Držitelka ERA Talents Bojana Bradić: Věda je pro mě cesta plná výzev i splněných snů

Bojano, mohla byste se krátce představit a prozradit nám, jak jste se dostala k vědecké kariéře?

Pocházím ze Srbska. Narodila jsem se a vyrůstala v malém městě na západě této země zhruba do svých 15 let. Když jsem se potom přestěhovala do Bělehradu, uvědomila jsem si, že město, kde člověk žije, se stává součástí jeho identity a původu, že je s ním opravdu pevně spojen. V Bělehradu jsem vystudovala inženýrskou biochemii a při tomto studiu jsem pracovala na zajímavých tématech. Moje závěrečná práce se týkala enzymů a enzymatických reakcí. Už tehdy jsem věděla, že budu chtít pokračovat dál a posunout se v oblasti vědy. Moje práce se týkala enzymů a enzymatických reakcí v oboru biochemické inženýrství. Chtěla jsem pokračovat a rozvíjet se a hledala možnosti, jak pokračovat ve své vědecké práci.

A tak jste šla na doktorské studium?

Chtěla jsem se zapsat do doktorského programu na katedře, kde jsem absolvovala jak bakalářské, tak magisterské studium. V mé domovské zemi je však obtížné zajistit si dostatečnou finanční podporu, která by mi poskytla finanční stabilitu nezbytnou pro důstojný a soustředěný akademický život. Jednou z mála dostupných možností je státní stipendium, které však nestačí. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla nepokračovat v doktorském studiu v Srbsku. Místo toho jsem opustila akademickou sféru a začala pracovat v průmyslu jako procesní inženýrka. Po dvou letech se mi podařilo najít místo v jednom výzkumném projektu ve Slovinsku, kam jsem se přestěhovala a nastoupila na doktorát, s dodatečnou finanční pomocí od své země. Zaměřila jsem se na přeměnu různých odpadních materiálů na cenné chemické a biochemické stavební bloky pomocí ekologických chemických metod. Ačkoli tato práce stále vycházela z chemického inženýrství, byla mnohem více orientována na výzkum. Ve Slovinsku jsem strávila téměř pět let, během nichž jsem dokončila své doktorské studium.

Takže doktorát máte ze Slovinska.

Ano. Po jeho ukončení jsem se vrátila do Srbska. Moje cesta ve vědě byla vždy úzce spojená s otázkou financování. Přístup ke zdrojům, vybavení i grantům byl v mé zemi velmi omezený, což je pro mnoho mladých vědců velký problém. Byla to pro mě těžká doba, ale nakonec jsem to zvládla a dokázala se k vědě znovu vrátit.

Co vás na vědecké práci fascinuje nejvíc?

Nejvíc mě na ní baví to, jak je zajímavá a v některých ohledech také náročná. Ale také se mi na vědě líbí ta nezávislost, kterou nabízí. A upřímně, často se mi stávalo, že jsem byla na pracovním trhu „překvalifikovaná“, což bylo někdy komplikované. V mém příběhu ale hraje velkou roli otázka financí. Strávila jsem spoustu času hledáním způsobů, jak se ve vědě udržet, protože právě finanční nejistota bývá největší překážkou. Věda vyžaduje nejen znalosti, ale i praktické zkušenosti a hlavně vytrvalou, tvrdou práci. Přesto mám vědu opravdu ráda a myslím, že jsem si vybrala správnou cestu.

Získala jste prestižní grant ERA Talents v rámci Marie Skłodowska-Curie Actions. Co pro vás tento úspěch znamená?

Znamená to pro mě opravdu hodně, především proto, že posouvá mou vědeckou kariéru dál. Je to velmi prestižní grant a rozhodně není jednoduché ho získat. Tento typ individuálního stipendia je určený pro podporu mladých vědců a výzkumníků na začátku jejich profesní dráhy, což jsem přesně splňovala. Pro mě to byla skvělá příležitost propojit předchozí práci s novým výzkumem. Myslím, že to byla v té době ta nejlepší cesta, jak se ve vědě posunout dál. Je úžasné, že dnes máme díky internetu možnost sledovat výzvy a zapojit se do podobných programů odkudkoliv na světě. To, že se takové příležitosti otevírají i lidem z menších zemí, považuji za skvělé.

Jak náročné bylo připravit návrh projektu a uspět v tak silné konkurenci? Jde přece jen o velmi prestižní grant.

Bylo to náročné. Samotné sepsání přihlášky není až tak těžké, ale udělat z ní opravdu konkurenceschopný návrh, to je skutečná výzva. Je potřeba splnit spoustu podmínek a požadavků, protože se všechno hodnotí podle přesně stanovených kritérií. V tom mi velmi pomohli profesoři a laboratoř ve Slovinsku, kde jsem tehdy působila. Měli s psaním projektů zkušenosti a poskytli mi cenné rady. Sama jsem se také účastnila různých kurzů a školení, protože jsem věděla, že se musím spoustu věcí naučit. Jakmile si člověk uvědomí, že něco neví, musí začít aktivně hledat cestu, jak se to naučit. Pro mě byl v tomto směru obrovským pomocníkem internet. V laboratoři mi pomáhali s návrhem projektu i s praktickými zkušenostmi z předchozích výzev, a já už jsem měla i několik vlastních nápadů. Pracovala jsem na tom dlouho. Stalo se to tak trochu mým osobním příběhem, protože jsem do toho vložila hodně energie i odhodlání. Na grant jsem nakonec čekala dva roky, než jsem ho skutečně získala.

Můžete nám přiblížit svůj projekt BojaS? Jak byste ho jednoduše vysvětlila někomu, kdo není vědec?

Projekt se zabývá pivovarským odpadem. Každý rok se ho vyprodukuje obrovské množství a většina se jednoduše vyhodí. My se ale snažíme tento odpad využít jako zdroj pro získávání cenných a hodnotných látek. Hlavním cílem je přeměnit ho na fenolické sloučeniny. To jsou drobné chemické molekuly, které mají významné biologické účinky. Jsou doslova pokladem, protože mají velmi prospěšné vlastnosti pro zdraví, zejména antioxidační. Když jsme nemocní, často užíváme vitamin C právě kvůli jeho antioxidačním účinkům. Tyto fenolické látky mají antioxidační aktivitu až desetkrát silnější než vitamin C. Patří do velké skupiny bioaktivních látek, které mají velký potenciál pro využití v potravinářství i ve farmacii.

Desetkrát silnější, to je zajímavé.

Ano. A co je důležité, většinu podobných látek, jako třeba vitamin C, dnes vyrábíme synteticky pomocí chemických metod. Ty se používají v potravinářství, farmacii i dalších oblastech. Jenže v době, kdy je životní prostředí čím dál více zatíženo chemikáliemi a odpady, je dobré hledat šetrnější a udržitelnější cesty. Tento projekt vychází z principů cirkulární bioekonomiky. Tedy z myšlenky, že bychom měli co nejlépe využívat to, co už máme, a znovu zapojit odpadní materiály do výroby. V našem případě to znamená neprodukovat chemické látky synteticky, ale izolovat je přirozeným způsobem z pivovarského odpadu. To má nejen ekologický, ale i ekonomický přínos. Tyto fenolické látky totiž mohou mít přidanou hodnotu například v potravinářství nebo v dalších průmyslových odvětvích. Vyvíjíme nové biochemické metody, které umožní tyto látky extrahovat bezpečně, a to bez použití toxických rozpouštědel a bez nutnosti složitého čištění. Díky tomu je možné je použít přímo třeba v potravinářských produktech.

Váš výzkum nyní probíhá na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Jak vám při něm pomáhá moderní vybavení a technické zázemí fakulty?

Hraje naprosto klíčovou roli. V naší laboratoři na FLD máme k dispozici špičkovou výzkumnou infrastrukturu a analytické přístroje, které jsou pro tento projekt nezbytné. Patří mezi ně například chromatografický systém HPLC, který využíváme k analýze a identifikaci jednotlivých fenolických látek. Pomocí těchto metod dokážeme potvrdit přítomnost konkrétních sloučenin, třeba takových, které se dnes používají jako doplňky stravy, například rutin nebo kvercetin. Nezaměřujeme se na jejich výrobu, ale na jejich identifikaci a chemické prokázání, že opravdu vznikají z pivovarského odpadu. Zkoumáme také jejich strukturu a to, jak tyto molekuly reagují a interagují s ostatními složkami v odpadu. Abychom mohli výzkum provádět, potřebujeme opravdu kvalitní zázemí a moderní přístroje. Právě díky této infrastruktuře můžeme projekt realizovat v plném rozsahu. Už při podávání žádosti projektu MSCA jsme museli prokázat, že výsledky, které tu vzniknou, budou prakticky využitelné. A díky vybavení FLD ČZU to skutečně možné je. Výsledky, které tu získáváme, mají potenciál být dobře uplatnitelné i mimo akademické prostředí.

Vaší mentorkou na fakultě je Alina Kalyniuková. Jak se vám s ní spolupracuje?

Ano, Alina má mnoho zkušeností v oblasti analytické chemie, a to jak s přístroji, tak s výzkumem samotným. Já do spolupráce přináším své znalosti a zkušenosti z dřívější práce, ale od ní se zase učím spoustu praktických věcí. Spolupráce s ní je velmi příjemná, je ochotná a otevřená. Velkou výhodou také je, že už má na fakultě vybudované zázemí a má s podobnými tématy zkušenost. Pro mě je to díky tomu mnohem jednodušší, než kdybych přišla na místo, kde se dosud nikdo podobnému výzkumu nevěnoval.

Jakou radu byste měla pro mladé lidi, kteří sní o vědecké kariéře?

Možná nejsem úplně ta pravá osoba, která by měla radit, jak snít o vědě… Myslím si, že pro mladé lidi je důležité, aby dělali, co je opravdu baví. Když vás něco zajímá, jde to pak snáz, třeba učit se, zůstávat u toho déle, přemýšlet nad tím. Ale také je dobré být připraven na to, že realita bývá jiná než to, co se učíme ve škole. Náš vzdělávací systém i přístup ke studiu by měl mladé lidi naučit nejen znalostem, ale i tomu, že svět není ideální. Někdy se člověk může cítit trochu zklamaný, protože ne vždy se to, co si ze školy odnese, setká s realitou. Ale právě proto je důležité být otevřený, přizpůsobivý a připravený na různé situace. A platí to i pro život obecně, není to vždycky jednoduché. Také věda má své výhody a nevýhody. Někdy je to fascinující práce, jindy spíš rutina. Ale pro mě je to pořád především o hodnotách. O tom, proč to člověk dělá a co mu to přináší.

Bojano, máte nějaký vědecký sen nebo velkou výzvu, kterou byste si v budoucnu chtěla splnit?

Mám hodně snů, ale nevím, jestli jsou všechny úplně reálné. Snažím se nesnít příliš „velké“ sny, protože někdy mohou vést ke zklamání. Raději se držím při zemi a soustředím se na to, co je dosažitelné. Nejvíc bych si přála získat ještě nějaké další granty, pokračovat ve výzkumu a publikovat více vědeckých článků. To jsou cíle, které mě momentálně nejvíc motivují.

Na závěr mám jednu otázku na odlehčení. Kdybyste si měla vybrat jeden předmět, a teď myslím opravdu fyzický předmět, který by vás symbolizoval na vašem pracovním stole, co by to bylo a proč?

Na mém stole? Asi… možná můj diář. I když do něj vlastně moc nepíšu, je malý a praktický. Má různé stránky, některé jsou úplně prázdné, jiné plné poznámek. Je to tak trochu jako můj život, někdy je plný nápadů a práce, jindy klidnější. A také mám ráda, když má hezký obal, záleží mi na tom.

Rozhovor vedla: Hana Brinkeová