Karolíno, co bylo vaším úkolem ve Wageningenu a jak konference probíhala?
Já zastupuji v rámci Euroleague for Life Sciences podpůrnou skupinu marketingu a komunikace. Takže mým „dílkem do puzzle“ byla setkání s marketingovou skupinou tvořenou zástupci ostatních členských univerzit. Naše skupina funguje teprve rok, zformovala se vloni na konferenci v Hohenheimu. Do příští konference budeme mít za úkol připravit nový „branding“, to znamená posílení značky celé sítě ELLS.
Hned první den jsem se zúčastnila jednání naší marketingové pracovní skupiny v rámci Valného shromáždění a fóra a dalších schůzek a workshopů. Na Valné shromáždění a fórum navazuje v dalších dnech studentská konference, která je vlastně vrcholem spolupráce univerzit. Tam ČZU reprezentovalo několik studentů a mnozí z nich se i skvěle umístili. Kromě toho pro nás organizátoři připravili prohlídky kampusu, takže jsme během konference měli možnost poznat místní univerzitu.
Jak na vás věhlasná nizozemská univerzita zapůsobila?
Ve Wageningenu jsem byla poprvé a bylo zajímavé vidět na vlastní oči univerzitu, která se ve všech žebříčcích umísťuje na předních příčkách, co se týče vědy a výzkumu. Těšila jsem se, že uvidím, jak to tam vypadá. Na první pohled je zjevné, že velmi akcentují udržitelnost a hodně do ní investují. Kampus je rozdělen na tři sektory: Studium, Věda a Spolupráce s praxí. Přímo v kampusu mají asi 200 firem. Dávají prostor i nově vznikajícím menším podnikům, ale jsou tam i větší firmy jako Unilever, které si v univerzitním areálu postaví vlastní budovu a studenti mají možnost vidět, jak fungují, mohou se tam uplatnit a zároveň to umožňuje propojení výzkumu s firmami. Myslím, že i díky tomu mají ve Wageningenu prostředky na rozvoj kampusu. Budovy jsou stavěny velmi moderně a udržitelně, v tomto ohledu se mi tam moc líbilo. A samozřejmě je to Holandsko, takže studenti jezdí po kampusu na kole.
Což souvisí i s hlavním tématem konference, jímž byly Inovace ve vysokoškolském vzdělávání.
Ano. Na toto téma bylo navázáno několik workshopů, každý si mohl vybrat, co je mu nejbližší. Já jsem si zvolila workshop AI ve vysokoškolském vzdělávání. Týkalo se to výuky, psaní seminárek a jiných prací. Šlo zejména o sdílení praxí univerzit, jak se k tomu staví, jestli mají nějakou směrnici, která upravuje použití AI v rámci výuky a v rámci studentského života, jestli to zakazují, nebo povolují.
A jak se k tomu staví?
To je různé. Někde využití AI zakazují, jinde zase naopak studenty učí, jak s umělou inteligencí pracovat, a vybízejí k jejímu využívání s rozumem. Je to tedy hodně různé a diskuse kolem tohoto tématu byla moc zajímavá.
To byl tedy jeden z workshopů spojených s inovacemi. Pak tam byla témata jako letní školy, „joint“ programy, sdílení dobré praxe, organizace společných aktivit. Mezi hlavní aktivity ELLS patří kromě spolupráce ve výzkumu právě ty letní školy a „joint“ programy mezi univerzitami.
Taková tedy byla hlavní témata Valného shromáždění a fóra, ve kterém jsou i zástupci studentské organizace ELSA a fungují zde jako moderátoři. Jako takoví mají možnost zapojit se do výběru témat, která se budou projednávat, a aktivně se účastnit diskuse s nejvyššími zástupci univerzit. To je rozhodně pro obě strany velký přínos.
Naši studenti slavili na konferenci řadu úspěchů. Jak velká byla konkurence?
Letos bylo nejvíc přihlášených abstraktů v historii a bylo vybráno i hodně studentů z ČZU. Možná i díky tomu, že se ELLS rozrostla o další dvě univerzity – Universidad de Lleida ve Španělsku a Tuscia University v Itálii, s nimiž se při této příležitosti slavnostně podepisovalo memorandum. To jsou noví členové, kteří se k nám přidali zejména díky naší žádosti o Evropskou univerzitu.
Jak to vlastně s žádostí o Evropskou univerzitu vypadá?
Síť ELLS podávala žádost o Evropskou univerzitu, projekt byl úspěšný, dostal „pečeť excelence“ (seal of excelence), ale už na něj nezbylo financování. Dostali jsme tedy kladné ohodnocení, jenže na samotný projekt už nezbyly finance.
Pak následovalo několik setkání s evropskými institucemi, lobbing za to, že máme pečeť excelence, že máme připravený velmi vydařený projekt, ale že bychom rádi získali alespoň část financování na realizaci některých cílů, které jsou v projektu zahrnuty a už je máme připravené.
Zatím čekáme na vyjádření jedné pracovní skupiny z Evropské komise, abychom se dozvěděli, jestli a kolik toho můžeme realizovat. Ale i bez financování bychom se rádi posunuli dál. Když už jsme se spojili a vypracovali společnou vizi, byla by škoda na ní nepracovat, přestože nejsou finance. Všichni členové ELLS jsou nakloněni tomu vybrat si nějaké prioritní části projektu a něco z toho realizovat. Aby se síť ELLS, která funguje velmi dobře už dvacet let, posunula dál a abychom rozvinuli alespoň část projektu. Jak moc a v čem přesně, to zatím nikdo z nás nedokáže říct.
Prozatím se podařilo vyjednat s Ministerstvem školství naši účast na setkáních pořádaných aliancemi Evropských univerzit, které už v Česku existují. Dostali bychom se tak do tohoto uzavřeného kroužku, mohli bychom být u rozhodovacích procesů a byli bychom „v obraze“.
Snažíme se nevzdat naplánované aktivity, pro které se všechny univerzity sítě ELLS nadchly. Díky projektu Evropské univerzity se také síť rozšířila, teď už máme 14 členů včetně Itálie a Španělska, takže síť ELLS teď pokrývá celou Evropu.
Co jsou tedy vaše priority?
Konečným cílem je vytvořit jednu instituci, která bude vlastněná všemi partnerskými univerzitami a bude schopná udělit studentům evropský diplom. Jednou z hlavních priorit zůstává společný výzkum. Další je vzdělávání, to znamená společné programy, které by studentům umožnily rotovat po univerzitách a získat evropský diplom. Na Valném shromáždění a fóru ve Wageningenu se také otevřelo téma celoživotního vzdělávání, což je další směr, kterým bychom se mohli ubírat.
Jaká byla ve Wageningenu atmosféra? Třeba my jsme v Praze před dvěma lety měli štěstí na počasí, což hodně ovlivnilo rozpoložení účastníků konference.
My jsme ale konferenci pořádali v září, ačkoliv standardní dobou je listopad. Škoda, že se z toho nestala dobrá praxe, protože listopad už je takový ponurý. Ve Wageningenu bylo chladno, při prohlídce kampusu samozřejmě pršelo a ze čtvrtka na pátek, stejně jako všude po Evropě, nasněžilo. Pro nás tam bylo chladno i vevnitř. S ohledem na udržitelnost, a hlavně s nástupem energetické krize, na univerzitě začali míň vytápět vnitřní prostory.
Co připravili organizátoři mimo oficiální program? V Praze to například byla prohlídka města, projížďka historickou tramvají…
Uspořádali pro nás večeři v katedrále ve Wageningenu, to bylo velmi působivé. Ve městě jsme ale program neměli, zřejmě to bylo i kvůli problémům s ubytovacími kapacitami. Byli jsme různě rozeseti po městě i po okolních vesničkách.
Takové aktivity mají význam zejména z hlediska výměny zkušeností, což je asi zásadní. A co dál? Jaký je další přínos těchto konferencí?
Z pohledu studentů jsou to dvě roviny. Jednak ta studentská asociace, díky níž mají možnost získat praxi, poznat, jak to chodí v tak velké univerzitní síti. Mají možnost se naučit, jak pojmout vzájemnou komunikaci a organizaci tak rozsáhlé akce. To je podle mě skvělá zkušenost. Nehledě na to, že se mohou přidat k zajímavým projektům. A pak se tam sjíždí opravdu hodně studentů z různých univerzit. Jednak se mezi sebou potkají a mají i nějaký nepracovní program. Ale hlavně mají příležitost předvést, čemu se na své univerzitě věnují. Byla jsem na prezentacích tří z našich studentek. Jedna byla na začátku hodně nervózní, asi to byla její první zkušenost… Ale myslím, že to každého může jen zocelit. Prezentují v angličtině, pak dostávají nějaké otázky, takže to je rozhodně zajímavá zkušenost. Další aktivity pak mají během roku, navštěvují partnerské univerzity v rámci letních škol. Naše univerzita je i v jiných sítích, jako je například Study in Prague. Tahle je však jediná, která má ukotvenou funkci a úlohu studentů v rámci managementu celé sítě. A funguje tu skvěle propojení mezi studenty a zaměstnanci univerzity.
Jaký má tohle všechno přínos pro vás osobně?
I pro mě je to nová zkušenost. Když se například řešila Evropská univerzita, připravovali jsme tiskové zprávy v různých variantách: „Když to dostaneme“ a „Když to nedostaneme“… Řešili jsme i různé verze lokálních prostředí, co kde říct, co naopak neříct… Člověk se posune někam jinam, pozná jiné názory, jiné kultury. V naší skupině marketingu a komunikace jsou nejaktivnější kolegyně z Estonska, z Francie a z Polska, to bude teď asi ten nejužší kruh. I pro mě je to čerstvý vítr. Navíc považuji tohle pracovní prostředí za velmi milé, motivační a inspirativní. Hledáme nové cesty, nové uličky a všichni jsou odhodláni posouvat věci dál.
Je ta zkušenost přenosná?
Určitě je to pro nás výzva a úkol do budoucna – snažit se pro podobný přístup nadchnout co nejvíc lidí i u nás na univerzitě. Je to samozřejmě těžké, protože jde o práci navíc nad rámec povinností. V rámci ELLS jsou však další podpůrné skupiny a takzvané subject areas – předmětné oblasti, kde máme další zástupce z ČZU. Ti se setkávají se členy ostatních partnerských univerzit sítě ELLS a spolupracují na projektech, letních školách a dalších aktivitách.
Rozhovor vedla: Lenka Prokopová
Foto: Guy Ackerman
Podobné články
Díky specialistům na výzkum v polárních oblastech, Pavle Waldhauserové a Romanu Jurasovi z katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování, se Česká zemědělská univerzita v Praze stala další vědecko-vzdělávací institucí sdruženou do organizace UArctic zajišťující spolupráci vědců napříč Arktidou.
Na světě žije posledních 250 jedinců západního poddruhu antilopy Derbyho. V Senegalu je už téměř 25 let pomáhá chránit skupina českých vědců z České zemědělské univerzity v Praze. Posledním útočištěm těchto největších antilop světa je národní park Niokolo Koba. Do