„Díky satelitním datům jsme mohli také posoudit preferovaná stanoviště vlků od nížin po hory. Jak se dalo očekávat, vlci upřednostňovali odlehlé lesnaté oblasti a v otevřené krajině se jejich aktivita omezovala do nočních hodin. Přestože se vlci krajinou šíří, její trvalé znovuosídlení zůstává nejisté kvůli konfliktům s lidmi,“ uvedl vedoucí týmu Aleš Vorel.
Desítky let pronásledování vedly k dlouhodobé absenci vlků, ale i dalších vrcholových predátorů ve většině evropských zemí. Nedávné změny jak v legislativě, tak v přístupu veřejnosti k vlkům umožnily vlkům během posledních dvou desetiletí obnovit dřívější teritoria ve středoevropském regionu. Vlci se však vrátili na stanoviště nyní silně pozměněné lidmi. Pochopení prostorové ekologie vlků v takto modifikovaném prostředí je zásadní pro strategii jejich ochrany s ohledem na možnost vzniku konfliktů s mnoha lidskými zájmy.
Vědci v průběhu pěti let odchytili a opatřili obojky celkem dvacítku vlků, 11 samic a devět samců. „Obojky nám umožnily vypočítat měsíční průměrnou velikost domovského okrsku pro celkem 14 zvířat pomocí prostorově-statistických modelů. Potvrdili jsme obecnou sezónní tendenci jedinců mít menší okrsky v době reprodukce, naopak největší území obývali na počátku zimy. Zato u vlků, kteří se nerozmnožovali, jsme žádný vzorec prostorového chování nenašli,“ doplnil Aleš Vorel.
K posouzení mozaiky dostupných stanovišť, která vlci obývali, vědci využili data Evropské vesmírné agentury (ESA) WorldCover. V rámci smeček hodnotili šest oblastí s nadmořskou výškou mezi 250 a 1350 metry. Vlci dávali obecně přednost odlehlým oblastem, zejména lesům, nicméně někteří vlci usazení ve vojenských výcvikových oblastech navštěvovali také pastviny, pravděpodobně kvůli vysoké dostupnosti kořisti. Jednotlivci strávili v rámci svého pohybu mezi zhruba 50 a 90 procenty aktivity v zalesněném prostředí, což přibližně odpovídalo i samotnému zastoupení lesa v daném území zkoumaných smeček. „I přes četná pozorování vlků mimo les z dat z obojků vyplývá, že je to dominantně lesní druh, co se v lesích schovává před lidmi a na pastvinách jen v noci loví,“ uzavřel Vorel.
Komplexní vhled do ekologie vlků během jejich rekolonizace střední Evropy bude vyžadovat další spolehlivá biologická data, jako jsou potravní analýzy, genetická data pro stanovení příbuznosti jednotlivých vlků, ale také nyní sbíraná data z GPS obojků, kterými jsou opatřeny desítky jelenů. V rámci přeshraničních spoluprací financovaných z evropského programu Interreg jde například o projekt Ekologické dopady návratu vlků do ekosystému Šumavy/Bavorského lesa (WoBoFE, č.p. BYCZ01-001). Plánované výstupy mají ambici usnadnit a zpřesnit plánování managementu krajiny, v níž se díky návratu vlků mohou obnovovat přírodní procesy.
Zdroj: FŽP / Foto: shutterstock
Podobné články
Mezi bezmála osmdesátkou nových profesorů, kteří 10. prosince 2024 v Karolinu přebírali z rukou prezidenta republiky jmenovací dekrety, byl i Jiří Patoka z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU v Praze. Nejvyšší akademický titul získal v oboru aplikovaná zoologie.
Mokřady představují cenný, i když dlouho opomíjený ekosystém. Globální ochrany se dočkaly až v 70. letech minulého století, kdy právě na Hromnice, 2. února 1971, podepsala malá skupinka environmentalistů na kongresu v íránském Ramsaru mezinárodní úmluvu o mokřadech. Tento den
