Předmětem výzkumu infektologů na České zemědělské univerzitě jsou blechy

Kromě infektologů z katedry veterinárních disciplín a katedry mikrobiologie, výživy a dietetiky jsou do projektu zapojeni také parazitologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Státního zdravotního ústavu. Díky projektu grantové agentury ministerstva zdravotnictví „Bartonelóza v ČR jako přehlížené onemocnění: zdroje a rizika infekcí“ má vědecký tým poprvé v historii ČR ambici, prostředky a možnost studovat v detailu výskyt bartonelových infekcí u zvířat a lidí včetně genetické diverzity a faktorů virulence původců – bakterií r. Bartonella – a získat data srovnatelná s úrovní poznání v okolních státech. Ambicí projektu je především přinést reálná data o výskytu bartonel, a to jak na základě přímé detekce bartonel v lidské a zvířecí populaci, tak sérologickou diagnostikou u lidí.

Co jsou to bartonely a proč bychom o nich měli vědět víc

Bakterie rodu Bartonella jsou gramnegativní bakterie osidlující trávicí trakt krevsajících parazitických členovců, typicky právě plech. Různé druhy blech hostí různé druhy bartonel a riziko lidské infekce je dáno především potenciálním kontaktem s tím kterým druhem blechy.  Blecha psí (Ctenocephalides canis) je v Evropě spíše raritou, jak na psech, tak na kočkách parazituje především blecha kočičí, C. felis… A ta na člověka jde!

Blecha se nakazí sáním na infikovaném zvířeti a bakterie se pak namnoží v jejím střevě. Přenos na dalšího hostitele může proběhnout zanesením blešího trusu do rány nebo pozřením infikované blechy. Škrábnutí od kočky, jejíž drápy jsou kontaminované bleším trusem, může vést k nejrozšířenější bartonelóze u lidí, nemoci (neboli horečce) z kočičího škrábnutí. Mezi blechami také dochází k přenosu bartonel na potomky, a to prostřednictvím výměšků s částečně natrávenou krví, kterými se živí larvy. Blecha tak může být infikována i bez sání na hostiteli.

Historie lidské bartonelózy evidentně sahá do doby domestikace kočky, neboť ta byla zcela jistě doprovázena zvýšeným kontaktem lidské populace s kočičími blechami. Do dnešní doby se mnoho nezměnilo. V populaci kočky domácí je blecha kočičí nejčastějším krevsajícím členovcem a Bartonella henselae, kterou přenáší, je tak nepřekvapivě nejčastějším původcem lidské bartonelózy. Nemoc z kočičího škrábnutí (Cat-scratch disease, CSD) je onemocnění, které u imunokompetentních pacientů většinou probíhá jako mírné, lokální, zánětlivé postižení kůže s regionální lymfadenopatií. U starších, oslabených či imunokompromitovaných pacientů však může infekce probíhat systémově či s atypickým klinickým průběhem. V České republice byla nemoci z kočičího škrábnutí dosud věnována jen malá pozornost, ačkoli je toto onemocnění na našem území poměrně časté. Onemocnění je centrálně sledováno od roku 2017, je však hlášeno jen několik desítek případů ročně a naprostá většina z nich je hlášena jen z několika krajů (Plzeňský, Zlínský, Moravskoslezský, Praha), kde jsou klinická pracoviště, která se diagnostice tohoto onemocnění věnují a posílají vzorky na vyšetření. Z některých krajů nejsou hlášeny téměř žádné případy. Není to však způsobeno tím, že by se zde nemoc z kočičího škrábnutí nevyskytovala. Podobně jako jinde ve světě je i u nás většina pacientů dětského věku.

Jak výzkum blech a bartonel probíhá

Zatímco detekci bartonel u lidských pacientů a u jiných zvířat řeší kolegové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Státního zdravotního ústavu, na ČZU realizujeme sběr a vyšetřování materiálu ze psů a koček z ČR. Od spolupracujících veterinárních lékařů se snažíme získávat nejen blechy sesbírané z koček a ze psů (ideálně alespoň tři blechy, je-li zvíře zablešené), ale také vzorek krve ze stejného pacienta a základní doprovodná anamnestická data zahrnující lokalitu, věk a životní styl. Vzhledem k tomu, že bartonely jsou detekovány kultivačně, odebraný materiál je přímo na klinikách zamražen a my si ho po avízu vyzvedneme. Kromě kultivace provádíme detekci DNA a sekvenaci k určení genetické diverzity bartonel. Izolované bakterie budou následně použity i k testům virulence a případné rezistence k antibiotikům.

Kromě čistě vědeckých aspektů má studium výskytu bartonel zásadní praktické přesahy. Veterinárním lékařům projekt poskytne informace a argumenty pro lepší komunikaci o problémech blech s majiteli jejich pacientů. Z omezených dat získaných během prvních měsíců trvání projektu se zdá, že všichni pacienti diagnostikovaní se závažnou klinickou bartonelózou měli v domácnosti kočku nebo psa. Zvláštní pozornost v rámci projektu věnujeme propojení jednotlivých případů bartonelózy člověka s vyšetřením zvířat z okolí pacientů, a to právě ve veterinárních ordinacích zapojených do projektu. Věříme ve skutečné spojení humánní a veterinární medicíny při diagnostice a prevenci bartonelózy.

Občanská věda ve výzkumu blech a přenášených patogenů

Data o kočičí populaci v České republice nejsou úplně přesná, celkově na našem území žije kolem dvou milionů psů a 1,4 milionu koček, jak uvádí FEDIAF ve statistikách z roku 2018; webové stránky statista.com uvádějí 1,34 milionu koček v roce 2022. Kdo a jak kočky spočítal, už statistiky neuvádějí a kolik na nich žije blech, lze jen těžko odhadnout. Zásadní část bleší populace totiž žije na polodivokých kočkách, které se do ordinací veterinárních lékařů nedostanou. Získat dostatek blech je z toho důvodu překvapivě složité. Právě proto se projekt studia bartonel snaží formou dnes tolik populární občanské vědy získat materiál nejen z veterinárch ordinací a klinik, ale také přímo od majitelů zvířat. Studenti a pracovníci ČZU jistě nepředstavují vzorek průměrné populace, ať už to znamená cokoli, ale i kdybychom my všichni na ČZU vlastnili „průměrný počet koček“, bude jich několik tisíc. To už je materiál, se kterým se dá pracovat.

Více na https://bartonella.paparazit.cz/

Prof. MVDr. David Modrý, Ph.D., katedra veterinárních disciplín FAPPZ