Optimistická telata aneb Ve dvou se to lépe táhne

Některá hospodářská zvířata nedobrovolně stráví důležitou část svého života v izolaci. Ta jim, stejně jako lidem, rozhodně neprospívá. Vědci Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU během výzkumu zjistili, že telata, která byla ustájena v párech, jsou optimističtější, a prožívají tak svůj život v lepší pohodě.

Skot je společenským hospodářským zvířetem, a tak pokud mu to podmínky dovolí, tvoří stáda složená z jedinců různého stáři i pohlaví. Přesto je většina telat chovaných pro mléčnou produkci v Evropě ustájena během prvních týdnů svého života jednotlivě. Mezi důvody tradičně uváděnými ve prospěch individuálního oproti skupinovému ustájení je snazší obsluha, minimalizace šíření nemocí a zamezení křížového sání i konkurenčního boje o mléko. „Na druhou stranu tento způsob chovu má nepochybně negativní vliv na životní pohodu (welfare) telat, protože zamezuje jejich přirozenému sociálnímu chování,“ uvedl doc. Marek Špinka z katedry etologie a zájmových chovů Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU.

Perspektivním řešením schůdným pro chovatelskou praxi a zároveň zajišťujícím životní pohodou by mohlo být ustájení telat v párech. Na porovnání párového oproti individuálnímu ustájení z hlediska kvality života telat se zaměřila doktorská dizetační práce Ing. Kataríny Bučkové z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, uskutečněná na experimentální farmě Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. Cílem studie bylo porovnat zdraví, emocionální stavy a schopnost učit se u telat ustájených jednotlivě a po dvojicích.

Vědci zjistili, že z hlediska zdraví párová telata za individuálními nijak nezaostávala. Dále bylo celkem 22 telat z každého z obou typů ustájení trénováno ve dvou následných úlohách. „Telata byla nejprve vystavena operantní úloze, která vyžadovala dotknout se hlavou spouštěcího terče, díky čemuž si v navazující úloze mohla sama iniciovat nové pokusy, a tím pádem se rychleji učit. Druhá fáze, nazývaná diskriminační učení, spočívala v tréninku telat rozlišit odměňované od neodměňovaného prostorového umístění kyblíku s dudlíkem,“ popisuje experiment Ing. Katarína Bučková. Kyblík umístěný na pozitivní straně obsahoval odměnu v podobě malého množství mléka, které mohlo tele vysát, naopak na negativní straně nedostalo tele do kyblíku nic. Vědci zaznamenali a porovnali počty pokusů, které jednotlivá telata potřebovala k naučení operantní i diskriminační úlohy. Následně bylo 10 párově a 10 individuálně ustájených telat vybráno k otestování jejich reakcí v situaci, kdy byl kyblík umístěn do neutrální polohy mezi pozitivní a negativní stranu a představoval tak nový, ambivalentní podnět.  Otázka byla: Půjde tele k takovému neutrálnímu podnětu sát, a tím mu přisoudí pozitivní hodnotu a projeví svůj optimismus, nebo takový podnět zavrhne jako negativní a projeví tak pesimistické emocionální vyladění?

Ustájení telat sice nemělo statisticky významný vliv na samotnou délku učení, v reakcích na ambivalentní podněty byl ovšem rozdíl dobře patrný. Párově ustájená telata reagovala na neutrálně umístěný kyblík pozitivně v 51 % případů a ve většině případů tak očekávala spíše odměnu než prázdný kyblík. Naproti tomu k samotě odsouzená telata reagovala na neutrální podnět pozitivně jen ve 27 % případů. „V lidském světě bychom mohli říct, že párově žijící telata byla zkrátka optimističtější. Což (podobně jako u lidí) vypovídá o tom, že se telata ustájená v párech nacházela v pozitivnější náladě. Tato studie tak jako první dokazuje, že párové ustájení zlepšuje emocionální stavy, a tím i životní pohodu chovaných telat,“ zhodnotil výsledky výzkumu doc. Marek Špinka.