Dne 29. září 2026 se v Akademii věd ČR v Praze uskutečnilo mezinárodní setkání čtyř osobností, které se významně podílejí na rozvoji agrolesnictví v Evropě i ve světě. Christian Dupraz, Javed Rizvi, Patrick Worms a Bohdan Lojka sdíleli zkušenosti z výzkumu, praxe i podpory agrolesnických systémů v různých částech světa. Diskutovali také o tom, které přístupy lze využít v evropských podmínkách a jaké překážky brání širšímu uplatnění agrolesnictví. Setkání uspořádaly Český spolek pro agrolesnictví a Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR pod záštitou ministra zemědělství Martina Šebestyána. Určeno bylo odborné veřejnosti a dalším aktérům působícím v zemědělské a lesní krajině včetně zástupců profesních a nevládních organizací, státní správy, politické reprezentace a akademické sféry.
Od zkušeností z tropů po budoucnost agrolesnictví v Evropě
Program nabídl čtyři pohledy na agrolesnictví, které společně ukázaly jeho rozmanitost i možnosti dalšího rozvoje. Christian Dupraz, zakladatel a první prezident Evropské agrolesnické federace (EURAF) i Mezinárodní unie pro agrolesnictví (IUAF), se zaměřil na přenositelnost zkušeností z tropických oblastí do Evropy a na otázku, jakým směrem by se mělo agrolesnictví v Evropě dále rozvíjet. Javed Rizvi, prezident IUAF, představil téma socioekonomických přínosů agrolesnictví na indickém subkontinentu. Jeho příspěvek nabídl pohled na zkušenosti regionu, kde má kombinování stromů a zemědělské produkce dlouhou tradici a kde lze hledat inspiraci také pro podporu zemědělců a zavádění agrolesnických systémů do praxe. Patrick Worms, bývalý prezident EURAF i IUAF, se věnoval roli nevládních organizací s globálním dosahem při rozvoji agrolesnictví. Zdůraznil potřebu vnímat agrolesnictví nejen jako environmentální opatření, ale rovněž jako dlouhodobou ekonomickou příležitost. Českou perspektivu představil Bohdan Lojka, prezident EURAF a zakladatel a první předseda Českého spolku pro agrolesnictví. Jeho příspěvek Český příběh agrolesnictví v srdci Evropy – perspektiva na konci programového období SZP se zaměřil na dosavadní vývoj agrolesnictví v České republice a jeho další směřování v kontextu společné zemědělské politiky Evropské unie.
Stromy jako investice, nejen ekologické opatření
Jednou z hlavních myšlenek, které během setkání zazněly, bylo vnímání agrolesnictví nejen jako přínosu pro životní prostředí, ale také jako příležitosti k dlouhodobému ekonomickému zhodnocení zemědělského podniku. „V současnosti je agrolesnictví vnímáno spíše jako zelené opatření. Patrick Worms ale prosazuje jiný pohled: Pokud chcete mít peníze, sázejte stromy. Je důležité dívat se na agrolesnictví také jako na byznys, nejen z environmentálního hlediska,“ vysvětluje Bohdan Lojka.
Zavádění agrolesnických systémů vyžaduje počáteční investice a výsledky se často projeví až v delším časovém horizontu. Právě dlouhodobé uvažování může být důležité zejména pro rodinné farmy, které plánují hospodaření napříč generacemi. Potenciální přínosy pro produkci a ekonomiku přitom doplňují environmentální funkce, například podpora biodiverzity a odolnosti krajiny.
Podobné překážky v Česku i v dalších částech světa
Zkušenosti zahraničních odborníků ukázaly, že zemědělci v různých regionech často řeší podobné problémy bez ohledu na klimatické a geografické podmínky. Mezi důležité překážky patří zejména vysoké počáteční náklady, nejistota ohledně dlouhodobých přínosů a otázka vlastnictví půdy.
V České republice se podle Bohdana Lojky daří postupně zlepšovat legislativní podmínky a k rozvoji agrolesnictví přispívá také fungující dotační podpora. Významnou roli hraje ochota zemědělců investovat do stromů na pozemcích, které sami vlastní nebo dlouhodobě využívají. Inspiraci lze hledat například v Indii, kde má agrolesnictví dlouhou tradici a kde se rozvíjí také na úrovni národní politiky. Podle Lojky mohou být tamní zkušenosti cenné zejména v oblasti zavádění agrolesnických systémů do praxe a práce se zemědělci. Přestože jsou místní podmínky odlišné, principy vzdělávání, poradenství a podpory farmářů mohou být přenositelné i do českého prostředí.
Agrolesnictví jako cesta ke klimaticky odolnější krajině
Stromy na zemědělské půdě mohou pomáhat zvyšovat odolnost zemědělských systémů vůči výkyvům počasí a přispívat k pestřejší krajině. Pro zemědělce je však důležité nejen znát potenciální přínosy, ale také vědět, jak agrolesnický systém správně navrhnout a přizpůsobit konkrétním podmínkám farmy. „Farmáři klimatickou změnu určitě vnímají a vědí, že se na ni musí připravit. Část z nich věří, že jim stromy mohou v adaptaci na klimatickou změnu pomoci, a naše dotazníkové šetření mezi zemědělci, kteří už agrolesnictví vyzkoušeli, to potvrzuje,“ říká Bohdan Lojka.
Důležitou součástí dalšího rozvoje proto není pouze výzkum a nastavování vhodných podmínek pro hospodaření, ale také předávání znalostí přímo do praxe. Právě na tuto oblast se zaměřuje Český spolek pro agrolesnictví, který spolupracuje se zemědělci, pořádá vzdělávací akce a rozvíjí regionální kontakty a podporu v jednotlivých krajích.
Od mezinárodní diskuse k praktickým zkušenostem
Pražské setkání navázalo na podobnou odbornou akci z roku 2019, jejímž cílem bylo představit agrolesnictví širší odborné veřejnosti a nabídnout podněty pro jeho rozvoj v České republice. Zatímco tehdy šlo o relativně nový koncept, dnes se agrolesnictví postupně stává známější součástí diskuse o budoucnosti zemědělské krajiny. Další rozvoj podle Bohdana Lojky vyžaduje především pokračující vzdělávání, sdílení příkladů dobré praxe a přímou spolupráci se zemědělci. Český spolek pro agrolesnictví proto rozvíjí aktivity v regionech, zakládá lokální skupiny a věnuje se také vzdělávání na středních školách. „Zemědělci některé znalosti, které měli jejich předci, postupně ztratili. Je důležité se k nim vracet, ukazovat praktické příklady a pomáhat jim hledat řešení pro jejich vlastní podmínky,“ zdůrazňuje Lojka.
Mezinárodní výměna zkušeností tak může být důležitým impulzem pro další rozvoj agrolesnictví. Jeho budoucnost však bude záviset také na tom, zda se podaří propojit vědecké poznatky s potřebami zemědělců a vytvořit podmínky, ve kterých budou stromy přirozenou a ekonomicky smysluplnou součástí zemědělského hospodaření.
O Českém spolku pro agrolesnictví
Český spolek pro agrolesnictví (ČSAL) podporuje rozvoj agrolesnictví v České republice prostřednictvím vzdělávání, poradenství, výzkumu a spolupráce se zemědělci i dalšími odborníky. Vedle odborných seminářů, workshopů a exkurzí rozvíjí také aktivity v regionech, kde pomáhá propojovat vědecké poznatky s potřebami místních zemědělců.
Přehled akcí a další informace: agrolesnictvi.cz
Podobné články
Klimatická změna zesílila při zářijových povodních v roce 2024 povodňové kulminace víc než nárůst srážek. K tomuto závěru dospěl mezinárodní tým vedený německým Helmholtzovým centrem pro výzkum životního prostředí (UFZ), na jehož práci se podílela i Česká zemědělská univerzita v
Ve dnech 3. a 4. listopadu 2026 se Česká zemědělská univerzita v Praze opět zapojí do podpory zdraví, prevence a zdravého životního stylu. Také letošní Dny zdraví jsou zaměřeny především na zaměstnance univerzity, jimž nabídnou individuální konzultace a vyšetření lékařů,
