„Chce to odvahu chtít udělat lepší alespoň malý kousek světa a důvěru v sebe sama,“ vzkazuje začínajícím vědkyním Tereza Hnátková

Svému oboru se věnujete už více než patnáct let. Proč jste se pro něj rozhodla?

Chemie byla spíše volbou náhody, z níž se stala životní náplň. Je to věda, která je permanentní součástí našich životů, ovlivňuje jak naše emoce, tak prostředí, ve kterém žijeme. Zaměření na vodu, její kvalitu a design technologií a opatření, kterými s ní člověk ve městech a v přírodě nakládá, přináší pestrou škálu aplikovaného interdisciplinárního výzkumu, u něhož jsme bezprostředně svědky jeho úspěchů či neúspěchů. Což je pro někoho s mírnou dávnou netrpělivosti, jako jsem já, optimální😊.

Jak vnímá vaše pracovní nasazení rodina a blízké okolí?

Mám obrovské štěstí, že mám oporu v celé své široké rodině. Trpělivého manžela, který je na mne pyšný, milující rodiče, kteří pomáhají se synkem od samého začátku, díky čemuž jsem nepřestala pracovat ani bezprostředně po jeho narození, skvělou sestru a bratra. A hlavně báječného syna, kterého zajímá, co maminka dělá, a na zvídavé dotazy, zda mu nevadí, že maminka není často doma, odpovídá: „Špinavá voda je bohužel zatím skoro všude, a proto i maminka musí být občas všude.“

Jak se vám daří vytvářet rovnováhu mezi osobním a pracovním životem?

Dle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale i tak rodinné výlety často směřují tam, kam má profesní pozornost, a večery či časná rána „na tajňáka“ u počítače nejsou výjimkou.

Co nejvíce oceňujete v přístupu zaměstnavatele?

Podporu a pochopení pro mé nadšení a důvěru v realizaci nápadů, pro které třeba ještě ve vnějším světě neexistuje tak úplně precedens.

Co by vám usnadnilo výkon zaměstnání? A co by vás podpořilo ve vašich pracovních aktivitách?

Jako významné vidím to, v čem si i myslím, že je ČZU „napřed“, a to je propojení s praxí a aplikačním sektorem. Zpětná vazba od „budoucích uživatelů“, ať se jedná o zákonodárce, průmysl, podnikatele či občany, je klíčová nejen při návrhu řešení a jeho uvedení do praxe, ale zejména pro jeho udržitelnost. Bylo by prima, kdyby i v ČR (v některých státech EU již funguje) byl takzvaný smluvní výzkum obvyklejší a žádanější.

Máte nějakou radu, doporučení pro ženy a dívky, které uvažují o kariéře vědkyně?

Myslím, že je na to teď ideální doba. Ta, co si žádá onen interdisciplinární pohled, multitasking, a hlavně udržitelný přístup. A se vší úctou k našim drahým polovičkám, v tom jsme my ženy prostě dobré😊. Takže odvahu chtít udělat lepší alespoň malý kousek světa a důvěru v sebe sama. A nápad sepsat, konzultovat a nabídnout, ať již formou podání grantové žádosti, či přímo tomu, pro koho je určen.

Foto: Petr Zmek