Málokdo však dnes ví, že o České červince můžeme učit díky záchranné akci katedry KEZCH (dříve katedry genetiky a obecné zootechniky). Nebudu zde zdůrazňovat význam genové rezervy, jen chci upřesnit, jak záchranná akce probíhala, neboť jsem na této katedře pracoval. Událost, o níž je řeč, se odehrála koncem 80. let.
Pod vedením pana prof. Trojana byl kolega Ing. Tvrdík pověřen úkolem nakoupit a posléze i zachránit poslední žijící plemenice tohoto vymírajícího plemene. Na tehdy ještě státním statku Hajnice ve východních Čechách jsme nakoupili v počtu 16 kusů poslední dostupné plemenice a nechali je převézt na Školní zemědělský podnik Lány, středisko Červený Újezd. Po krátké aklimatizaci byly plemenice inseminovány a po uměle vyvolané superovulaci byla vybraným kusům odebrána vajíčka.
Pamatuji si, jak jsem pod mikroskopem počítal získaná vajíčka, která byla určena k oplodnění in vitro. Embrya byla následně vkládána do krav jiných plemen. K této metodě se muselo přistoupit, neboť původních plemenic bylo již málo, a navíc v pokročilém věku. Potřebovali jsme rychle navýšit stavy, což se povedlo. Další problém představoval nedostatek zmrzlého semene plemeníků, proto bylo třeba odchovat a následně vybrat vhodného plemenného býka. Plemeník byl vybrán z první generace narozených býčků ve středisku Červený Újezd.
Nejlepší býčci byli ustájeni a testováni na testační stanici Stochov. Býky jsme pravidelně měřili, vážili, učili chodit na tyči, a nakonec jim bylo odebráno a vyšetřeno semeno.
Výsledkem dlouholeté práce bylo první stádo Českých červinek na Školním zemědělském podniku v Lánech a druhé stádo v zařízení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dle statistiky z roku 2019 bylo v ČR celkem 337 kusů tohoto plemene ve 26 chovech.
Rád na tuto zajímavou a záslužnou práci vzpomínám. Lze říci, že se společnými silami podařilo zachránit genofond, který by byl bez práce naší katedry nenávratně ztracen.
Ing. Karel Janda
odborný pracovník – technik VŠ, KEZCH
Foto: Dr. Ing. Naděžda Šebková
Podobné články
Některým dopadům klimatické krize se zřejmě již nevyhneme. Od 60. let se naše planeta oteplila o jeden stupeň a nejhorší scénáře předpokládají oteplení až o sedm stupňů do konce 21. století. Zastavit rozjetý vlak asi nelze, ale rozhodně ho lze
Myslet si, že současná produkce potravin v následujících letech bude udržitelná, by bylo krátkozraké. Jak ukazují data z nedávného výzkumu Mendelovy univerzity, každý z nás na svých bedrech neseme tíhu 80 kilogramů vyhozených potravin ročně, což je velkou zátěží nejen
