Petr Hnízdil: „Chceme ukázat, že technologie vznikající na univerzitě patří ke světové špičce“

ProLab se Future Forces Forum účastní už potřetí. S čím přicházíte letos?

Naším hlavním poselstvím je, že spin-off ProLab Engineering vyvíjí technologie, které mají především chránit životy, majetek a pomáhat lidem. Nechceme vyvíjet prostředky, jejichž hlavním účelem je životy brát, a tomu odpovídají i naše produkty. Letos se nám navíc podařilo propojit několik českých technologií a mladých inovativních firem. Jedním z příkladů je spolupráce s firmou VoidStraider, která vyvíjí patentovaný systém pro odminování pomocí stlačeného vzduchu. Zjednodušeně si jej lze představit jako vzduchové dělo. Pro tento systém upravujeme naši autonomní platformu HECTHOR, která slouží jako jeho nosič. Výsledný produkt tak vzniká spojením jejich a naší technologie. Součástí řešení je také ochrana HECTHORA proti dronům. Systém využívá čtyři trysky, které dokážou přibližující se dron pomocí proudu vzduchu odklonit. Nejsou při tom používány žádné projektily, které by mohly mimo kontrolu někoho zranit. Funguje to přibližně na vzdálenost šesti až sedmi metrů. Dá se říct, že jde o jakýsi vzduchový štít.

Jde tedy také o spolupráci mezi univerzitami? Ve VoidStraideru působí lidé spojení s ČVUT.

Ano. Jejich hlavní inženýr je z ČVUT. A spolupráce s ČVUT je důležitá i u dalších projektů.

Jaké další aplikace na Future Forces Forum představíte?

Na místě budou dva HECTHORY. Na jednom chceme demonstrovat možnost využití platformy jako nosiče antidronového systému. V Brně například vzniká technologie interceptorů, tedy dronů určených k eliminaci jiných bezpilotních prostředků. HECTHOR může takový systém dopravit na určené místo, dlouhodobě tam zůstat díky velké kapacitě baterií, sledovat okolí a v případě potřeby umožnit nasazení interceptoru. Je to další ukázka toho, že jedna univerzální pozemní platforma může nést velmi různé technologie.

Největší novinkou ale bude nový bezpilotní letoun.

Ano. Je to projekt, na kterém pracujeme už několik let. Jde o letoun s kolmým startem a přistáním, tedy VTOL (pozn. red.: Vertical Take-Off and Landing – kolmý vzlet a přistání). Dokáže odstartovat podobně jako dron, ale díky křídlům může následně létat mnohem efektivněji a vydržet ve vzduchu podstatně déle. Máme dvě velikosti. Menší verze má rozpětí přibližně tři metry a je určená pro běžnější použití. Výrazně zajímavější je ale šestimetrová verze s hybridním systémem a spalovacím motorem. Jednou z oblastí, pro které ji vyvíjíme, je monitoring rozsáhlých území. Hodně spolupracujeme například s hasiči, a právě při velkých lesních požárech může být dlouhodobě létající bezpilotní prostředek velmi užitečný. Nemusíte kvůli monitorování celé oblasti neustále nasazovat vrtulník, což je výrazně nákladnější.

Jak se nový letoun jmenuje?

Používáme název Orbitron. Menší verze je Orbitron 3000, větší šestimetrový letoun Orbitron 6000. Právě Orbitron 6000 je z technologického pohledu nejzajímavější. Naším cílem je, aby dokázal vydržet až 24 hodin ve vzduchu. Dá se na něj dívat jako na určitý „lokální satelit“. Představte si například rozsáhlý lesní požár. Letoun vyšlete nad danou oblast, kde ve zvolené výšce dlouhodobě krouží a nepřetržitě přenáší obraz. Teoreticky může odstartovat v pondělí ráno a přistát až v úterý ráno. Doplníte palivo a může znovu pokračovat. Počítáme s doletem až kolem 2000 kilometrů a s užitečným zatížením přibližně deset kilogramů.

Takový dolet otevírá i jiné možnosti než monitoring.

Přesně tak. Reagujeme na konkrétní požadavky trhu. Kolega z Technické fakulty David Herák se například vracel z australského Perthu, kde je zájem o podobné zařízení pro přepravu zdravotnického materiálu. V Austrálii nejsou výjimkou vzdálenosti stovek kilometrů mezi jednotlivými místy a klasická letecká doprava je velmi nákladná. Podobnou poptávku vidíme také v zemích Perského zálivu, například pro dopravu menších součástek nebo dokumentů mezi ropnými zařízeními. Dnes se k tomu často používají vrtulníky. I pro velmi bohaté společnosti je ale takový způsob dopravy drahý. Bezpilotní letoun může představovat ekonomicky výrazně zajímavější alternativu.

Orbitron tedy představíte na Future Forces Forum. Jaké může mít využití v oblasti obrany?

Z našeho pohledu jde především o pozorovací a monitorovací zařízení. Samozřejmě každá podobná technologie může mít různé způsoby využití, ale my ji nevyvíjíme jako jednorázový útočný prostředek. Právě u letadla intenzivně spolupracujeme s odborníky z ČVUT, zejména v oblasti letectví a aerodynamiky. ČZU má naopak velkou praktickou zkušenost s provozem bezpilotních prostředků v terénu. Dlouhodobě je používáme například při monitorování polí a dalších ploch. Je to podle mě velmi dobrá symbióza – my přinášíme praktické zkušenosti a kolegové z ČVUT znalosti z oblastí, které jsou jejich specializací.

Do vývoje se zapojují také středoškoláci.

Ano. Na softwarových řídicích systémech se podílejí také studenti střední školy, kteří se u nás zároveň připravují na případné další studium. Spolupracujeme konkrétně se Střední průmyslovou školou v Ječné. Někteří její bývalí studenti už u nás studují v prvním ročníku a další k nám chodí pracovat na projektech po škole. Je to výborný způsob, jak mladé technicky zaměřené lidi zapojit do reálného vývoje a zároveň jim ukázat, co mohou na Technické fakultě dělat. Celý projekt je navíc do značné míry český. Spolupracují na něm dvě vysoké školy, střední škola i několik českých firem. Výroba probíhá v Česku, stejně jako vývoj motoru a části elektroniky.

ProLab původně začínal především u bezpilotních prostředků pro precizní zemědělství. Kdy přišel posun směrem k záchranným a obranným aplikacím?

Výrazně to ovlivnil trh a také válka na Ukrajině. V souvislosti s ní začala řada firem vyvíjet zbraňové systémy. My jsme ale viděli, že existuje obrovská poptávka také po technologiích, které mají jiné využití. Paradoxně právě z Ukrajiny přišel jeden z prvních impulsů nikoliv k vojenské, ale k hasičské aplikaci. Na našem prvním Future Forces Forum za námi přišel ukrajinský voják a říkal, že by podobnou platformu potřebovali vybavit hasicím zařízením, protože při zásazích umírají hasiči. Začali jsme se proto problematikou požárů zabývat mnohem více a zjistili jsme, jak velký prostor pro podobné technologie existuje. To ale neznamená, že bychom opustili zemědělství. Pokračuje například náš projekt v Kambodži, kde se naše stroje testují pro precizní zemědělství a budou tam směřovat další zařízení.

Je rozdíl mezi poptávkou v Evropě a například v Asii?

Velký. V některých asijských zemích je stále relativně levná lidská práce, takže dražší autonomní stroj má problém ekonomicky konkurovat několika pracovníkům. Tam proto často začínáme spíš prostřednictvím pilotních projektů ve spolupráci s univerzitami nebo veřejnou správou. V Evropě je situace jiná, ale zase zde narážíme na poměrně komplikovanou legislativu. Všechny tyto faktory postupně nasměrovaly ProLab Engineering k aplikacím, kterým se věnujeme dnes.

Kolik HECTHORŮ už dnes pracuje v terénu?

Dva jsou na Ukrajině, jeden působí v Českém Švýcarsku a další u Hasičského záchranného sboru ve Frýdku-Místku. Menší verze je také v Kambodži a připravujeme tam další stroj. Zároveň sledujeme další možnosti využití v České republice a zahraničí.

Jak důležitá je pro vás účast na Future Forces Forum?

Je to pro nás jedna z nejprestižnějších akcí. Technologie využívané bezpečnostními a obrannými složkami musí splňovat mimořádně vysoké nároky. Pokud v takovém prostředí obstojíte, je to velmi silné potvrzení kvality vaší technologie. Nejedeme tam s představou, že někdo přijde ke stánku a okamžitě si koupí několik strojů. Důležité je porovnat se se současným stavem technologií, mluvit s odborníky, vidět, kde jsme my a kde konkurence, a ukázat, co přinášíme nového. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom mohli říct, že ostatním v některých oblastech už trochu utíkáme.

O vaše novinky je podle všeho zájem i ze zahraničí.

Ano, máme naplánovanou řadu zahraničních návštěv. Někteří lidé kvůli našim technologiím přijedou dokonce ze Spojených států. Zajímá je právě kombinace technologie pro odminování, platformy Hektor a nového letounu. Pro nás je to samozřejmě velmi důležitá zpětná vazba. Ukazuje to, že projekty, které vznikají tady, mají potenciál zaujmout i na mezinárodní úrovni.

Co přijde po Future Forces Forum? Na čem budete pracovat dál?

Příští rok se chceme velmi intenzivně věnovat právě letounu Orbitron. Je technologicky složitější než pozemní platforma a zároveň musíme splnit řadu legislativních požadavků souvisejících s jeho provozem. Bude potřeba věnovat mu stejnou péči, jakou jsme věnovali HECTHOROVI – ne pouze vývoji, ale také prezentaci a praktickým ukázkám. U podobné technologie nestačí vytvořit produkt a čekat. Musíte stroj dostat k potenciálním uživatelům, poslat tam svůj tým, ukázat ho v provozu, získat jejich připomínky, upravit ho a znovu přijet. Je to dlouhodobý proces a představuje to samozřejmě nemalou investici. Bez toho se ale takto komplexní technologie na trhu prosadit nedá. Velký zájem vidíme například na Balkáně, v Albánii nebo Řecku, kde je kvůli lesním požárům otázka podobných technologií velmi aktuální. Jednou z našich výhod může být také cena. Pokud dokážete nabídnout řešení za výrazně nižší cenu než konkurence, je to samozřejmě velmi podstatné.

Narážíte někdy na nedůvěru kvůli tomu, že technologie vzniká v univerzitním prostředí?

Ano, a to je podle mě něco, co musíme postupně změnit. Někdy stále existuje představa, že když něco vzniká na univerzitě, jde spíš o experiment nebo „hokus pokus“. My ale vytváříme stejný typ produktu jako běžná komerční technologická firma. Rozdíl je v tom, že lidé, kteří na něm pracují, přicházejí z akademického prostředí. Právě tady se podle mě ukazuje význam takzvané třetí role univerzity. Nestačí vytvořit nové poznání. Musíme dokázat dostat znalosti a technologie z univerzity až na trh tak, aby je lidé skutečně používali.

Mým cílem je, aby se jednou u zákazníka neobjevovala pochybnost: „Je to z univerzity, bude to vůbec fungovat?“ Ale naopak aby si řekl: „Vzniklo to na univerzitě, takže to musí být špičkové.“ A přesně tam bychom se chtěli dostat.