Studie realizovaná pod vedením prof. Miroslava Svobody, vedoucího katedry, která byla publikována v časopise Journal of Geophysical Research Atmospheres, popisuje, jak jsou v tomto směru letokruhy stromů nápomocné. Jejich prostřednictvím lze pod mikroskopem zjistit, kdy se daná narušení odehrála, a sestavit tak jejich časovou osu v průběhu i několika staletí. Záznamy se následně porovnají s modely vichřic, přicházejících v průběhu roku. Výsledkem je zjištění, které z nich byly zodpovědné za smrt stromů v porostu. „Z tloušťky letokruhů lze vyčíst náhlý vysoký přírůst po tzv. uvolnění nebo velké množství semenáčků dorůstajících velmi rychle do zápoje koruny z důvodu absence stínu poskytovaného okolními stromy, které v důsledku silného narušení odumřely,“ říká Joseph Pettit, hlavní autor studie.
Podstatné je, že narušení jsou v zimních a letních měsících odlišná. V zimním období jsou běžné silné vichřice, zatímco v létě jsou časté bouře s rizikem tornád. Ačkoli si mnoho lidí nespojuje tornáda s Evropou, data ukazují, že i na tomto území je zaznamenáno překvapivé množství těchto přírodních úkazů.
Tým z katedry ekologie lesa zjistil, že v oblasti Karpat způsobují odumírání porostů nejen silné vichřice, ale že ty slabší mají za následek jejich narušení. Ačkoli vývraty v důsledku velkých zimních vichřic jsou v Karpatech převládající, zjištění, že vliv na mortalitu má jejich kombinace, je unikátní. Výzkum je o to zajímavější, že jeho závěry známe díky letokruhům samotných stromů.
Na druhou stranu, výsledky této studie mohou být zároveň znepokojující. Ukazuje se totiž, že v důsledku probíhající klimatické změny převaha a síla velkých vichřic vzrůstá. Ačkoliv o důsledcích tohoto trendu můžeme zatím jen spekulovat, relativně nedávná narušení, jako například orkán Kyrill v roce 2007 nebo Lothar a Martin v roce 1999, jasně ukázaly, s jak ničivou silou se můžeme do budoucna stále častěji potýkat. V těchto případech se nejedná už jen o devastaci milionů m3 dřeva, ale o zničená obydlí a ztráty na lidských životech.
Jak se k tomuto problému postavit? Zábleskem naděje je, že vůči těmto narušením vykazují mnohem vyšší odolnost přirozené lesy. Studie ukazuje, že primární horské bukové lesy v Evropě i přes probíhající klimatickou změnu nevykazují žádné známky zvýšené mortality. „Tyto porosty vykazují klíčové faktory, které katastrofický dopad větru redukují. Jsou zkrátka odolnější,“ dodává Pettit. Tato odolnost může být především důsledkem různorodé věkové struktury. Pokud nejsou všechny stromy stejného věku, ne všechny čelí náporu větru, a ne všechny jsou tedy vyvráceny v rámci jedné vichřice.
Výsledky této studie znovu dokládají, že primární horské lesy představují cenné ekosystémy, které je nezbytné náležitě chránit. Nejen z hlediska zvýšené rezistence vůči přírodním narušením, ale také pro jejich biologickou hodnotu, vysokou biodiverzitu a velký potenciál poutat oxid uhličitý nám skýtají přírodní laboratoře, které je třeba nadále zkoumat a maximálně omezit jejich devastaci.
Zdroj: PETTIT, J. L., et al. Both Cyclone‐induced and convective storms drive disturbance patterns in European primary beech forests. Journal of Geophysical Research: Atmospheres, e2020JD033929.
Autoři: Dr. Joseph Pettit, prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D., Ing. Jakub Málek
Foto: Ondrej Kameniar, archiv katedry ekologie lesa FLD ČZU
Podobné články
Můžeme předpovídat dopady jejich výskytu na les, když nevíme, jak se zde budou chovat, šířit, množit a jak na ně budou reagovat zdejší dřeviny? Takové otázky si položili vědci v nejnovější studii, v níž vytvořili model mortality lesa v důsledku
Měsíc září je ideálním časem na výlety do přírody nebo za památkami. V Kostelci nad Černými lesy je možné skloubit obojí. Zdejší zámek zasazený jako perla do půvabné přírody láká na prohlídku interiérů, a letos také k návštěvě nové expozice
