Svátek má

Rudolf
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.

Soutok Moravy a Dyje získá statut CHKO. Podle ochránců přírody je to jednoznačně krok správným směrem

Ekologové řadu let upozorňují na nutnost zajistit lepší ochranu oblasti na soutoku Moravy a Dyje. Jejich očekávání se má naplnit, přírodní unikát s největším komplexem lužních lesů ve střední Evropě se stane chráněnou krajinnou oblastí. V Čechách je nyní šestadvacet takových lokalit. V čem spočívá hodnota dalšího adepta na zvláštní ochranu a co to přinese? K tomuto tématu jsme přizvali vědce z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity.

Děkan fakulty profesor Vladimír Bejček upozorňuje, že jde o nejrozsáhlejší lužní les v ČR a je s podivem, že dosud není nijak chráněn. „Vyhlášení každého chráněného území je politické rozhodnutí. Každé takové rozhodnutí ovlivňují nejrůznější ´zájmové´ skupiny a najít shodu není vůbec jednoduché. Vyhlášení CHKO bude jistě vítaným posunem, ale zároveň by bylo dobré, aby to byl jen předstupeň vyhlášení národního parku. Celé rozsáhlé území si to jistě zaslouží. Uplatňovat tu pravidla obvyklá v hospodářském lese je mírně řečeno za hranou,“ zdůrazňuje profesor Bejček. V praxi podle něj vyhlášení CHKO přinese možnost efektivně chránit unikátní ekosystémy lužního lesa a nastartovat přírodní procesy, které jsou zde velmi žádoucí. „Jistě také dojde ke změně lesnické hospodaření. Pro širokou veřejnost dopad nebude zásadní, turistické využití bude nadále možné,“ vysvětluje děkan Fakulty životního prostředí profesor Vladimír Bejček.

Čím je tato lokalita jedinečná? To je první otázka pro Aleše Vorla a Petra Zasadila z katedry ekologie Fakulty životního prostředí.

Aleš Vorel: Soutok řek Moravy a Dyje je po staletí cenné území periodicky zaplavovaných lužních lesů. Historicky bylo vždy velmi silně hospodářsky využíváno. Probíhala tu lesnická činnost, dokonce zde existovala úzkokolejná železnice, ale také bylo zemědělsky využíváno, prováděla se zde pastva a kosení luk. Díky pravidelným, hlavně jarním povodním bylo toto území velmi bohaté na vláhu a živiny. Z minulých dob se zde zachovala síť vodních toků, uměle budovaných kanálů, četných meandrů a odstavených ramen tří řek – Moravy, Dyje a Kyjovky. Všechny tyto aspekty se zasloužily o území, které je kombinací lužních lesů a značné koncentrace vodních ploch a toků. To z něj ve středoevropském kontextu vytváří unikátní prostředí, ve kterém se velmi dobře doplňují přírodní podmínky s historicky intenzivní lidskou péčí o zdejší stanoviště. Vzhledem k zasazení území na okraj panonské oblasti jsou zde přítomny prvky fauny a flóry, které jsou z pohledu ČR dosti unikátní. Původní styl hospodaření, tedy pastva a převážně výběrové lesní hospodaření, zde navíc zachovaly zbytky cenných forem života, které se z ostatních částí republiky již dávno vytratily. Například vysoká diverzita dřevokazných brouků či významné zimní hnízdiště ptáků.

Petr Zasadil: Jde v podmínkách střední Evropy o unikátní nížinnou krajinu s velmi zachovalými ekosystémy lužních lesů a dalších mokřadních biotopů, kde se vyskytuje velké množství ohrožených druhů. Jedná se bezesporu o jednu z nejvýznamnějších oblastí biologické rozmanitosti na našem území, proto se jí v odborných kruzích také často přezdívá Moravská Amazonie. Oblast je významná i v mezinárodním kontextu, byla vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO, je zahrnuta na seznam mezinárodně významných mokřadů chráněných tzv. Ramsarskou úmluvou. Je chráněna i v kontextu EU jako Ptačí oblast a Evropsky významná lokalita. O to překvapivější je, že doposud nemá zajištěnou účinnou ochranu podle naší národní legislativy. Na území zamýšlené CHKO je v současné době vyhlášeno jen několik maloplošných zvláště chráněných území různých kategorií, pokrývajících pouhá 2 % oblasti.

Když jde o tak cenné území, proč už není dávno chráněné?

Petr Zasadil: Účinnou ochranu se dosud nepodařilo prosadit, přestože by si to tato oblast velmi zasloužila. Snahy o vyhlášení velkoplošného zvláště chráněného území se zde objevují už přes 50 let. Vyhlášení chráněného území takových rozměrů ale není jednoduchá záležitost, musí se zohlednit názory krajských i obecních samospráv a v tomto případě zejména velkých státních organizací, jako jsou Lesy České republiky, které zde hospodaří na více než 97 % lesů. A právě dohoda obou rezortů – Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství – byla dle mého názoru hlavní překážkou k účinné ochraně území. To, že jsou lesy ve státním vlastnictví, je v tomto případě ohromná deviza, která může významně pomoci účinné ochraně přírody. Je však třeba překonat mezirezortní bariéry a najít společnou řeč, přičemž vyhlášení CHKO je jen první krok. Nastavení péče o jednotlivé lokality bude mnohem náročnější a musí brzy následovat.

Aleš Vorel: V průběhu posledních sta let toto území prochází značnými změnami. Nejsilnějším, ale paradoxně pozitivním zásahem bylo jeho znepřístupnění v letech 1948–1989, kdy zde bylo široké hraniční pásmo. Stavu a potažmo ochraně přírody tento historický jev pomohl, na druhou stranu zde v šedesátých letech vznikla největší myslivecká obora v ČR, která funguje dodnes. Druhým problematickým jevem je intenzivní lesnická činnost (hlavní cílovou dřevinou je dub), která probíhá ve velkých obnovních blocích – stačí se podívat se na Soutok na ortofotomapách, obnovní bloky jsou na první pohled patrné. Oboru spravuje a lesnickou činnost provádí státní podnik Lesy ČR. Důvod, proč území doposud nebylo intenzivněji chráněno, je právě tlak na intenzivní formu myslivosti a hospodářské činnosti. Zároveň v okolních obcích stále panuje nevole k jakékoliv změně ochranného statutu, starostové a potažmo místní občané se obávají změny v přístupu do území a možná i zvýšeného zájmu turistů, byť je území již nyní turisticky velmi atraktivní.

Je chystaná forma ochrany v tomto případě ideální?

Aleš Vorel: V současnosti je z rozsáhlého komplexu luhů o rozloze více než 4400 hektarů chráněna jen zlomková část. Jde o území Ranšpurku a Cahnova, která mají status Národní přírodní rezervace a v součtu plochu zhruba 35 hektarů. To rozhodně neodpovídá kvalitám a potenciálu celého území. Rozhodnutí vyhlásit nejprve CHKO je dle mého názoru správné, jde o vyšší úroveň zákonné ochrany, než jakou ochranu území má dnes. Před úvahami k dalším krokům, jako je například vyhlášení národního parku, je třeba vyřešit v území dost konfliktů. V národním parku by bylo velkým problémem provozovat tak rozsáhlou oboru, stejně tak provádět rozsáhlou pěstební lesnickou činnost. Tyto rozpory je možné řešit za běhu v úrovni CHKO. Před dalšími kroky je tak třeba vyřešit zájmy a očekávání všech aktérů v celém území. Vyhlášení Soutoku jako národního parku by bylo patrně dosti kontroverzním krokem, neschvalovaly by ho ani místní samosprávy a ani to není slučitelné se stávajícím stavem užívání celého území. Nakonec zde probíhá tvrdá hospodářská pěstební činnost a v oboře je vše podřízeno mysliveckému hospodářství.

Petr Zasadil: Naše legislativa zná dvě kategorie velkoplošných zvláště chráněných území – chráněnou krajinnou oblast a národní park. Každá z těchto kategorií má své pro a proti. Podle definice těchto kategorií však dané území spíše odpovídá kategorii CHKO. Jde o převážně kulturní krajinu, kde je pro zachování jejích přírodních i kulturních hodnot potřeba odborná péče o místní ekosystémy. Mezinárodní definice národního parku říká, že by minimálně 75 % jeho území mělo být ponecháno samovolnému vývoji bez zásahu člověka, což by na Soutoku v takovémto rozsahu mělo spíše negativní dopad. Pro ochranu zdejší biodiverzity je minimálně v tuto chvíli důležitý aktivní management jako třeba kosení luk či obnova tradičních způsobů hospodaření v lesích, například pěstování tzv. pařezin. Pěkným příkladem je i umělé povodňování lužních lesů. Výstavba přehrad a regulace vodních toků významně narušily přirozený vodní režim krajiny včetně malých každoročních povodní v době tání sněhu apod. Lužní les se však bez povodní neobejde. Na jižní Moravě to souvisí zejména s výstavbou Novomlýnských nádrží. Od jejich dokončení počátkem devadesátých let je potřeba alespoň v několikaletých intervalech provádět umělé povodňování lužních lesů, které leží na toku pod nimi. Zkrátka národní park by měl chránit to, čemu můžeme zjednodušeně říkat „divočina“, která je schopná (alespoň v nějaké dlouhodobějším horizontu) fungovat bez zásahů ze strany člověka. A to není tady ve střední Evropě úplně jednoduché. Národní park je naproti tomu z hlediska ochrany přírody zajímavější a účinnější nástroj, který může zajistit přísnější ochranu přírody než CHKO. Významná je i skutečnost, že např. lesy v národním parku jsou ze zákona lesy zvláštního určení bez produkční funkce a hospodaří v nich přímo správa národního parku, takže odpadají mezirezortní spory o podobu hospodaření.

Co zřízení CHKO přinese v praxi?

Aleš Vorel: To je spíše otázka na státní Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR), jaká opatření a systém péče v území má definovány a co bude prosazovat. Obecně od režimu CHKO nelze očekávat velké zázraky. Na jedné straně se plošně posílí ochrana celého komplexu území. Na druhé straně v těchto územích bývají lesy dále hospodářsky využívány v režimu původního vlastnictví. Ochrana přírody má například možnost vyjadřovat se k lesním hospodářským plánům, ale zde je to práce na desítky let, aby se hospodaření nějak výrazně usměrnilo. Založením CHKO se obecně zvýší motivace chovat se zde více biologicko-ochranářsky. Navíc státní AOPK ČR, která spravuje všechny CHKO, se stane pro území tím hlavním aktérem. Přestane to tak být území, kde hlavní a jedinou roli v jeho správě mají státní Lesy ČR. Do budoucna by hlavním cílem CHKO mohl být postupný přerod od intenzivně obhospodařovaného území k cílenému, citlivému a biologicky vhodnému managementu. Což by byl proces, který jednoho dne může vyvrcholit vyhlášením národního parku.

Petr Zasadil: Z hlediska ochrany přírody jde jednoznačně o krok správným směrem. Umožní to lépe koordinovat aktivity ochrany přírody na daném území, jednat s vlastníky a uživateli pozemků, cíleně nastavit management jednotlivých lokalit. I když kompetence správy CHKO nejsou zdaleka takové, jako v případě správy národního parku, pořád je to orgán státní správy, který se na každodenní bázi ochranou tohoto území zabývá a má kompetence umožňující řadu věcí ohlídat. Důležitým nástrojem jsou i ochranné podmínky, které jsou odstupňovány pro jednotlivé zóny ochrany na území CHKO a umožňují nastavit efektivní ochranu území. Pokud jde o místní obce a jejich obyvatele, tak zde pochopitelně převládá strach z neznámého, ale vyhlášení CHKO může být významným impulsem pro podporu cestovního ruchu a na to napojených podnikatelských aktivit. Stačí si např. uvědomit, že většina nejbohatších obcí v ČR leží na území národních parků či CHKO, a to především kvůli příjmům z turistického ruchu. Lidé chtějí trávit svůj volný čas v místech s pěknou a zachovalou přírodou a CHKO je nepochybně značka, která jejich zájem rychle přitáhne. Jedním z důležitých poslání CHKO je ochrana krajinného rázu, což vyvolává často obavy ohledně stavebních aktivit v obcích na území CHKO. Navržená CHKO Soutok má velkou výhodu, že nezasahuje do intravilánu žádné obce a jejich rozvoj tedy nebude ani potenciálně omezen.

Lenka Prokopová

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content