Svátek má

Kazimír
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.

Mokřady jsou pro život na Zemi nepostradatelné. Svátek mají na Hromnice, v den ohlašující novou naději

V krajině hrají nezastupitelnou roli a mají mnoho životadárných funkcí. Jsou zásobárnou vody, zajišťují regulaci podnebí a teploty a také představují významný biotop vodního ptactva. Právě to bylo v roce 1971 jedním z hlavních důvodů pro podpis mezinárodní úmluvy o ochraně mokřadů, takzvané Ramsarské úmluvy. Na území České republiky je v současné době čtrnáct ramsarských mokřadů. Mezi nimi například Šumavská a Krušnohorská rašeliniště, Třeboňské a Lednické rybníky a další lokality. O jedinečnosti tohoto ekosystému jsme si povídali s prorektorem České zemědělské univerzity pro vědu a výzkum Janem Vymazalem.

Pane profesore, jaké ekosystémové služby nám mokřady poskytují a co všechno mohou ovlivnit?

Mokřady byly dlouho považovány za bezcenné oblasti, které je nejlépe vysušit a využít jinak. Velký obrat v jejich posuzování nastal teprve v 50. letech minulého století, kdy na základě vědeckých prací začalo být jasné, jak cenným ekosystémem mokřady jsou. V roce 1997 publikoval profesor Costanza se spolupracovníky v časopise Nature porovnání hodnoty 17 ekosystémových služeb pro 16 biomů. Z této analýzy vyplynulo, že celková hodnota ekosystémových služeb může dosahovat částky až 54 bilionů USD ročně, přičemž většina není obchodovatelná na světovém globálním trhu. Odhadovaná roční hodnota ekosystémových služeb mokřadů činila téměř 15 tisíc dolarů na hektar a mezi 16 biomy poskytovaly mokřady třetí nejvyšší hodnotu ekosystémových služeb. Jen pro porovnání, tato hodnota byla téměř dvěstěkrát vyšší než v případě zemědělské půdy.

Ekosystémových služeb, které mokřady poskytují, je celá řada. Asi nejvýznamnější, ale většinou nepříliš zdůrazňovanou je produkce potravin. Předpokládá se, že pro přibližně tři a půl miliardy obyvatel naší planety je základní potravinou rýže, což je klasická mokřadní rostlina a rýžoviště tvoří asi 1,5 procenta zemského povrchu. Nejenom rýže ale pochází z mokřadů, jsou to i drobné bobuloviny (brusinky, borůvky), měkkýši (ústřice, mušle), korýši (krabi, langusty), ptáci (husy, kachny) a ryby. V některých částech světa jsou rostliny z mokřadů jako například rákos nebo papyrus základním stavebním materiálem.

Významnou ekosystémovou službou je zadržování vody v krajině. To je spojeno i s ochlazováním ovzduší, což napomáhá zmírňování globálního oteplování. Mokřady se řadí mezi tzv. ekotony (přechod mezi vodním a suchozemským prostředím – pozn. red.) s vysokým stupněm biodiverzity fauny i flóry.

Z dalších pozitiv zmiňme zadržování povodňových vln, ukládání uhlíku, čištění vody, produkci dřeva a kulturní služby, mezi něž můžeme počítat i rekreační využití jako rybářství, myslivost a turismus, vzdělávací funkci díky naučným stezkám či pozorovatelnám ptactva. A také estetický a duchovní rozměr. V mnohých částech světa jsou zvířata žijící v mokřadech uctívána jako zdroj duchovní síly.

Mokřady mají svůj svátek 2. února, v ten den roku 1971 byla v íránském Rámsaru podepsána Úmluva o mokřadech, která vstoupila v platnost v roce 1975. Hlavním motivem byla ochrana biotopů ptactva. Co musí mokřad splňovat, aby mohl být zařazen na mezinárodní seznam? A je tato ochrana dostačující?

Mokřady lze zařadit na seznam lokalit chráněných v rámci Ramsarské úmluvy podle jednoho z devíti kritérií, která jsou ještě rozdělena do dvou skupin. V první jsou mokřady, které jsou vzácné nebo unikátní pro danou geografickou oblast. Ve druhé skupině jsou mokřady mající mezinárodní význam pro ochranu biologické rozmanitosti. Tedy takové, které podporují zranitelné, ohrožené nebo kriticky ohrožené druhy nebo ekologická společenstva a mají zásadní význam pro udržení biologické rozmanitosti daného regionu.

Přibližně 70 procent mokřadů je zařazeno na seznam podle uvedených kritérií. Dalších pět kritérií jsou specifická kritéria založená na vodních ptácích, rybách a dalších taxonech. Mokřad musí podporovat alespoň 20 tisíc ptáků, nebo jedno procento celosvětové populace jednoho ptačího druhu. V případě ryb je potřeba, aby podporoval významné množství původních druhů ryb, nebo byl zdrojem potravy či oblastí, kde se ryby rozmnožují. Poslední kritérium je založeno na přítomnosti jiných než ptačích druhů.

Státy, které jsou členy Ramsarské úmluvy, musí ochranu mokřadů implementovat do národní legislativy. Otázkou samozřejmě zůstává, jak důsledně je ochrana mokřadů v jednotlivých zemích dodržována a kontrolována. Pokud jsou podmínky ochrany dodržovány, je to jistě velmi přínosné pro zachování mokřadních ekosystémů.

Co se za půlstoletí existence Ramsarské úmluvy změnilo ku prospěchu světové situace mokřadů a jak k tomuto problému přistupují jednotlivé země?

I přes veškerou péči a ochranu mokřadů jich v celosvětovém měřítku ubývá. Nejcitlivější jsou především tropické porosty mangrovů, které v jihovýchodní Asii ustupují plantážím palmy olejné a také výstavbě akvakultur, kde se se produkují ryby nebo krevety. Obnova mangrovových porostů je možná pouze mechanickou výsadbou semenáčků, protože semena jsou většinou opatřena jakousi šipkou, po pádu na zem se zapíchnou přímo pod strom a nešíří se samovolně po okolí. V USA přijala administrativa prezidenta Bushe staršího v roce 1989 vůči mokřadům takzvanou No Net Wetland Loss politiku. V praxi to znamená, že pokud je nutné z nějakého závažného důvodu „zrušit“ mokřad, vyvstává povinnost vybudovat místo něj nový odpovídající velikosti, složení i vegetaci toho původního. Abychom byli přesní, tento cíl si stanovila již administrativa prezidenta Cartera v roce 1977, ale realizován byl až o dvanáct let později. Dalším významným posunem v celosvětovém měřítku je omezení použití rašeliny, především takové, která byla využívána pro spalování v elektrárnách. Rašeliniště jsou totiž jednoznačně největším úložištěm uhlíku na pevnině.

Velkým přínosem pro zachování mokřadů je jistě i Ramsarská úmluva, která zanedlouho oslaví 50. výročí existence. V roce 1974 bylo touto úmluvou chráněno 34 mokřadů o rozloze zhruba 750 tisíc hektarů. V současné době je to již 2500 mokřadů o celkové rozloze téměř 260 milionů hektarů. Počet mokřadů chráněných touto úmluvou se každý rok navyšuje, a tím se samozřejmě navyšuje i celková rozloha chráněných mokřadů.

Jak jsme na tom my s ochranou mokřadů a vnímáním jejich významu?

Mokřady jsou v České republice chráněny podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny formou obecné územní ochrany, zvláštní územní ochranou a evropskou územní ochranou přírody a krajiny. Je ale potřeba uvést, že v českém právu ochrany přírody není samostatně upraven pojem „mokřad“. Celá řada mokřadních biotopů je však upravena v rámci a) ochrany významných krajinných prvků, b) zvláštní územní ochrany a c) ochrany území soustavy Natura 2000. Pokud by čtenář měl zájem seznámit se detailně s právní ochranou mokřadů v České republice, doporučuji publikaci: Čížková, H., Vlasáková, L., Květ, J. (eds.), 2017. Mokřady: ekologie, ochrana a udržitelné využívání. Episteme, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.

Mnohde je vidět snaha o znovuobnovení již zaniklých mokřadů, ať už to bylo kvůli těžbě rašeliny, odvodňování nebo jiným zásahům. Jaké jsou podle vás šance na jejich obnovu v době, kdy se víceméně potýkáme se suchem a nedostatkem podzemní vody?

Když se podíváme, jaké jsou hlavní příčiny zániku mokřadů, tak jsou to především odvodnění půdy pro zemědělství, těžba rašeliny, stavba přehrad, úpravy vodních toků (napřimování a regulace) a výstavba infrastruktury (silnice, dálnice, ale i rozvoj městské výstavby). Kromě obnovení rašelinišť a revitalizace menších regulovaných toků moc dalších možností nevidím.  Oba zmíněné typy obnovy mokřadů již probíhají po celém světě. Rašeliniště byla většinou odvodňována pomocí příkopů, které je nutné zahradit. Zdánlivě jednoduchý proces je však v reálných podmínkách poměrně složitý. Kromě zahrazení odvodňovacích příkopů je také potřeba dbát na obnovení hydrologie celého rašeliniště, což nemusí být jednoduché. Celá řada rašelinišť se nachází na svažitých lokalitách, což dále komplikuje revitalizaci. Navíc mnoho rašelinišť se celosvětově nachází v prostoru národních parků a chráněných území, kde je omezen pohyb těžkých mechanismů, a je potřeba dodržovat striktní pravidla platná pro daná území. Další možností pro obnovu mokřadů jsou revitalizace regulovaných toků, především těch menších. Při revitalizaci se především soustředíme na úpravu toku tak, aby došlo ke zpomalení průtoku a mohlo docházet k rozlivu vody ve volné krajině, aby se obnovila niva. Obnova mokřadů v zemědělské krajině, především obnova mokrých luk, které v 18. století tvořily téměř 50 procent současné zemědělské půdy v nížinách, je z mnoha důvodů těžko realizovatelná. V poslední době se daří budovat v zemědělské krajině alespoň tůně a menší mokřady, které jsou nesmírně důležité pro biodiverzitu krajiny.

Co byste mokřadům popřál k jejich mezinárodnímu svátku?

Hlavně dostatek vody.

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová / Foto: archiv J. Vymazala / Shutterstock

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content