Jak studentům chutnala univerzita na dálku

Catherine Anne Portway je z těch, kteří hned v úvodu vysokoškolského studia neměli šanci zažít univerzitu „na vlastní kůži“. Svůj první akademický rok na ČZU prožila doma u monitoru. Studia na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů si zvolila s ohledem na svoji dosavadní práci. Jako studentka pražského Gymnázia Na Zatlance zvítězila v celostátním kole soutěže Středoškolské odborné činnosti s prací „Metody analýzy DNA pro autentizaci máku setého (Papaver somniferum)“. K určení pravosti českého modrého máku a jeho odlišení od falzifikátů je podle závěrů její práce nejúčinnější analýza DNA. Projekt odhalování falzifikátů máku předznamenal další Catherinina studia. Na začátku zimního semestru se těšila, až bude chodit do školy. Jak to vidí dnes?

 Co jste z běžného univerzitního života postrádala nejvíc?

Možnost seznamovat se s lidmi. Studuji anglický obor a mí spolužáci pocházejí ze všech koutů světa včetně Turecka, Kamerunu, Guatemaly atd. To seznamování by mohlo být velmi zajímavé a kdybychom se dostatečně spřátelili, třeba bych za nějaký čas do té Guatemaly odjela. Teď se moc neseznámíme, zejména když někteří ještě ani do Prahy nepřijeli.

Kdybyste měla zmínit největší nevýhody distanční výuky, co by to bylo ?

Koukat dvě hodiny na přednášku doma na počítači je na soustředění velmi náročné. Nejvíc mi vyhovuje, když nám vyučující pošle prezentaci s audiem nebo záznam prezentace. Další nevýhoda je neosobnost online výuky. Mám pár přednášek, kam chodí čtyři studenti, a tam si kameru na začátku zapnu a vyučující se třeba zeptá, odkud jsme nebo jak se máme. Ale na přednášce s 20 či více lidmi nemá kameru zapnutou nikdo, takže vyučující vlastně přednáší písmenkům na obrazovce a vůbec neví, jestli se studenti soustředí na prezentaci, usínají nebo dělají něco úplně jiného. Velký problém je absence praktické výuky.

Jak hodnotíte práci pedagogů při distanční výuce?

Velmi různě. Mám pedagogy, kteří jsou připravení, velmi vstřícní, odpovídají rychle na maily a přenášky mají celkem zajímavé. Ale jsou i tací, kteří na maily odpovídají výjimečně nebo slíbí, že prezentaci vloží během dneška do Moodlu, a vůbec se tak nestane. Ale určitě převažují pedagogové prvního typu.

Fungovala mezi vámi a spolužáky alespoň nějaká osobní komunikace?

S jedním studentem jsem se seznámila na prvních laborkách v prvním semestru a doteď jsme v kontaktu. Ale jinak moc ne. Většina konverzací se spíš týká výuky než nějakého seznamování. Ono psát si s někým není to samé, jako si s ním osobně popovídat.

Nastala při distanční výuce i humorná situace?

Celkem mě pobavilo, když jsem na některých přednáškách skončila sama. Měla jsem např. matematiku, kde vyučující napsal příklad na tabuli a po chvíli i výsledek, ale najednou si všiml, že jsem jediná připojená studentka, takže místo toho, aby chvíli počkal, než napíše odpověď, čekal, až mu ji napíšu já. To byla asi moje nejzáživnější hodina. Rychle jsem počítala příklady a snažila se neudělat chybu. Pak jsem také měla botaniku, kterou vyučuje jeden pedagog a tři studenti doktorského studia, a byla jsem jediná přihlášená. To byla velká převaha vyučujících nad studenty.

Lenka Prokopová