„Pralesy jsou pro nás lesníky inspirací, proto je musíme chránit a studovat,” vzkázal ke Dni Země profesor Svoboda

Jaký je význam lesů z pohledu životního prostředí?

Lesy mají pro nás a celou naši planetu hned několik zásadních funkcí. Kromě toho, že z lesů pochází dřevo, jedna z mála obnovitelných surovin, které člověk využívá, plní také celou řadu funkcí v souvislosti s klimatem. Spolu s oceány jsou lesy jedním z klíčových úložišť uhlíku. Každoročně pohltí až jednu třetinu antropogenně emitovaného CO_2, a tím nám zásadním způsobem pomáhají zmírňovat probíhající klimatickou změnu. Stromy také regulují mikroklima. Každý z nás se někdy uprostřed horkého letního dne posadil pod strom, ten pocit ochlazení nám nepřináší jen stín, stromy v rámci transpirace uvolňují obrovské množství vody, čímž ochlazují okolní vzduch. Les je navíc domovem široké škály druhů, které jsou na jeho existenci závislé. Proto když se bavíme o ochraně lesa, jde o ochranu celého biotopu včetně celé řady dalších organismů.

Jak si představit původní český, potažmo evropský prales?

V nížinách, které lidé obývají už od poslední doby ledové, je velmi obtížné určit, jak by lesy bez vlivu člověka vypadaly. Tyto oblasti jsou osídlené po tisíce let a člověk zde zásadně měnil krajinu ve svůj prospěch. Poměrně dobrou představu ale máme o horských oblastech České republiky a střední Evropy. Pro prales je typický výskyt obrovských starých stromů a velké množství ležícího a tlejícího dřeva ze stromů přirozeně odumřelých. Trvá několik desítek let, než se takový strom zcela rozloží. Středověké legendy o tom, že naše území chrání nepropustné hvozdy, neznamenají, že lesy byly tak husté, nepropustnými je dělalo právě obrovské množství popadaných kmenů. Něco takového už z dnešních hospodářských lesů, které jsou spíše plantážemi, bohužel ani neznáme. Lidé jsou zvyklí na učesaný smrkový les, který je vysázený v řádcích a na první pohled vypadá velmi čistě, ale v zásadě jde o umělý systém podobný poli s obilím.

Máme v ČR v současné době nějaké původní lesy? Kde se nachází, jak velká zabírají území?

Podle striktních definic jich budou řádově pouhé tisíce hektarů. Je ale důležité uvědomit si, že z pohledu lesních organismů nejsou tyto definice klíčové. Pro organismus závislý na původním lese není podstatné, zda je v lese pět nebo patnáct pařezů. Důležitá je přítomnost specifických biotopů, kterými může být například starý ležící strom. Existuje celá řadu lesů, kterým se podle definic nemůže říkat pralesy, ale mají pralesovitý charakter. Takových lesů tu máme mnohem více, odhadem desetitisíce hektarů. Současný systém bohužel nezajišťuje jejich ochranu, ne všechny jsou chráněné a některé z nich se dokonce těží. To je v tuto chvíli případ Krušných hor, kde dochází k těžbě dvě stě let starých bukových porostů.

Proč je potřeba původní lesy chránit?

I v tuto chvíli nám z krajiny mizí staré lesy, mnoho stromů jsme vykáceli v souvislosti s kůrovcovou kalamitou. Naše krajina je holá a vyschlá, každý jeden starý strom má teď obrovský význam. Původní lesy je potřeba chránit a zajistit, aby nezmizely v důsledku úmyslných hospodářských zásahů. Prvním takovým důvodem je biodiverzita. V tuto chvíli nezažíváme jen klimatickou krizi, ale obrovskou biologickou krizi spojenou se ztrátou biodiverzity. Po celém světě mizí stovky rostlinných i živočišných druhů a jednou z příčin tohoto vymírání je právě ztráta biotopů způsobená lidskou činností. Druhým důvodem je pak zmiňovaná klimatická změna.

Jak lze pralesy účinně využívat v boji s klimatickou změnou?

Jako lidstvo potřebujeme během relativně krátké doby zásadním způsobem snížit množství CO₂ a zároveň zvýšit schopnost našich lesů ho poutat. Po světě se začíná uplatňovat koncept ponechávání částí lesů zdivočet a zestárnout. Tento koncept se v kombinaci s využíváním dřeva na produkty s dlouhodobou životností ukazuje jako velmi efektivní. V souvislosti s klimatickou krizí se mnohem více mluví o využívání biomasy, ale je to tak trochu slepá cesta. Biomasy je pouze omezené množství a my již v tuto chvíli většinu této biomasy využíváme. Navíc na dovoz biomasy, která působí na první pohled velmi ekologicky, se spotřebuje obrovské množství energie produkované z obnovitelných zdrojů. Tím, že Velká Británie nebo třeba Dánsko nakupují biomasu ze střední nebo jižní Ameriky, vytvářejí v daném místě obrovský uhlíkový dluh, jehož splacení může trvat až tři sta let. Evropská unie již obdržela několik dopisů podepsaných celou řadou uznávaných vědců, aby přestala dotovat spalování biomasy a dotace raději využila na podporu opravdu obnovitelných zdrojů, jako je vítr a slunce.

Jak probíhá výzkum pralesa?

Náš projekt na výzkum pralesů už probíhá přibližně patnáct let. Primárním cílem byla snaha o pochopení vlivu disturbancí na evropské horské pralesy, zejména proto, že nám šumavská kauza ukázala, jak málo víme o tom, jak naše lesy fungují. Postupem času jsme téma rozšířili o další otázky. Snažíme se dlouhodobě sledovat, jak jsou tyto lesy schopny poutat CO₂, jak reagují na probíhající klimatickou změnu a jaký význam mají pro biodiverzitu. Výzkum jsme zahájili studiem horských lesů v Karpatech, kde stále existují relativně rozsáhlé plochy pralesů. Později jsme přidali další lokality v zemích, jako je Ukrajina, Rumunsko, Slovensko, Albánie, Bosna, Bulharsko, Chorvatsko i Slovinsko. Jde o nádherné lokality, kde může člověk zažít opravdu nedotčenou, divokou přírodu. Doufáme, že se nám podaří výzkum udržet a získáme tak unikátní řadu dat, která bude samozřejmě dále nabývat na významu s dobou našeho sledování. Už teď náš výzkum prezentuje největší síť pro sledování vývoje původních lesů ve střední Evropě a výsledky výzkumu se nám daří publikovat v prestižních vědeckých časopisech.

Do jaké míry se daří prosadit vědecké poznatky do praxe?

Situace je samozřejmě komplikovaná. Je smutné, že ani Evropská unie jako jeden z nejbohatších regionů světa není schopná zajistit ochranu zbytků původních lesů na svém území. Jejich ekonomický přínos je téměř nulový, ale jejich biologická a kulturní hodnota je obrovská. Přijde mi jako paradox, že Evropani radí Brazilcům, jak chránit tropický prales, když sami nedokážou ubránit své původní lesy pro další generace. Věřím ale, že se blýská na lepší časy. Evropská komise před časem představila plán zaměřený na ochranu původních lesů v celé Evropě, přispěly k tomu i naše výzkumy. Snažíme v rámci evropských iniciativ propagovat naše výsledky a podílet se na různých jednáních a publikacích, které jsou následně předkládány politickým činitelům. Věříme, že dojde k posunu a další země budou následovat Slovensko, kterému se legální ochranu původních lesů již zajistit podařilo.

Markéta Vostarková