Nebezpečí, která v létě číhají na naše pejsky

„Nejtypičtějším onemocněním, se kterým se v letních měsících setkáváme, je zánět dělohy u fen. Jde sice o hormonální poruchu, ale teplo a hnilobné bakterie pomáhají rozvoji tohoto onemocnění. Další problémem bývá vdechnutá a zapíchnutá osina v nose nebo v oku, osiny v meziprstí, zapařenina kůže (hot spot), přehřátí organismu, a kvůli větší aktivitě majitelů, a tedy i jejich psů, přibývá v létě také zlomenin,” říká Jan Čučka.

Jak tedy pejska v létě chránit před těmito nástrahami? Mezi pejskaři koluje informace, že k zánětu dělohy u feny může přispívat i letní koupání ve stojaté vodě. Toto onemocnění ale dle Jana Čučky nemá s koupáním většinou moc společného, i když vlivem tepla je častější v létě než v zimě: „Jde o hormonální poruchu, která je způsobená nadměrnou hormonální stimulací dělohy. Děloha v rámci čekání na uhnízdění vajíčka produkuje děložní mléko a tento sekret se, většinou zespoda, vzestupně infikuje. To znamená, že vaginální bakterie nebo bakterie, které prochází touto cestou, sekret kontaminují. Děloha se následně začne plnit hnisavým výpotkem a dochází k vnitřní intoxikaci zplodinami bakteriálního metabolismu a dále až k sepsi – k zánětlivému metabolickému rozvratu organismu. Když se tato situace včas neřeší, dochází k úhynu feny. Léčba spočívá ve stabilizaci organismu, přípravě na anestezii, operativnímu odstranění ložiska zánětu – dělohy plné hnisu a následné pooperační péči.”

Netypičtěji vzniká zánět dělohy týden až šest týdnů po hárání. Jednodušeji jsou příznaky zánětu dělohy rozpoznatelné při otevřené formě, kdy majitel může pozorovat vaginální výtok, fena zároveň hodně pije a hodně čůrá, může mít průjem, může zvracet nebo se chovat nestandardně. U uzavřené formy nelze pozorovat vnější příznaky, kromě toho, že feně není dobře, a onemocnění finálně odhalí až veterinární lékař. Pokud nechce majitel fenu uchovnit, je jedinou prevencí zánětu dělohy kastrace feny.

S horkem, vlhkem i koupáním ale souvisí hot spot. Jde o bakteriální zapařeninu povrchu kůže. Ta vzniká na místech, kde se pes opírá o podložku – líce, krk, vnější plocha stehen a pánve apod. U pejska tomu můžeme předejít, pokud ho nenecháme vlhkého ležet, a to ani tehdy, kdy pod sebe naslintá. Pokud už se zapařenina objeví – pejsek se v místě škrábe, líže a kůže je zarudlá, je pak nutné navštívit veterináře, který místo oholí, vydezinfikuje a případně podá antibiotika.

Častým letním strašákem chovatelů psů jsou také zapíchnuté osiny. Osinou jsou zakončeny ochranné obaly semen některých druhů trav a obilovin. Jedná se o dlouhé štětinovité výrůstky, které se snadno zapíchnou do kůže. Pes je ale může i vdechnout.

Jan Čučka dále pokračuje: „Většinou se s tím setkáváme v červenci a v srpnu. To máme v týdnu několik pacientů. Nejčastěji jsou to osiny zapíchnuté v tlapkách, ale stává se, že vytahujeme denně osiny z nosu nebo oka. Zapíchnutá osina je jako ´ostré paraplíčko´, to znamená, že se pohybuje jen jedním směrem v podstatě jako šíp. Když se tedy osina dostane do nějakého prostoru, pohybuje se jen dopředu, a v místě dochází k píštělům. Osina ale může migrovat relativně hodně daleko, například z tlapky až k lokti. Z nosu při shodě nepříznivých faktorů to může teoreticky projít až do plic, odtud pak bránicí až do lumbálního svalu pod páteří v oblasti beder. Nemusí to být rozpoznatelné do té doby, než to hnije – objeví se hnisavé ložisko v této svalovině. Zároveň může osina při putování tělem vytvořit další problémy, jako je díra – dutina v plicích, která může prasknout apod. Jde však o extrémní, komplexní a komplikované případy, kterých bývá málo.”

Obvykle osina zůstane v tlapce nebo právě v nose. Osina v nose se vytahuje pomocí endoskopu, tedy pomocí kamery a speciálních endoskopických nástrojů. Nejde o operaci, ale o složitější zákrok ano. V nose je totiž mnoho tunýlků, které se musí prohledat a osinu najít, takže pes musí být v anestezii. U tlapek se to řeší lokálním znecitlivěním a vytáhnutím osiny, v některých případech i chirurgickým odstraněním, kdy je nutné opět osinu v tlapce najít.

Zapíchlá osina v nose se projevuje častým kýcháním, ta v tlapce se většinou pozná, až když se zde vytvoří nějaká boulička s výpotkem. Prevencí tedy zůstává vyhýbat se s pejskem loukám a polím s osinatými trávami, udržovat krátké trávníky a psa po procházce nejlépe vyčesat a prohlédnout (zvláště pak v meziprstí). Pomůže to alespoň od zřetelných osin.

V létě se na Veterinární klinice Zvířecí doktor častěji setkávají také s úrazy a zlomeninami. Dle veterináře Jana Čučky to mnohdy není tím, že by zvířata byla více aktivní, spíše jsou aktivnější jejich páníčci, kteří jsou zároveň více nepozorní. V letních měsících se jezdí kempovat, pořádají se různé zahradní večírky i táboráky. Navíc, jak můžeme někdy pozorovat, na rozpáleném sluníčku nebo k večeru se sejde i parta, která se posilní alkoholem, a na svého čtyřnohého mazlíčka pozapomene.

 „Bohužel se stalo, že kvůli lidské nepozornosti pes spadl i do ohně. Mimo těžkých popálenin se jednalo i o zlomeniny a polytraumata, když se majitelé snažili psa v šoku z ohně vytáhnout. V létě jsou to často také autonehody, kdy jsou například nezavřená vrátka a pes vběhne pod auto,” líčí důvody letních zranění Jan Čučka.

O vlnách veder, které mají vliv na lidské zdraví, jsme už psali zde. Vysoké teploty jsou ale rizikové také pro zvířata. Jedná se o přehřátí, ke kterému může u psů dojít v několika minutách: „Nejohroženější skupinou jsou brachycefalická plemena (např. buldočci, apod.). Ti sami o sobě mají ztížené dýchání, a v okamžiku, kdy se přehřejí, jim otékají horní dýchací cesty a hrtan. Dochází tak k dušení. Tady je nutný okamžitý a správný veterinární zásah.”

 Hlavním příznakem přehřátí u psa je funění, kdy se snaží velmi rychlým dýcháním (polypnoe) odpařovat teplo. Rychlé a povrchové dýchání je velmi neefektivní, pes začne modrat, kolabovat. Paradoxně mu stoupá teplota. Čím pes totiž rychleji dýchá, tím víc se doslova uvnitř vaří. Často tito psi na kliniku přichází s teplotou 41 až 42 °C (normální teplota je do 39 °C).

Už snad začíná být tabu, kdy by majitelé své pejsky nechávali zavřené v autě nebo uvázané v horku před obchodem. K přehřátí však často stále dochází, protože psi v létě častěji zůstávají bez dohledu i v jiných případech: „Například nekontrolovaně běhají podél plotu. První pomocí je psa začít chladit od periférií, to znamená od končetin a břicha, to je jediné, jak mu můžeme sami pomoci, a pak je třeba ho rychle dopravit (v ochlazeném autě) na veterinu,” dodává Jan Čučka.

Prevencí je tak psa v horku nepřetěžovat, nevystavovat ho přímému slunci a obecně se vyhnout aktivitám při vysokých teplotách. Pomoci můžeme pejskovi například poskytnutím chladící podložky, případně chladící vesty, a při procházkách bychom s sebou vždy měli mít vodu.

Nebezpečí může na jaře a v létě představovat i bodavý hmyz, jako jsou včely, vosy a sršni, tady záleží na místě bodnutí. Jan Čučka pokračuje: „U psů může být problematické bodnutí do tlamy, nosu nebo hlavy, kdy záleží na míře a dramatičnosti alergické reakce. Většinou se to dá řešit poměrně elegantně, kdy jako první pomoc můžeme psovi podat antihistaminika určená pro lidi. U psů to sice nemusí tolik účinkovat, ale jako první pomoc se použít dají. V případě dramatičtější reakce, kdy otečou dýchací cesty, tam už je potřeba urgentní veterinární zásah. I tyto případy ošetřujeme na klinice v létě často.”

Při každém bodnutí hmyzem ale není třeba panikařit. Je tomu podobně jako u lidí – jsou psi, kteří sežerou vosu a nic se jim nestane, a jsou psi, kteří reagují na bodnutí velmi dramaticky, kdy jsou v ohrožení života. V souhrnu, pokud zpozorujeme, že psa bodla včela, vosa nebo sršeň, u včelího bodnutí vytáhneme žihadlo a ve všech případech místo chladíme. Psa dále 5 až 10 minut pozorujeme, zda nedochází k otoku dýchacích cest a zda se celkově nezhoršuje. Jako první pomoc při otoku můžeme podat antihistaminika určená pro lidi, a pokud se stav psa zhoršuje, ihned vyhledat veterináře.

Pozor bychom měli dávat na zahradní bazény a koupání, a to nejen z hlediska výše zmíněného zapaření kůže, ale také utonutí psa. Možná vás napadne, jak může pes utonout. Jan Čučka časté případy utonutí psa dále vysvětluje: „Opět je to o pozornosti lidí, kteří v létě na psy méně dohlížejí. Nejčastěji se pes utopí v zahradních bazénech, které bývají přikryté nebo nedovřené ochrannými plachtami/kryty, kdy pes nemá možnost vylézt. Je to, jako by byl pod ledem, ztratí orientaci a neví, jak se z bazénu pod plachtou dostat.”

Nejběžněji se však majitelé pejsků, ale i koček, v létě bojí klíšťat a onemocnění, která tito parazité přenášejí, jako je lymská borelióza nebo klíšťová encefalitida. Pro prevenci klíšťat dneska existují čtyři formy: tablety, které se uvolňují do podkoží a na povrch kožního systému – do pokožky se vylučuje látka, která klíšťata usmrtí. Většinou se klíště musí přisát a pak uschne a upadne. Dle Jana Čučky tato forma prevence funguje dobře, je šetrná a vydrží docela dlouho. Tablety působí proti klíšťatům 5 až 12 týdnů a některé preparáty účinkují i proti vnitřním parazitům.

Další variantou jsou kapičky, které se aplikují mezi lopatky a v některých případech fungují i repelentně, to znamená, že odpuzují klíšťata, aby se nepřisála. Tato metoda má ovšem omezení: ve vodě se látka vymývá, a také u dlouhosrstých a chlupatých plemen psů pak není tolik účinná. Někdy se mohou objevit i lokální alergické reakce.

Třetí formou prevence před klíšťaty jsou obojky. Obojek může být dobře účinný a vhodný, pokud je pes venku. V tomto případě se aktivně uvolňuje repelentní chemická látka na povrch zvířete. Když je pak pes v bytě a jsme s ním hodně v kontaktu, nemusí to být ideální, protože do kontaktu s chemickou látkou přicházíme i my.

Čtvrtou formou jsou repelentní postřiky, pudry, šampóny, ale ty dle zkušeností veterináře Čučky tolik účinné nejsou: „Je důležité v každém případě upozornit, že pro psa se musí použít preparáty určené pro psy a pro kočku zase pro kočky, protože pokud se pro kočku použije preparát pro psy, může dojít až k úhynu zvířete.”

Jak časté je pak onemocnění psa lymskou boreliózou nebo klíšťovou encefalitidou? „Proti borelióze existuje očkování. Studiemi se ale zjistilo, že klinických onemocnění psů boreliózou je velmi málo. To, že mají protilátky proti borelióze, neznamená, že byli – jsou nemocní. I v případě ortopedické boreliózy, kdy měl pes nejprve horečku a pak kulhal, nebo naopak, se ukázalo, že psi sice měli protilátky proti borelióze, ale jednalo se o jiné onemocnění. Co se tedy týče boreliózy, je z veterinárního hlediska důležité správně interpretovat laboratorní výsledky. S tím souvisí další nemoc, kterou přenášejí klíšťata, což je anaplazmóza. I v tomto případě existuje mnoho laboratorně pozitivních titrů, ale skutečně nemocných zvířat je dost málo. Existují firmy, které nabízí nejrůznější testy k testování klíšťaty přenosných onemocnění. Na příkladu jednoho testu vyjde často ze čtyřech políček jedno pozitivní, což opět ale neznamená, že zvíře trpí některým z těchto onemocnění, takže ve výsledku často tato zvířata dostávají zbytečně hodně antibiotik. Takže borelióza v současné době není tak velký problém, i když se stále proti ní aktivně očkuje. Encefalitida je virová infekce, která je přenášena klíšťaty. Vídali jsme ji málo. Nyní se nám ale například potvrdila u psa, který se léčil s meningitidou. Zprvu jsme se domnívali, že se jedná o autoimunitní meningitidu. Je však obtížné obecně paušalizovat, co skutečně bylo přeneseno klíštětem apod. U každého jedince to může být jiné. Vždy záleží na správné diagnostice a odborném posouzení veterinárním lékařem, který pak dále nastaví léčbu.”

Letních strašáků může být mnoho. Nejdůležitější je však při letních radovánkách s pejskem být stejně obezřetný jako v jiných obdobích, a mnoha problémům se vyhneme. Přeji vám proto krásné léto, které není pod psa.

Věra Klimšová