Za pomoci DDT štěnice v polovině minulého století z rozvinutých zemí téměř vymizely. Nyní se vracejí. Expanze se týká obou druhů, s nimiž se člověk historicky potýkal: štěnice domácí (Cimex lectularius) a štěnice tropické (Cimex hemipterus), původně rozšířené výlučně v jihovýchodní Asii a Indii. Nyní se tropický druh stále častěji stává nevítaným hostem evropských domácností.
Hostitel si rozdílu mezi štěnicí domácí a tropickou pravděpodobně nevšimne. Šíření dalšího parazita lze nicméně považovat za důsledek změn v chování populace. Štěnici tropické pomohl k úspěšné infiltraci do evropských domácností dramatický nárůst pohybu lidí po planetě.
Novodobá expanze štěnic se často odůvodňuje jejich rezistencí proti insekticidům. Napomáhá jí i obecná neznalost lidí, jak štěnice vypadají a jak žijí. Při průzkumu v Anglii v roce 2008 pouze 10 % respondentů identifikovalo štěnici správně. Z dětí mladších 15 let ji nepoznal nikdo, z lidí starších 60 let ji dokázalo správně určit 21 % dotázaných.
Od roku 2019 spolupracuje tým vědců z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze s kolegy v USA na druhém projektu, zaměřeném na populační genetiku štěnice domácí. „V prvním projektu jsme zpracovávali vzorky z let 2009–2013 z více než 300 lokalit. Vyskytovala se v nich výlučně štěnice domácí. V druhém projektu jsme dosud prohlédli podobný počet vzorků. Štěnici tropickou jsme nalezli celkem v šesti případech v Bratislavě, Praze a Ženevě,“ říká Markéta Sasínková.
Dobrou zprávou je, že štěnice nepřenášejí choroby, což platí pro oba druhy. „Možnost přenosu patogenů byla ověřena jen experimentálně formou perzistence patogenu na těle nebo uvnitř těla štěnic. Není znám žádný obligátní vztah štěnice a nějakého lidského patogenu, jako je tomu například u malárie a komárů, kdy je komár nezbytný pro reprodukci plasmodií,“ vysvětluje Tereza Bubová z Národní referenční laboratoře pro dezinsekci a deratizaci.
Ondřej Balvín z Fakulty životního prostředí ČZU připojuje výzvu k pomoci se vzorkováním štěnic: „Budeme vděčni za vzorky z domácností, ale i z jiných hostitelů, kteří se mohou v budovách rovněž objevit, tedy netopýrů a ptáků, hlavně vlaštovkovitých, rorýsů nebo holubů. Na vyžádání rádi zašleme vybavení k sběru včetně ofrankované obálky s naší adresou.“
Kontakt: o.balvin@centrum.cz, bedbugs.fzp.czu.cz
Podobné články
Nové detaily o infiltraci vody do lesní půdy odhaluje článek týmu Lukáše Jačky a Romana Jurase z ČZU v Praze a týmu Martina Valtery z brněnské Mendelovy univerzity publikovaný v prestižním vědeckém časopise Catena.
Pro hmyz se na tuto otázku pokusil pomocí souhrnné analýzy dříve publikovaných dat odpovědět docent Tiit Teder z Týmu ekologie hmyzu Fakulty životního prostředí ČZU v Praze.
