Porota Bibliotheca inspirans ocenila Knihovnu České zemědělské univerzity v Praze za to, že se dlouhodobě a promyšleně věnuje wellbeingu a rozvoji zaměstnanců. A také za to, že kombinuje větší systémové kroky typu zkrácené úvazky nebo wellbeing koutek s těmi malými, jako verš nebo nanuk. Zaměstnanci Knihovny ČZU se mohou v práci osvěžit zmrzlinou, zacvičit si jógu, hledat klid u zenové zahrádky nebo otevřeně sdílet s vedením, co v práci postrádají.
„Vedoucí oddělení, ale i ostatní kolegové za mnou přicházejí s různými nápady a já jsem za to ráda. Spousta věcí mě nenapadne nebo mi třeba nepřipadají důležité, ale pak se ukáže, že pro ně důležité jsou. A že je jednoduché je zavést,“ popisuje ředitelka Hana Landová a dodává, že se to učí po celých těch sedm let, co v čele Knihovny ČZU stojí. „Člověk už má nějaké zkušenosti a bere věci jinak, někdy i jako samozřejmost. Ale pak přijde nový zaměstnanec a to, že se na něj ráno usmějete a zeptáte se ho, jak se má, udělá si dobré kafe a dá si nanuka, pro něj představuje skoro ráj na zemi. Tedy to, že může být v příjemném prostředí a v klidu pracovat,“ popisuje Hana Landová.
Jak zpříjemnit práci bez denního světla
S tím souhlasí i Marie Konečná, která v univerzitní knihovně pracuje jako vedoucí oddělení knihovních služeb: „Když jsem sem přešla z jiné knihovny, nejvíc se mi líbil ten respekt mezi kolegy, otevřený přístup a otevřená debata. To rozhodně není všude samozřejmostí. Navíc zrovna knihovníci ve službách bývají často upozadění, což tady není.“ I když je její oddělení trochu nevděčné v tom smyslu, že kolegové nemohou být na home office a část lidí dokonce pracuje v prostoru bez denního světla, Hana Landová se snaží vymyslet způsoby, jak práci zpříjemnit i jim.
„Hodně o tom přemýšlím. Když tihle kolegové můžou být na home office a tihle z povahy práce ne, co kdybychom jim dali třeba možnost osobního volna? Prostě víc dbát na to, aby se na tom pracovišti měli co nejlépe, když už nemůžou změnit prostředí,“ vysvětluje Hana Landová. O to samé usiluje i Marie Konečná, která nejen pro svůj tým nedávno založila v práci wellbeingový koutek: „Máme tu jógamatku, masážní přístroj, masážní míčky a tak. Nechala jsem tu udělat i zamykatelné osobní skříňky. Paní ředitelka nám na to dala peníze a kolegyně pomohly s realizací, vypadá to tu moc pěkně.“ Součástí koutku je i zenová zahrádka, ve které jsou hrabičky a písek, kde si člověk toužící po relaxaci může uhrabávat písek třeba do různých obrazců a vlnek jako na vodě. Je to prý neuvěřitelně uklidňující.
Otevřeni spolupráci i nově příchozím
Na léto vymyslela Hana Landová speciální interní směrnici, která jí ukládá průběžně plnit pracovní mrazák nanuky. „Tahle myšlenka pochází od mé úplně první nadřízené. Pracovala jsem ještě jako studentka v knihovně a šéfová, která byla hrozně fajn, nám v rámci oddělení taky nosila Míši. Jen jsem si na to po několika letech vzpomněla, inspirovala se, rozšířila to a udělala z toho tradici,“ vzpomíná Landová. V létě proto sem tam přinese do práce dva pytle nanuků, které rozdělí do dvou kuchyněk, nafotí a napíše kolegům, že právě doplnila zásoby. Občas při psaní vzkazů veršuje, a tak se kolegové inspirovali a někteří začali veršovat své žádosti o dovolenou. „Občas to bývá úplná óda, takovou žádost o dovolenou nejde neschválit,“ směje se Hana Landová.
Zaměstnanci knihovny mohou v pracovní době pracovat i na projektech, které mají působnost i mimo domovskou univerzitu. „Jsme dost aktivní v rámci Asociace knihoven vysokých škol i v různých pracovních skupinách. Když se kolegům něco povede, mají pocit smysluplné práce. Hodně informací také sdílíme s kolegy z jiných knihoven a učíme se jeden od druhého,“ vypočítává Landová. Stejně tak má knihovna propracovaný systém takzvaného onboardingu nových kolegyň a kolegů, který zpracovala Marie Konečná. „Jsem systematik, takže jsem se snažila zavést systematický proces nástupu nejdříve u sebe v oddělení. Aby noví kolegové věděli, co dělají ostatní oddělení. Ale aby to bylo rozfázované do dvou tří měsíců, aby zase nebyli přehlceni. Postupně se to ujalo v celé knihovně, a ještě to ladíme za pochodu,“ říká Konečná.
Knihovna podporuje i zkrácené úvazky a jejím hlavním mottem je, aby se tu lidé cítili dobře. „Kolegové jsou tím nejcennějším, co knihovna má. Pokud budou v klidu, v dobré náladě a s pocitem bezpečí a podpory z naší strany, můžou se dít věci. A to chceme,“ uzavírá Hana Landová.
O Bibliotheca inspirans
Bibliotheca inspirans 2024 je ocenění pro knihovny, které promyšleně pečují o wellbeing a rozvoj svých zaměstnanců. Získalo jej celkem devět knihoven a jedna pracovní knihovnická skupina: Knihovna Dr. Emanuela Bořického Milín, Městská knihovna Valašské Meziříčí; Místní knihovna v Černilově; Masarykova veřejná knihovna Vsetín; Městská knihovna Dobříš, příspěvková organizace; Ústřední knihovna FF Masarykovy univerzity; Knihovna ČZU (Česká zemědělská univerzita v Praze); Chomutovská knihovna, p.o.; Knihovna Ústeckého kraje; Mladý SKIP (sekce Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR). Všichni ocenění získali mikrogrant ve výši 10 nebo 20 tisíc korun, které využijí pro další rozvoj svých aktivit.
Nadace OSF ve spolupráci s Českou spořitelnou touto cestou podporuje knihovny, které přinášejí příklady dobré a inspirativní praxe. V roce 2025 se ocenění Bibliotheca inspirans zaměří na téma knihovny budoucnosti, tedy vzájemné propojení lidského a technologického potenciálu, který vytváří nové světy a upevňuje vztahy.
Podobné články
Desítky míst po celé zemi se na jeden večer s datem 27. září 2024 stanou zábavnou vědeckou laboratoří. Noc vědců zavítá do všech velkých českých měst a hravým způsobem představí vědu dětem i dospělým. Letos je program této „vědecké show“
V zeleném kampusu ČZU je řada vzácných dřevin a mezi ty nejcennější patří cedry. Je jich tu celkem osm, pět v Libosadu a tři přímo v kampusu. Jeden z nich, cedr atlaský rostoucí za Fakultou agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů,
