„Člověk musí v krajině žít a hospodařit v ní, a to je zdroj většiny konfliktů,“ říká český entomolog profesor Barták

Pane profesore, váš zájem o entomologii je celoživotní a jak jste zmínil, na jeho počátku byla vodule.

Ano, začalo to už ve čtvrté třídě základní školy, když kamarád na dovolené dostal od rodičů síťku do vody a chytil v rybníce právě tu voduli. Moc se mi zalíbila a tím to začalo.

Kdy vaše záliba ve vodulích přerostla v něco většího?

V prvním ročníku studia na Přírodovědecké fakultě mě na terénním cvičení na Albeři zaujal profesor Milan Chvála, přední specialista na dvoukřídlé a mimo jiné řadu let předseda celosvětových dipterologických kongresů. Na jeho radu jsem se začal zajímat o dvoukřídlé. Předtím jsem se zabýval hlavně brouky, chvostoskoky, mravenci, škvory a podobně.

Po absolvování univerzity jste se vrhl rovnou do výzkumu, kde jste pak strávil prvních deset let profesního života. Byl to podle vás dobrý začátek?

Rozhodně ano. Nejprve jsem pracoval ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze Ruzyni a poté ve Výzkumném ústavu krmivářského průmyslu a služeb v Pečkách. Považuji to za velký přínos pro svoji další kariéru. Taková zkušenost ve sféře praktického výzkumu člověku rozšíří obzory i spektrum kolegů z různých oborů.

Své poznatky jste hojně zveřejňoval, jste autorem nebo spoluautorem zhruba 550 publikací. Čeho se především týkají?

Popsal jsem asi 150 pro vědu nových druhů a asi tisíc nově objevených druhů, takzvaných prvonálezů z celého světa, hlavně z Čech, Slovenska, Československa, ale také z Bulharska, Španělska, Turecka, Chorvatska, Koreje nebo Ameriky.

Tyto a další druhy můžeme vidět ve vašem sbírkovém fondu?

Ano. Vybudoval jsem největší autorskou sbírku dvoukřídlých, kteří tvoří jednu osminu všech dnes známých druhů živočichů. Sbírka zahrnuje zhruba 280 tisíc jedinců, vesměs určených do druhu. To bude mít velký význam nejen pro taxonomii, o čemž svědčí na 150 výpůjček od mnoha předních taxonomů, ale například i pro hodnocení vlivu změn klimatu na rozšíření druhů, a tím na ekologický servis jako čistění vod, půdotvorba, odstraňování mrtvol a výkalů, a především bioregulace býložravců. Sbírka je v odborné literatuře citována zhruba tisíckrát.

Když se ohlédneme za vaší vědeckou dráhou, vidíme řadu vynikajících výsledků. Můžete zmínit ty zásadní?

Je to především publikace, jejímž jsem hlavním autorem a která udává výskyt více než 3600 druhů originálně zjištěných z jednoho poměrně malého území, národního parku Podyjí. Nejde o katalog shrnující dříve publikované nálezy, ale každý druh je uchovaný ve sbírce s možností kontroly. Nejsem si vědom další podobné studie publikované v Evropě v posledních desetiletích, která by uvedla z jediné lokality tak vysoký počet originálně zjištěných druhů.

Dále jsem v jediné publikaci popsal asi největší počet pro vědu nových druhů – dvaapadesát druhů podrodu Megacyttarus ze severní Ameriky.

A pak je tady nejméně třiadvacet druhů, které přední taxonomové popsali po mně: Hilara bartaki Straka, Phorbia bartaki Michelsen, Platypalpus bartaki Chvála, Coenosia bartaki Gregor, Eudorylas bartaki Kozánek, Dolichocephala bartaki Wagner, Microprosopa bartaki Šifner, Mycetophila bartaki Ševčík, Dasyopa bartaki Kubík, Aphaniosoma bartaki Ebejer, Liriomyza bartaki Černý, Minilimosina bartaki Roháček, Chaetogonopteron bartaki Olejníček et Kubík, Hilara embartaki Chvála, Pleurocinerella bartaki Stuke, Docosia bartaki Ševčík, Thecophora bartaki Stuke, Systenus bartaki Naglis, Pollenia bartaki Rognes, Liosarcophaga bartaki Verves et al., Hemimormia bartaki Ježek, Ulidia bartaki Korneyev, Iteaphila bartaki Sinclair and Shamshev.

Vaším velkým tématem je problém ztráty biodiverzity. Jak vnímáte konflikt hmyz versus zemědělci ve vývoji tohoto kontroverzního vztahu?

Biodiverzita je nevýznamnějším přírodním zdrojem. Bohužel, přestože člověku poskytuje významné ekologické služby, je její vliv často v rozporu s ekonomickou prosperitou lidské činnosti. Snaha zemědělců produkovat stále efektivněji vede k nivelizaci vlastností krajiny – to znamená velké pozemky, monokultury, vyrovnání lokálních rozdílů ve fyzikálně-chemických vlastnostech pozemků například technologiemi precizního zemědělství. To vše je v protikladu k fungování přírodních systémů, které udržují v heterogenním prostředí celou škálu druhů s různými vlastnostmi, schopných zaujmout svoje „místo“ a vykonávat svoje „funkce“ v měnícím se a různorodém prostředí. Příroda však má velikou sílu. Dokonce i dnešní agroekosystémy jsou překvapivě bohaté na druhy. V jednom z grantů jsem s kolegy zpracoval asi jeden milion členovců z polních kultur, a kromě druhového bohatství bylo překvapivé, že většina druhů je závislá na plevelech, hlodavcích a jejich produktech, žížalách a podobně. Člověk prostě musí v krajině žít a hospodařit v ní, a to je zdroj většiny konfliktů.

Pyramidová past umístěná nad kadáverem oblečeného prasete za účelem forenzního experimentu

Kromě vědeckých výsledků jsou tu i vaše pedagogické počiny, mezi nimiž zmiňme založení katedry zoologie a rybářství.

Ano, polovina kmenových členů katedry jsou moji bývalí studenti či doktorandi. Založil jsem zde předměty jako terénní cvičení ze zoologie a ekologie, agroekologie, jimiž za ta léta prošlo zhruba 15 000 studentů. Za 35 let mám za sebou kolem 8500 hodin přímé výuky, většinou přednášek.

Co považujete za nejdůležitější při předávání vědomostí a zkušeností mladé generaci?

Nemyslím si, že primárním úkolem vysokých škol je předávat studentům vědomosti. Spíše jde o osobní příklad pedagogů, inspiraci jejich osobností, a tím i motivaci pro celoživotní samostudium. Zejména ta dnešním studentům často chybí, a nechci to svádět jen na systém výuky na středních školách.

Ve svých přednáškách rád otevírám biologická témata, na která mohou být různé názory, jako například: Jaký je skutečný význam jednotlivých skupin organismů pro fungování živých systémů? Co by se přírodě stalo, kdyby zcela vyhynuly některé skupiny živočichů? Jaké jsou nejdůležitější otázky, které by mělo lidstvo řešit, aby přírodní systémy, na nichž je existence člověka závislá, zcela nezkolabovaly? Kam spěje lidská společnost zdůrazňující čistě technologické aspekty? Cílem je naučit mladé lidi takzvanému kritickému myšlení, které jim pomůže i v běžném životě. Například při rozpoznávání falešných informací a podvodů, které jsou stále častější zejména na internetu a na sociálních sítích. Neméně významné je i to, že vzdělání je nejlepší prevence kriminality.

Jací jsou dnešní studenti ve srovnání s tím, když jste studoval vy?

Dnes to studenti mají o dost složitější. Povětšinou jsou nuceni si na studia přivydělávat, což jest markantní hlavně u doktorandů, a to je zcela určitě zdržuje od systematického samostudia. Také nejsem úplně nadšen snahou poskytnout studentům všechno snadno a rychle, pokud možno hned a online. My jsme museli studijní materiály pracně shánět po knihovnách, což bylo časově náročnější, zato jsme informace vstřebávali trvaleji. Dnešní studenti jsou mnohem sebevědomější, asertivnější, schopnější (s podporou moderních technologií) získat a zpracovat informace, ale mají nedostatek „basic knowledge“. Proto jim často dělá problémy věci pochopit v souvislostech a vysvětlit. Také se, alespoň podle mých zkušeností ze stovek státnicových komisí, neustále zvětšuje rozdíl mezi špičkovými a průměrnými studenty.

Co byste si přál v příštích letech vykonat?

Nevím, jestli slovo „vykonat“ je v tomto kontextu vhodné, ale přál bych si, aby mých osm potomků zdárně vyrůstalo v osobnosti platné této společnosti, spokojené v osobním i rodinném životě. Co se týče vědy, mým celoživotním dílem, na kterém pracuji přes 40 let, je monografie palearktických druhů rozsáhlého rodu Rhamphomyia. Bude obsahovat popisy asi 30 pro vědu nových druhů, a hlavně určovací klíč na všechny dnes známé druhy.

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová

Foto: archiv prof. Bartáka