Proměny Vysoké školy zemědělské v pamětnických reflexích

Při jaké příležitosti kniha vznikla a co bylo tím spouštěčem?

V době, kdy jsme s projektem začínali, v roce 2018, existovalo již množství knih věnujících se soudobým dějinám různých univerzit nebo vědních oborů. Domnívali jsme se, že by byla velká škoda, kdyby ČZU, která kontinuálně navazuje na více než dvě stě let starou tradici vysokého zemědělského školství v Praze, o sepsání svého příběhu přišla.

Další motivací byla skutečnost, že v roce 2022 uplynulo 70 let od okamžiku, kdy se škola vyčlenila ze svazku pražské techniky a nadále působila jako samostatná Vysoká škola zemědělská. A protože záměrem bylo představit minulost univerzity nejen z pohledu archivních pramenů, ale také z perspektivy pamětníků, bylo zřejmé, že půjde zároveň o svého druhu záchranný výzkum. Bylo potřeba ještě rychle zaznamenat vzpomínky těch, kteří počátky vzniku samostatné VŠZ zažili. Díky podpoře pana rektora jsme tak mohli hned začít s prací.

Kniha je postavena na rozhovorech s pamětníky, jejichž prostřednictvím se čtenáři mohou přenést do nejstarších dějin naší univerzity. Jak se vám s aktéry spolupracovalo, v čem byly vzpomínky rozdílné?

Pamětníci byli velmi ochotní. Samozřejmě jsme naráželi i na citlivá témata, o kterých se jim nevyprávělo snadno. Zejména nejstarší vypravěči se vyrovnávali s nuceným odchodem ze školy po sovětské okupaci v srpnu 1968, někdy i se slzami v očích.

Pestrost vzpomínek byla dána tím, že rozhovory byly vedeny se zástupci různých generací – nejstarší z nich se narodili ve 20. letech, nejmladší začínali na škole studovat v době tzv. normalizace. Ve vzpomínkách se tak odrážejí společensko-politické turbulence a zvraty let 1948, 1968 a 1989 z různých generačních perspektiv. Vzhledem k tomu, že pamětníci reprezentují rozdílné vědní obory, ukazují se v rozhovorech jejich specifika, vývoj a proměny, a také to, jak do nich zasahovala komunistická ideologie a jak se s tímto tlakem více či méně při své práci vyrovnávali.

Byla práce na knize náročná?

Projekt byl založen na dvou typech výzkumu. V první fázi se začalo s archivními rešeršemi. Pro novější dějiny školy byly podstatné archivní prameny uložené v archivu ČZU. Kolegyně Irena Bartošková Cejpová všechny archiválie prošla, setřídila a připravila ke zpracování. Díky této intenzivní práci jsme si mohli relativně brzo začít dělat obrázek o fungování školy před rokem 1989 a zároveň začít s vedením orálně-historických rozhovorů s pamětníky. S některými jsem natáčela rozhovory opakovaně a strávila s nimi mnoho hodin. Přestože i tato etapa byla velmi náročná, musím říct, že každý z těch rozhovorů mě nejen znalostně, ale i lidsky velmi obohatil.

Pro jakého čtenáře je kniha určena?

Mohlo by se zdát, že především pro čtenáře a čtenářky, kteří jsou spojeni s univerzitou. Dočtou se zde o institucionálním vývoji a každodenním provozu školy, ale například i o počátcích výstavby našeho unikátního kampusu. Kniha ovšem nabízí také cenný vhled do různých vědních disciplín a jejich fungování v různých obdobích socialismu, čímž získává přesah a může být zajímavá i pro širší okruh zájemců o nedávné dějiny.

 Ptala se: Karla Mráčková