Fakulta tropického zemědělství si zvolila do svého vedení Belgičana ve snaze posílit mezinárodní prestiž

V březnu letošního roku byl prof. Patrick Van Damme zvolen druhým děkanem Fakulty tropického zemědělství (FTZ), ale v rámci ČZU se jedná o historicky prvního děkana cizince. Profesor v oboru tropického zemědělství mluví šesti jazyky. Letos skončí jeho úvazek na univerzitě v Gentu a měl by nárok odejít do důchodu. To ale vůbec nemá v úmyslu, jelikož je plný energie a přichází se spoustou nových plánů, jak upevnit a vylepšit mezinárodní prestiž Fakulty tropického zemědělství.

VYBRANÉ CITACE

O významu fakulty:

Jako Fakulta tropického zemědělství jsme světovým unikátem. V ostatních zemích možná existují katedry tohoto zaměření, nicméně status fakulty nám umožňuje prezentovat se světu i širší veřejnosti určitým způsobem.

O svém přínosu fakultě:

Věřím, že díky tomu, že pocházím z cizího akademického prostředí, mohu přijít s novými myšlenkami a vnést do zdejšího systému změny. Vždycky říkám, že nová krev umožňuje lidem schopnost reflexe a nového náhledu na svou realitu.

O úloze děkana:

Budu se pevně opírat o proděkany, vnímám pozici děkana jako prvního mezi rovnými – primus inter pares.

O mezinárodním poslání fakulty a mediálním zviditelnění:

Musíme najít způsob, jak to prosadit (pozn. autorky: unikátnost fakulty a její mezinárodní přesah) – zvýšit naši přítomnost v médiích a více se zviditelňovat. Vím, že někteří kolegové tvrdí: „Já a v rádiu? Nepřipadá v úvahu, jsem přece vědec,” což je směšné, protože jsme přece financováni z veřejných zdrojů, jsme veřejná univerzita.

Nastoupil jste na FTZ ČZU před léty a dlouho jste zde působil jako externí pedagog. Co vás vlastně přivedlo do České republiky? Jaké to je být v pozici děkana fakulty po tolika letech, co jste sem pravidelně jezdil vyučovat?

První nabídku jsem dostal v červnu roku 2012, tehdy to ještě nebyla fakulta, ale Institut tropů a subtropů. Mým prvním kontaktem byl profesor Kokoška.

Vedl jsem několik seminářů na téma etnobotaniky, pěstování tropických plodin, rozvoje venkova, mikrofinancování hodnotových řetězců či koučování studentů magisterských programů a doktorandů, škála mé působnosti byla opravdu široká. Jednou se mě během magisterské obhajoby zeptali, zda bych měl zájem o děkanství, a zároveň jsem byl informován o plánu vytvořit z institutu fakultu.

Musím se přiznat, že mě okouzlila česká kultura. Tuto část Evropy jsem předtím neznal, i když jsem byl v rámci Erasmu např. v Rumunsku či Polsku.

Dosud jsme měli mladého děkana, ale mladí lidé z mé zkušenosti touží po výzkumu a chtějí být aktivní jiným způsobem a já jsem přesvědčen, že by do toho měli investovat svůj čas. Neříkám, že děkanem musí nutně být starší muž, nicméně já již nepotřebuji nic dokazovat a mít další publikace (pozn. red.: prof. Van Damme je autorem více než 600 vědeckých článků).

S čím přicházíte jako nový děkan? Jaké jsou vaše plány?

Rád bych přispěl k internacionalizaci fakulty a zároveň tím pomohl celé univerzitě více se otevřít světu. Promoval jsem v roce 1979 a poté jsem nastoupil do Mezinárodního institutu tropického zemědělství (IITA) v Nigérii, dále jsem působil v Organizaci pro výživu a zemědělství (FAO)
v Senegalu a postupně jsem si vybudoval mnoho užitečných kontaktů napříč institucemi, univerzitami a vytvořil si opravdu rozsáhlou síť, ze které může těžit jak fakulta, tak celá univerzita. Určitě by stálo za to znovu zvážit strategické umístění zemí, se kterými spolupracujeme, a rozšířit naši působnost. Střední Asii považuji za klíčový kontakt, který může sehrát při expanzi významnou roli. V Gentu jsem působil jako vedoucí tzv. Africké platformy, která se stará zhruba o 400–500 studentů (převážně na Fakultě biologického inženýrství) a pomáhá jim, ale funguje to oboustranně.  Můžeme poskytnout odrazový můstek všem, kteří by rádi studovali v Africe, ale postrádají kontakty, znalosti a potřebné informace.

Rád bych sladil naši politiku s oficiální politikou rozvojové spolupráce ze strany vlády a ministerstva. To pro nás může být dobrý start.

Co se týče pozice děkana, vnímám ji jako první mezi rovnými – primus inter pares – a hodlám se opírat o proděkany. Týmová práce je důležitá, nicméně rozhodnutí je na děkanovi. Mám nějaké nápady, co se týče evaluačního systému, který je nyní nastaven na kvantitu. Nicméně, současné trendy upřednostňují sledování kvality vědeckých článků, nikoliv jejich množství. Důležité jsou i další faktory, jako např. význam výzkumu pro širší veřejnost. To je něco, na co můžete být hrdí a co si můžete připsat k počtu publikovaných prací. Myslím, že jsme na dobré cestě: v anglosaském světe je takový přístup hluboce zakořeněn, v Belgii jsme ho přijali za svůj a stává se běžným i ve zbytku světa. Je to změna přístupu i mentality.

Když se ohlédnete zpět, najde se ve vašem životě nějaký milník či bod zlomu, kdy jste si řekl: No jasně, budu vědcem?

Když mi bylo 12 let, toužil jsem po tom vydat se do světa a natáčet dokumentární filmy jako David Attenborough. Byl rok 1968 a všechno se točilo černobíle – viděl jsem amazonský prales pouze černobíle. Tehdy jsem se rozhodl, že budu agronomem. Váhal jsem mezi biologií (která mi přišla omezená, chyběla praktická stránka) a zemědělstvím.

Vaše funkční období začíná v momentě, kdy se fakulta přestěhovala do nového pavilonu. Jak vnímáte tento okamžik?

Nová budova vyjadřuje určitý postoj. Je symbolem udržitelnosti, vysílá jasné signály a určitě stojí za návštěvu. Zároveň nabízí jedinečnou příležitost více se sjednotit na interní úrovni, když je fakulta konečně pod jednou střechou. Zvyšuje se šance na větší soudružnost mezi katedrami. Vím, že se některé katedry cítily opomenuté, a nyní již není na co se vymlouvat, jsme všichni v jedné budově. Věřím, že je to pro fakultu přínos. Zlepší se spolupráce a vnímání naší práce. Nové zázemí je špičkově vybavené a některé laboratoře dokonce lépe než ty, které jsme měli v Gentu. Je to nový začátek. Jako Fakulta tropického zemědělství jsme světovým unikátem. V ostatních zemích možná existují katedry tohoto zaměření, nicméně status fakulty nám umožňuje se prezentovat světu i širší veřejnosti určitým způsobem. Věřím, že nový pavilon přinese i nový entuziasmus.

Vnímáte nárůst významu tropického zemědělství v regionu střední a východní Evropy v souvislosti se změnou klimatu?

Letos jsme v Belgii zažili velmi horké léto. Když se mě novináři ptali na belgické farmáře, pěstující sóju a quinuou – středomořské plodiny, které se dostaly do popředí – tak jsem přesvědčen, že se za pár let objeví další nové plodiny, které lépe snášejí sucho a teplo, a dojde k odklonu od těch tradičních. V sedmdesátých letech nebyla vůbec žádná kukuřice, poprvé byla vysazena v roce 1975 (pochází původně z Mexika). Moji rodiče ji nikdy předtím neviděli, a nyní tvoří více než polovinu toho, co se v Belgii vypěstuje. Očekávám příliv subtropických plodin. Před dvěma měsíci jsem ve Wageningenu viděl, že ve sklenících začali pěstovat papáju, a věřím, že se tak rozhodli na základě přesvědčení o její výnosnosti. Zavádět nové plodiny, to může být další role naší fakulty.

V čem vidíte svoje přednosti a slabosti jako cizinec, přicházející do české instituce a českého kulturního prostředí?

Uvědomuji si, že je to pro mě určité minus, nicméně, mám v plánu se česky naučit. Vím, že v mém věku nejspíš nebudu mluvit plynule, ale dovedu tuto slabou stránku proměnit v silnou díky plánu posílit mezinárodní prestiž fakulty – a tam je třeba zapracovat na jazycích. Jak jsem již zmínil, je nutné vylepšit úroveň angličtiny a komunikaci s okolním světem. To, že pocházím z jiného akademického prostředí, znamená, že přináším i nové nápady na změnu současného systému. Jsem přesvědčen, že nová krev s sebou přináší i nové nápady a umožní lidem uvnitř instituce reflektovat svou realitu a podívat se na ni z jiného úhlu. Pravděpodobně budu mít na věci jiný názor.

Mezinárodní orientace fakulty je jistě velmi zajímavá z hlediska public relations. Prof. Jan Banout vždycky říkával: „Když fakultu s mezinárodním zaměřením povede někdo z venku, umožní jí to lepší prezentaci.“

Musíme najít způsob, jak to prosadit (pozn. autorky: unikátnost fakulty a její mezinárodní přesah). Jak zvýšit naši přítomnost v médiích a více se zviditelňovat. Vím, že někteří kolegové tvrdí: „Já a v rádiu? Nepřipadá v úvahu, jsem přece vědec,” což je směšné. Vždyť jsme financováni z veřejných zdrojů, jsme veřejná univerzita.

 Rozhovor připravila: Klára Jiřičná