla programem inkubátoru Point One. Co vám přinesl?

Pro mě byla nejzásadnější ta komunita pozitivních lidí. Všichni se mezi sebou podporují a sdílejí své zkušenosti i know-how, což není samozřejmostí. Poradili mi, s čím se potýkali i jak se podobným věcem vyvarovat. Je opravdu inspirující vidět lidi, jako jste vy, kteří začínali se stejným málem a zvládli to dotáhnout.

Ze slavnostního večera, kde Point One oceňoval nejlepší startup, jste si odnesla hned obě hlavní ceny. Čekala jste to?

Nečekala a hodně mě to překvapilo. Uvědomila jsem si, že ten projekt už mě úplně přesahuje. Má potenciál něco opravdu změnit. Možná právě tím nápadem a poselstvím je projekt sympatický i lidem. Současně je asi poznat, že náš projekt není o tom založit firmu pro nějaké finanční ohodnocení, ale protože si myslíme, že to opravdu dává smysl a něco takového by mělo existovat.

Doporučila byste inkubátory studentům, kteří si pohrávají s myšlenkou vlastního podnikání?

Určitě. Podnikání zahrnuje širokou škálu věcí a nemůžete být odborníkem na všechno. Podle mě je dobré si v určitých oblastech nechat poradit hned od začátku, nebo se přímo spolehnout na odborníka. Inkubátory mají smysl a je skvělé, že ho na naší univerzitě máme.

Se svým projektem jste byla také úspěšně vybrána do programu Evropské unie EWA (Empowering Women in Agrifood) EIT Food 2022, jako jedna ze 110 žen z 11 zemí. Tento čtvrtek proběhne finálový Pitch, na kterém bude vítězný projekt oceněn částkou 10 000 €. Panuje v programu určitá rivalita, nebo si především užíváte společnost dalších žen a dívek s podnikatelskými nápady? 

To se ukáže až během finálového Pitche. Nějaká rivalita tam možná bude, ale já to vnímám spíše jako takové milé popichování. Výběr finálových projektů je nesmírně rozmanitý a jen těžko mezi nimi budete hledat přímé konkurenty. Ve finále se představí například aplikace, projekt sdílených kuchyní nebo producenti domácích sirupů. Myslím si, že to bude hodně zajímavé, a v tuto chvíli může vyhrát absolutně kdokoliv. Já se na ten večer těším a jsem zvědavá, jak každá z podnikatelek svůj projekt uchopí a jak ho bude prezentovat.

Kromě toho provozujete vlastní web Nakrmsikone.cz, kde připravujete profesionální krmné plány. Je běžnou praxí kontaktovat při pořízení koně i odborníka na výživu, nebo se na vás klienti obvykle obracejí až ve chvíli, kdy má jejich kůň obtíže?

Bohužel velká část chovatelů výživové poradenství stále nebere jako standardní službu. Kováře musíte volat téměř každé dva měsíce a majitelé jsou na to zvyklí, počítají s tím. Bylo by skvělé, kdybychom se obdobně naučili alespoň jednou ročně zkonzultovat krmivo svých zvířat s výživářem.

S jakými obtížemi se na vás klienti obracejí nejčastěji?

Nejčastěji řeším hubené koně, kteří z nějakého důvodu nepřibírají, ačkoliv mají přístup ke krmivu. Přitom obrovským problémem, který se u koní mnohem hůře řeší, je právě obezita. Pokud jsem letos z šedesáti klientů řešila tři koně s obezitou, tak je to hodně. Obézní zvíře má pochopitelně zdravotní potíže a problémy si ponese i do budoucna. Často se to stává třeba poníkům, které má majitel permanentně ustájené venku. Chovatelům to přijde přirozenější, ale pro poníky je mnohdy lepší mít hliněný výběh s přístupem k senu a na pastvě trávit pouze několik hodin denně. Jsou totiž schopni se pást téměř do prasknutí. Tlustý poník přijde lidem možná legrační, ale je pak velmi náchylný na různé nemoci a takový nevhodný management zvířeti vysloveně zkracuje život.

Jak probíhá úplně první návštěva u pacienta? 

První návštěva začíná tím, že určíme hmotnost koně, podle které se krmné dávky vypočítávají. Většina stájí nemá k dispozici váhu, takže hmotnost musíme přepočítat na základě měření. Následně se podívám na typ ustájení a kvalitu pastvy. Pokud má chovatel k dispozici veterinární záznamy a rozbory krve, tak i na ně. V neposlední řadě záleží na managementu. Zjišťuji, jestli kůň pracuje, jestli chodí na pastvu a také jak často. Na základě toho nastavíme společně s chovatelem parametry, vypracujeme krmnou dávku a sledujeme, co to udělá. Zásadní je komunikace s chovatelem, který nám musí dát po čase vědět, jestli to zabírá. Pokud krmná dávka nefunguje, znovu ji upravíme.

Za jak dlouho se začnou výsledky vaší práce projevovat?

Minimální doba je měsíc, ale doporučuji spíše delší dobu. Občas zjistím, že je kůň hubený kvůli úplné maličkosti. Často se setkávám s tím, že jsou koně ustájení ve velkých stájích, kde jsou zaměstnanci zvyklí dávat všem zvířatům stejné množství sena. Pokud ale vedle sebe máte koně, který váží 450 kg, a koně, který váží 650 kg, tak mu pochopitelně stejné množství stačit nemůže. Ve své podstatě banální věc, ale pro chovatele může být těžké se s majitelem stájí dohodnout. Taková situace, kdy chovatelé mají chuť něco změnit, ale čelí neochotě ze strany stáje, mohou být velmi nepříjemné. Podobné boje pak zbytečně protahují i obtíže u zvířete.

Jak často by se měl krmný plán aktualizovat?

Nejčastěji by se měla krmná dávka upravit, když se v životě koně objeví nějaká změna. Jakmile je klisna březí, má hříbata, nebo se ze sportovního koně stane už jen aktivní důchodce, vždy je dobré spojit se s odborníkem na výživu, i když může jít pouze o drobné úpravy. Stejně tak by se měla krmná dávka koně konzultovat s nástupem a koncem pastevní sezóny. Tedy zhruba dvakrát ročně.

O kolik koní se momentálně staráte? 

Letos jsem navštívila zhruba šedesát koní, z toho deset mám v dlouhodobé péči. S jejich majiteli jsem již delší dobu v pravidelném kontaktu a jde převážně o koně, kteří mají určité speciální nároky. Jedním z takových případů jsou hříbata, kterým se krmné dávky upravují skoro každé dva měsíce. Jsou to ale i jedinci, kterým říkám „problémoví koně“. Někteří mají potíže s přibíráním, jiné zase vystresuje sebemenší změna a začnou váhu shazovat. Speciální kategorií jsou pak vyloženě frfňalové, kterým už po dvou měsících nové krmení nechutná a musíme ho pravidelně obměňovat.

Jak to všechno stíháte?

Nestíhám. Pravdou je, že jsem momentálně kvůli projektu Živý uhlík musela příjem nových pacientů na svých webových stránkách pozastavit. V péči jsem si ponechala jen dlouhodobé klienty.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? 

Přála bych si, abychom Živý uhlík dostali mezi všechny chovatele, kteří o něj mají zájem. Nejlépe ještě před začátkem pastevní sezóny, která startuje v březnu a trávící obtíže se během ní objevují nejčastěji. A samozřejmě chci pokračovat ve svém studiu. Jsem přesvědčená, že když už se dělá věda o výživě zvířat, nemělo by to být o tom, že vydáme anglický článek, který si přečte jen několik dalších vědců. Je potřeba, aby se poznatky z výzkumů dostávaly mezi lidi, kteří je potřebují, to znamená hlavně mezi chovatele.

 

Rozhovor připravila: Markéta Sůva

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content