V minulých letech přitahoval pozornost návštěvníků Země živitelky váš model, který demonstroval zadržování vody v krajině. Nyní tu máme úplnou novinku, znázorňující stejnou problematiku v městských podmínkách. Jak model zadržování vody ve městě vypadá a o čem vypovídá?
Model, který chceme představit na Zemi živitelce, vznikl v rámci evropského projektu TransformAr řešícího transformaci měst a zemědělské krajiny na klimatickou změnu. Zaměřuje se na detail urbanizovaného území, konkrétně na jednu jednotku domu, kterou představuje ve dvou polovinách. První v šedivém provedení ve smyslu barevnosti i technického řešení, tedy tak, jak by to v budoucnosti být nemělo. Jsou zde povrchy tvořící tepelné ostrovy, protože fungují jako tepelný kolektor a způsobují nežádoucí efekt přehřívání měst. Druhá polovina je naopak tou optimální variantou. Je krásně ozeleněná a přináší benefity, jako jsou tvorba stínu a zadržení vody v místě, kde spadne. Zároveň zajistí přečištění dešťové vody přes zelené plochy dříve, než se dostane do podzemních vod.
Může si tedy každý, kdo ke stánku ČZU na českobudějovickém výstavišti přijde, vyzkoušet, jak model funguje?
Model je vybaven i simulátorem deště. Jednoduchým stisknutím tlačítka můžeme vyrobit něco jako modelovou srážku a přímo online uvidíme ve dvou scénářích, jak se dané prostředí s deštěm popere. Zjednodušeně řečeno, můžeme zde vidět, co se vsákne, co se nevsákne, co odteče rychle, co pomalu, případně co to udělá s přehřátým povrchem. Součástí modelu je i infračervený zářič, jímž simulujeme sluníčko.
Jak zmiňujete, tento model je výsledkem čtyřletého evropského projektu TransformAr, který zahrnoval celkem šest demonstračních lokalit. Co se zde odehrávalo?
TransformAr měl představit adaptační opatření napříč různými typy lokalit. Většina demonstračních míst čelila výzvám vyplývajícím z klimatické změny, i když se opatření, která jsme v jednotlivých lokalitách uplatňovali, lišila. Například přírodě blízká opatření typu modro-zelená infrastruktura jsme realizovali ve finském městě Lappeenranta. Zde šlo o smyvové vody, dešťové vody, srážkové úhrny a kvalitu vod jako takových. Smyvy se řešily také v devonské oblasti ve Velké Británii, tentokrát ale v zemědělské krajině. Týkalo se to zatížení vlivem erozních smyvů z nerovnoměrných srážkových úhrnů a eutrofizace vod kvůli poměrně intenzivní produkci skotu. Na Sardinii to zase byly splachy do přímořské laguny, které ovlivňovaly teplotu vody, dostupnost kyslíku a nadbytek sedimentů, což mělo vliv na chov ryb v dané oblasti a vymývání sedimentů do moře. Také jsme například řešili lokality s produkcí mušlí v Galicii.
Vraťme se domů. Například Praha jakožto tepelný ostrov, který je v horkých dnech extrémně přetížený, nabízí vědcům vašeho zaměření široké pole působnosti. Jak jsme na tom v současné době se zaváděním adaptačních opatření v hlavním městě?
Bavíme-li se o Praze, musím říct, že adaptační kancelář se snaží projekty související s klimatickou změnou neustále posouvat. Hodně se o tom diskutuje a příslušná opatření se realizují například ve vnitroblocích, které jsou reprezentativními plochami vhodnými k ozelenění. Jedním z takových je kampus Hybernská, kde Česká zemědělská univerzita, resp. naše skupina, participovala na projektové přípravě ozelenění vnitrobloku. To je modelový příklad laboratoře, kam budou moci lidé přijít a seznámit se se všemi opatřeními v plně provozním měřítku. Včetně vizualizace dat, která budou sloužit k dalším úpravám vnitrobloku v horizontu měsíců.
V hlavním městě jste realizovali i projekty pro celé městské části, což je případ Prahy 2. Jak vaše doporučení dopadla v praxi?
Vždy je třeba postupovat v gesci stavebního zákona a finančních možností, nicméně některá dílčí opatření se většinou nerealizují tempem, jaké by si člověk představoval. Když zavádíme prvky modro-zelené infrastruktury, od nápadu k realizaci uplynou většinou čtyři roky. Teď jsme tedy někde na půli cesty.
Pokud jde o modro-zelenou infrastrukturu, výstavním kouskem je nový Pavilon environmentálních studií vaší fakulty. V jeho těsném sousedství se právě dokončuje „zelené“ parkoviště, které také představuje unikátní experiment. Co můžeme očekávat?
V tomto tématu je Česká zemědělská univerzita velice proaktivní a v některých případech velmi netrpělivá, než aby vyčkávala na plně provozní aplikace v rámci města. Takže jsme v letošním roce dokončili plně funkční „trenažér“, polygon či, chcete-li, modelovou „hračkárnu“ modrozelené infrastruktury. Kromě budovy Pavilonu environmentálních studií, kde plně využíváme dešťové a šedé vody pro závlahu a splachování, je nyní součástí té infrastruktury zelené parkoviště jakožto testovací polygon. Na parkovacích plochách testujeme různé konstrukční materiály na bázi recyklovaných materiálů. Kromě biocharu, což je materiál zpracovávající pyrolýzou biologicky rozložitelné odpady, tedy biomasu, tady máme jako součást konstrukčních vrstev i stavební a demoliční odpady. Tyto materiály se nově zavádějí v rámci konceptu oběhového hospodářství druhotných surovin a jsou pro ně stanoveny technické standardy. My testujeme jejich konstrukční stabilitu – jestli vydrží zátěž parkovacích ploch. A také testujeme, kdy zelená parkoviště skutečně fungují jako efektivní prvek modro-zelené infrastruktury. Nejen jestli dostatečně zadrží vodu, ale také jestli ji vyčistí, když s sebou nese nějakou zátěž a je znečištěna tím, co s sebou vezme cestou. Mohou to být zbytky ropných látek, maziv, těžké kovy a vše, co se může do ovzduší dostat z té vody nebo z vozidel. Právě tyhle materiály pomohou vodu vyčistit. Měříme jak kvalitu, tak kvantitu vod, pozorujeme biodiverzitu a zároveň i měříme efekt tepelného ostrova, protože parkoviště je opatřeno termokamerami.
V Praze jsou zřejmě vaše argumenty přijímány lépe vzhledem k tomu, že je zde situace o poznání dramatičtější. Vy však působíte i mimo Prahu, například v Karlovarském či Ústeckém kraji…
Ano, v oblastech zasažených těžbou jsou naše aktivity intenzivní a je to v poslední době velmi diskutované téma. Na první pohled se nezdá, že by tyto regiony měly problém, když nejsou bezprostředně postiženy dopadem klimatické změny ve smyslu nedostatku vody. Nicméně, potýkají se s problémem kvality zdrojů nebo se zvýšenou potřebou ochrany zdrojů v souvislosti s lázeňstvím. Zároveň přinášejí specifické příležitosti ve smyslu modernizace sídel i propisu nových technologických oborů, které do budoucna nahradí výpadek pracovních příležitostí způsobených postupným uzavíráním lomů a dolů.
Čemu se v těchto regionech věnujete?
Rádi bychom rozšířili vzdělanostní základnu tak, jak se na univerzitu sluší. Proto zde v současné době stavíme environmentální centrum, které by ve spolupráci s technickým lyceem v Chodově u Sokolova a s dalšími vzdělávacími institucemi včetně místních akčních skupin domů dětí a mládeže, gymnázií a středních škol mělo postupně přerůst v centrum praktické výuky pro střední i vysokoškolské vzdělávání.
Kousek od Prahy má Česká zemědělská univerzita unikátní laboratoř pod širým nebem, v níž vědci pracují již několik let a která má renomé i mezi zahraničními experty. Je podle vašeho názoru tato krajina připravena na změny po roce 50, nebo je před vámi ještě hodně práce?
Pilotní farma Amálie je rozhodně unikát, pokud jde o množství instalovaných prvků v plně provozním měřítku. Ve smyslu vodního managementu, agrotechnických opatření nebo i střídání různých typů managementu zemědělské půdy včetně technik, jako je agrolesnictví, půdní aditiva, půdní kondicionéry, systémy závlah, retence vody a podobně. Je to lokalita obsahující více než 600, možná 1000 datových zdrojů, které sbíráme každou minutu. Velkou výzvou je přetransformování informací, které získáme tak, aby byly použitelné napříč vědeckou oblastí. Zároveň musí poskytovat dostatečné podklady pro legislativní úpravy. Ty jsou klíčové z hlediska uvedení do praxe, schvalovacích a technických procesů i propisu do dotačních titulů, které s tím musí jít ruku v ruce.
Sdílíte zkušenosti z Amálie s jinými subjekty?
Některá opatření již probíhají ve spolupráci se soukromým sektorem. Nejde tedy o lokalitu, která by čistě instalovala technická opatření na základě dotačních titulů, a tím to skončilo. V současné době zároveň intenzivně jednáme s Evropskou komisí a rádi bychom byli datovou základnou v rámci DG CLIMA a DG AGRI.
Rozhovor vedla: Lenka Prokopová / Foto: Tomáš Jůnek / archiv redakce
Podobné články
Co dělá studentský život tak nezapomenutelným, že se vzpomínky na něj vracejí i po mnoha letech? Je to jedinečná komunita lidí podobného smýšlení, která se formuje při společných aktivitách v kampusu i mimo něj. Důležitou roli v tom hraje sport,
Města čelí suchu i přívalovým dešťům. Na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze testují rozdíly mezi vegetačními a zpevněnými povrchy včetně těch z recyklovaných plastů a stavebních recyklátů. Tyto materiály jsou klíčové pro cirkulární ekonomiku a udržitelný urbanismus.
