Sex, gender a samičky v zoologii

Přemýšleli jste někdy, jak biologicky definovat samičku? Jaké strategie volí samičky v přírodě při výběru partnera? A co nám pohádky říkají o genderových stereotypech? Poslechněte si zajímavé souvislosti mezi biologií, chováním a příběhy, které nás obklopují.

Zooložka a etoložka Karolína Brandlová působí na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity na katedře chovu zvířat a potravinářství v tropech. Její výzkum se soustředí na záchranu antilop, především antilopy Derbyho, největšího druhu antilopy na světě, a na studium rozmanitosti pohlavních a genderových rolí v živočišné říši. Ve své práci se snaží změnit zakořeněné stereotypy ve vnímání chování zvířat, přičemž vychází z aktuálních vědeckých studií, které často přinášejí nový pohled na tradiční role samců a samic.

Jedním z klíčových témat, kterému se Karolína v poslední době také věnuje, je tzv. konfirmační zaujatost ve vědě – tedy tendence vědců potvrzovat již zavedené představy. Tento jev je patrný v historickém pojetí evolučních teorií, které často zobrazují samce jako aktivní a soutěživé, zatímco samice jako pasivní a podřízené. Karolína však během svých výzkumů v Africe pozorovala například u buvolců topi chování, které tuto teorii vyvrací. Samice topi mezi sebou bojují o samce, což je v příkrém rozporu s obvyklým obrazem o rivalitě samců.

Inspirací pro její přednášky a výzkum je kniha britské zooložky Lucy Cooke *Bitch*, která zkoumá roli pohlaví a genderu v přírodě. Cooke se v knize věnuje nejen evoluční biologii, ale také tomu, jak věda historicky přebírala patriarchální pohled na svět. Kniha zpochybňuje mnoho zažitých představ, například že samci jsou promiskuitní a samice monogamní. V přírodě je ale situace mnohem rozmanitější – u některých druhů ptáků, jako jsou pěvci, se samice páří s více partnery, aby zvýšily genetickou diverzitu potomstva.

Karolína Brandlová ve svých přednáškách, které pořádá na univerzitách, školách, a dokonce i pro seniory, upozorňuje na to, že mnohé vědecké závěry jsou ovlivněny tím, kdo je zkoumá a z jakého pohledu. S nástupem více žen do vědy začaly být pokládány nové otázky, které odhalují skryté dimenze chování zvířat včetně genderových rolí. Například u gekonů existují samičí páry, kde jedna samice přebírá roli samce v námluvách a pseudokopulaci, přičemž vajíčka vznikají partenogeneticky bez potřeby oplodnění samcem.

Také se věnuje tématu, jak příroda dokáže nabídnout širokou škálu reprodukčních strategií, které nejsou omezeny binárními kategoriemi samec-samička. U ryb klaunů dochází například ke změně pohlaví podle potřeby – pokud dominantní samice zemře, sameček se změní v samici, aby zajistil reprodukci. Tento proces je fascinujícím příkladem toho, jak příroda neustále přizpůsobuje své mechanismy a vybočuje ze zavedených škatulek.

Cílem Karolíny Brandlové je šířit povědomí o těchto často opomíjených aspektech chování zvířat a poukazovat na to, že variabilita a flexibilita jsou základem evoluce. Jak sama říká: „V přírodě není nic jednoznačně normální nebo odchylné, vše závisí na rozmanitosti a přizpůsobivosti. To platí nejen pro zvířata, ale i pro nás lidi.“

Lucie Grošaftová