Krmení pro žížaly nepatří do koše, ale do vermikompostéru

Jaké jsou benefity vermikompostování v domácnosti?

Zaprvé využijeme domácí bioodpad, a ještě získáme kvalitní kompost a hnojivo. Navíc se všechno zpracuje na místě a není potřeba nic přepravovat, takže se ušetří náklady i všechny problémy s tím spojené.

Hnojivo neboli žížalí čaj?

Ano, lidově se mu říká žížalí čaj, jde o výluh, který projde vermikompostérem. Funguje jako vynikající přírodní hnojivo, ale pozor, stejně jako minerální hnojiva se musí ředit. Ideální poměr je tak jeden díl žížalího čaje na deset dílů vody. Názory se v tomto směru rozchází a někdo doporučuje i 1:1. Samozřejmě pokud zředíme víc, chybu neuděláme, naopak příliš koncentrovaný roztok hnojiva může rostliny popálit.

Chci začít s vermikompostováním. Jaký vermikompostér si pořídit?

V naší laboratoři, která je součástí fakultní výzkumné stanice na Červeném Újezdě, používáme vermikompostéry VermiHut, které se dají rozložit na jednotlivé misky. Populární je dnes česká firma Plastia, která vyrábí vermikompostér Urbalive. Dají se ale vyrobit i svépomocí, na internetu najdete spoustu návodů. Základem jsou většinou obyčejné kyblíky od barev nebo plastové bedýnky na maso.

Kde sehnat žížaly?

Násady se dají koupit, existují firmy, které se prodejem kalifornských žížal přímo zabývají. My ale máme svůj zásobník, kde je chováme ve velkém. Jejich přebytky rád poskytnu zájemcům zdarma.

Co jsou zač a přišly k nám opravdu z Ameriky?

K vermikompostování se používá žížala Eisenia andrei, lidově se jí říká právě žížala kalifornská. Už v roce 2013 se jimi zabývala studie Mikrobiologického ústavu AV ČR, která tvrdí, že Eisenia andrei se nachází ve hnojích a kompostech, naopak naše původní žížala hnojní (Eisenia fetida) se běžně nachází v lesních půdách. Co se týká názvu, jedna z teorií je, že se původní žížala hnojní dostala do Ameriky, kde částečně zmutovala, a zpátky do Evropy se vrátila právě jako žížala kalifornská.

Když už kompostér máme, kam ho umístit? Zvládá kalifornská žížala naše teplotní podmínky?

Co se týká teploty, ideální je 15 až 25 °C. Pokud je teplota nižší než 10 °C, žížaly se už nerozmnožují a přestávají přijímat potravu. Opravdový problém nastává, pokud teplota klesne pod 0°C. V takovém případě žížala samozřejmě umrzne, protože je z 90 % složená z vody. Někdy ale mohou v kompostu přežít kokony s vajíčky, a když se teplota opět zvýší, z vajíček se vylíhnou malé žížaly.

A v letních měsících?

Problém je i příliš vysoká teplota, zejména pokud je vyšší než 35 °C. I v takovém případě žížaly hynou, a to jak z důvodu nadměrného tepla, tak i kvůli nedostatku kyslíku. Vzniká zde vysoká mikrobiální aktivita a mikroorganismy spotřebovávají kyslík, kterého pak není dostatek pro žížaly. Kompost můžeme v létě víc zavlažovat a postřikovat vodou, aby se teplota snížila. Nebo vermikompostér obložit polystyrenem a vytvořit tím tepelnou izolaci. Jednou z možností je také umístit vermikompostér do sklepa.

V takovém případě je zřejmě dobré mít v kuchyni menší nádobu, do které můžeme zbytky průběžně hromadit.  

Ano, zbytky se v takové nádobě předkompostují. Funguje to tak i v praxi a my podobný způsob používáme v našich pokusech, ale ještě intenzivnější, protože do směsi po dobu čtrnácti dní řízeně foukáme vzduch. Samotný proces vermikompostování je pak rychlejší.

Co do vermikompostu patří?

Skoro všechen rostlinný odpad. Zbytky ovoce, zeleniny. V našich pokusech jsme zkoušeli kompostovat například matoliny, což jsou pevné zbytky po lisování vinných hroznů, jablečné výlisky nebo lihovarské výpalky. Slovo kompost vychází z latinského slova kompositum, tedy složení, složenina. Proto platí, že čím víc různých věcí, tím lépe.

Musíme zbytky žížalám nějak připravovat?

Určitě nedávat zbytečně velké kusy ovoce a zeleniny, zbytky je nejlepší nakrájet na kousky. Ale nesmí to být ani kaše, v té jsou anaerobní podmínky bez vzduchu, a žížalám se tak nebude tolik dařit.

Ve své nejnovější studii uvádíte, že jste do vermikompostu přidávali zbytky kávové sedliny. Jaký byl výsledek?

Zkoumali jsme zejména obsah kofeinu, ten je důležitou farmaceuticky aktivní sloučeninou, která je ovšem škodlivá pro životní prostředí. Zjistili jsme, že žížaly mají schopnost kofein z materiálu úspěšně odstranit. Jeho množství ve vermikompostu bylo 38krát nižší než v běžném kompostu bez žížal. Určitě ale nedoporučuji vermikompostování samotné kávové sedliny, protože je kyselá a obsahuje například polyfelony a další problematické látky.

Řekli jsme si, co žížalám dávat. Co by do vermikompostéru naopak určitě nemělo přijít?

Nic, co se nedá biologicky rozložit. Samozřejmě to jsou plasty, sklo, kovy, ale taky jedlé oleje, tuky a kapalné odpady obecně. Do vermikompostu nepatří ani mléčné výrobky a maso. Vyhnout bychom se měli i slaným zbytkům, protože žížaly jsou na sůl citlivé. Vždycky ale záleží zejména na množství nebo poměru.

Často se uvádí, že se do vermikompostéru nemají přidávat citrusy, je to tak?

To proto, že citrusy začnou plesnivět. Zajímavé je, že na rozdíl od nás žížalám plíseň nevadí. Znám dokonce člověka, který se dlouhodobě zabývá vermikompostováním, a ten prosazuje názor, že bioodpad by měl být nejdříve plesnivý, aby byl pro žížaly ideální. Každopádně u citrusů opět platí, že záleží na množství, jedna slupka od pomeranče nic nepokazí.

Hodně lidí nad vermikompostérem váhá kvůli obavám z mušek v domácnosti. Dá se jim předejít?

Způsobů prevence je mnoho. Je určitě dobré nedávat do vermikompostu jednorázově velké množství kyselých odpadů, které mušky milují. Jemně nadrcené skořápky od vajec účinně zvyšují pH, materiál pak není tolik kyselý. Odpad je taky dobré zahrabávat, aby neležel na povrchu a nebyl muškám tak přístupný. Já vždy po krmení zakrývám kompost listem popsaného papíru, mám to jako přírodní skartovačku. Papír i slaměné pelety, které používáme v našich pokusech, navíc zvyšují obsah uhlíkatých látek, tedy poměr uhlíku a dusíku. Taky se doporučuje bioodpad před vložením do vermikompostéru zmrazit, nebo naopak ohřát, aby se zahubila vajíčka mušek, která jsou na zbytcích.

A jak proti nim bojovat, pokud už je máme doma?

Můžete zkusit různé parazitické hlístice, které napadají larvy mušek. Lidé je také někdy rychle vysávají vysavačem ve chvíli, kdy odklápí víko vermikompostéru. Já jsem na mušky dříve používal vychytávku v podobě masožravé rostliny. Když se nyní lidi diví, proč mám někdy v kanceláři mušky, říkám jim, že jsme přeci “Univerzita plná života”.

Rozhovor připravila: Markéta Vostarková / foto: autorka

Doc. Ing. Aleš Hanč, Ph.D. působí na katedře agroenvironmentální chemie a výživy rostlin. Je garantem bakalářského studijního programu Ochrana krajiny a využívání přírodních zdrojů i navazujícího magisterského programu Technologie odpadů. Vyučuje předměty zaměřené na odpadové hospodářství. V oblasti výzkumu se zabývá kompostováním a zpracováním různých druhů bioodpadů pomocí žížal. Tématu vermikompostování se věnuje již od roku 2009, prvotním impulsem pro něj prý byla prezentace jednoho z jeho studentů.