Svátek má

Bernard
18°C
Scattered clouds
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
18°C
Scattered clouds
Sobota
84%
03:58
Min: 18°C
987
18:11
Max: 20°C
WNW 1 m/s

Světový den rybářství nám má připomenout důležitost, ale i rizika spojená s rybolovem a chovem vodních živočichů

Již od roku 1985 je 27. červen spojován s oslavami rybolovu, od roku 2001 byl pak dnešní den pod záštitou OSN oficiálně vyhlášen jako Světový den rybářství. Svátek, který si připomínají rybářské svazy a sdružení po celém světě, často doprovází nejrůznější kulturní program, přednášky a výstavy. Hlavním důvodem vyhlášení tohoto svátku je snaha upozornit na důležitost světového rybolovu, a především jeho udržitelnosti. Problematikou chovu ryb a dalších vodních organismů se zabývají členové katedry Zoologie a rybářství Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. Právě na této katedře se svému výzkumu věnuje také Ing. Milan Gottwald, kterého jsme se ptali na současné hrozby i na to, kdo by případně vyhrál rybí soutěž krásy.

Světový den rybářství má v první řadě upozornit na nutnost udržitelných postupů a ochrany populací vodních živočichů. Jaká jsou pro ně v současné době největší rizika?

V oceánech a mořích je největším rizikem kombinace klimatické změny, znečištění a nadměrného rybolovu. Mimo to mořské druhy ryb dost často vykazují zvýšené hodnoty těžkých kovů, především rtuti, což souvisí s velkým znečištěním. Minulý týden z těchto příčin patrně zemřel i slavný lachtan Meloun v Pražské zoologické zahradě. Měl sice úctyhodný věk, hlavním důvodem úmrtí byly ale pravděpodobně vysoké hodnoty škodlivých látek z mořských ryb.

U sladkovodních ekosystémů je problém obdobný, ale dopady na populace ryb už jsou místy nevratné. Důvod je prostý, každé povodí řeky je jedinečným ekosystémem. Zásahy člověka v podobě přesunu ryb způsobují obsazování ekologických nik pro původní druhy a s tím spojený přesun nepůvodních druhů a parazitů. Dalším problémem je stavba přehrad, jezů a malých vodních elektráren, které fragmentují tok a zabraňují migraci. V Evropě se to týká třeba lososa (Salmo salar), jenž není schopný migrovat proti proudu na trdliště, nebo úhoře, který se musí jako monté dovážet z pobřeží Francie do vnitrozemí, aby dospěl ve sladkých vodách.

Jaká je situace u nás?

V Česku jsou rizika obdobná jako v ostatních sladkovodních ekosystémech. Největším problémem je fragmentace toku a introdukce nepůvodních organismů. To vidíme například u kapra obecného (Cyprinus carpio), zdejším původním druhem byl takzvaný kapr sazan, a to pouze pro povodí Dunaje. Poslední jedinec tohoto kapra byl chycen na soutoku Dyje a Moravy na konci 19. století. Dalším velkým problémem, se kterým se setkáváme nejen v ČR, jsou rezidua léčiv, jako jsou antidepresiva, rezidua drog a hormonální antikoncepce, které nejsou čističky odpadních vod schopny úspěšně odstranit.

Který invazní druh vodního živočicha je pro naše vody momentálně největší hrozbou?

Hrozbou jsou všechny invazní druhy, když se na to ale podívám v osobní rovině, jeden určitě vyčnívá, a tím je karas stříbřitý (Carassius gibelio). Je to zejména tím, že spolu s kolegy se snažíme v rámci projektu „Zachraň karase“ zachránit původního karase obecného (Carassius carassius). Problém spočívá v tom, že oba karasi z jedné lokality jsou zdánlivě totožní a laik je dost často nedokáže rozlišit. V tůni, kde žije karas obecný, žijí dost často i jiní živočichové, jako například ohrožení obojživelníci. Tam, kam se dostane karas stříbřitý, už však nežije často nic jiného (mluvím-li o uzavřených ekosystémech záplavových tůní). Problém karase stříbřitého spočívá hlavně v gynogenetickém rozmnožování, kdy samicím karase stříbřitého stačí ke spuštění rozmnožování sperma jiné kaprovité ryby. Další je hybridizace s ostatními karasi, včetně karase obecného, a tím likvidace čistých genetických linií, ale i hybridizace s kaprem. Díky tomuto způsobu rozmnožování se karas stříbřitý dokáže velice rychle na lokalitě přemnožit a zároveň díky vyšší aktivitě i vytlačit karase obecného. Podobným problémem spojeným s karasi jsou zahradní jezírka. Dost často tam jsou chovaní karasi zlatí a stříbřití dohromady a při přemnožení je lidé vypouštějí do volné přírody, čímž podporují volné populace karasů stříbřitých.

Jste spoluautorem zajímavé vědecké práce zaměřené na hodnocení vizuální stránky ryb. Proč vás napadlo ryby hodnotit a kdo získal pomyslný titul „Miss ryba“?

S kolegy jsme udělali takový malý pilotní pokus na Rybářské a ichtyologické konferenci. V ochraně přírody je velmi důležité, co se lidem líbí, protože tyto druhy je pak výrazně jednodušší chránit. Příkladem je třeba taková panda nebo tygr. Další možností je vzít populární druh a udělat z něj takzvaně deštníkový, to znamená, že vezmete lidmi oblíbenou pandu a chráníte nejen ji, ale i celé její prostředí. V našem případě tohoto pilotního článku se takzvanou „Miss rybou“ stal lipan podhorní (Thymallus thymallus), který je na území ČR ohrožený, a zároveň je podle členění vodních toků Antonína Fryče jmenovcem lipanového pásma, což je přechodný úsek mezi zónou horského potoka, pásmem pstruhovým a zónou nížinné řeky, pásmem parmovým. Pokud bychom využili tohoto výsledku a z lipana udělali deštníkový druh pro všechny nedotčené úseky řek v lipanovém pásmu, nebudeme chránit pouze populárního lipana, ale zároveň s ním i nepříliš populární vranku obecnou (Cottus gobio). V současné době sbíráme data a hledáme i jiné oblíbené ryby nejen v řadách odborné, ale i neodborné veřejnosti, což nám dává i širší pohled na to, jak lidé ryby vnímají.

Je nějaký druh ryby, který vám osobně přijde nejzajímavější?

Nejzajímavější druh bych nahradil nejzajímavější skupinou, a tou jsou pro mě cichlidy. Mají velmi rychlou speciaci a v kognitivních testech se některé druhy dokáží vyrovnat i psům a kočkám. Já na nich velmi obdivuji i rodičovskou péči. Spousta druhů odchovává své mladé v tlamce a například terčovci „kojí“ svůj potěr slizem na kůži. Nejraději z nich mám asi perleťovky (Geophagus sp.), jedna dokonce nese druhové jméno stejné jako mé příjmení (Geophagus gottwaldi), a to je příjemná shoda jmen…

Akvakultura získává rostoucí význam a často se uvádí, že je řešením v otázkách budoucí výživy lidstva. Má Česká republika v porovnání se světem díky své dlouholeté tradici rybníkářství dobře nakročeno?

V tomto budu zřejmě skeptikem. My máme sice dlouholetou tradici v rybníkářství, ale celé odvětví je z většiny založené na kaprovi. To je tou slabinou, protože poptávka po kaprovi klesá a zájem je spíše o dravé druhy ryb. Bylo by dobré, kdyby rybářství více kopírovalo rostoucí trendy a postupně trochu upustilo od kapra. Ovšem co se týče školství, ať už středoškolského a univerzitního, nebo prací akademických, myslím, že máme nakročeno velmi dobře. Věřím, že v současné době se této problematice věnuje poměrně dostatečné množství odborníků, a to nejen u nás, ale i ve světě. Každý rok navíc přibývají noví absolventi, kteří se touto problematikou chtějí zabývat.

 Ptala se: Markéta Vostarková

 

 

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content