Monika Sarvašová Kvietková: „Každý by se měl rozhodovat o své kariéře na základě svých schopností a zájmů, bez ohledu na pohlaví.“

Paní docentko, jak dlouho ve svém oboru působíte a proč jste se pro něj rozhodla?

Pokud do toho zahrnu celé období mého působení na vysoké škole počínaje nástupem na Technickou univerzitu ve Zvolenu, je to bezmála 21 let. Zvolila jsem si pro dívku nevšední obor, a to Drevárske inžinierstvo – Prevádzka strojov a zariadení, ale pohlaví by při volbě povolání nemělo být rozhodujícím faktorem. Tak tomu bylo i v mém případě. Každý by měl mít možnost sledovat své zájmy a rozvíjet svůj potenciál bez ohledu na to, jestli je muž, nebo žena.

Jak vnímá vaše pracovní nasazení rodina a blízké okolí?

Mám radost, že o mé pracovní nasazení a angažovanost projevuje zájem i rodina, hlavně manžel a rodiče. Vnímají mé úsilí a podporují mě v profesních snahách. Je důležité mít podporu a pochopení ze strany rodiny a blízkých, protože to člověku dodává motivaci a sílu pokračovat dál. Jsem si vědoma toho, že někdy mohou mé pracovní povinnosti znamenat více času stráveného mimo domov nebo u počítače, ale snažím se najít rovnováhu mezi prací a rodinným životem, abych mohla trávit kvalitní čas s rodinou, která mě má ráda.

Jak se vám daří vytvářet rovnováhu mezi osobním a pracovním životem?

Vytváření rovnováhy mezi pracovním a osobním životem je pro mě výzva a snažím se na ní pravidelně pracovat. Klíčové je plánování. Pravidelně si stanovuji priority jak v pracovním, tak v osobním životě. Tím se mi daří lépe zaměřit svůj čas a energii na to, co je pro mě v daný okamžik nejdůležitější. Podstatné je být flexibilní a přizpůsobit se měnícím se okolnostem. Někdy se musím přizpůsobit pracovním povinnostem a někdy naopak osobním závazkům.

Co nejvíce oceňujete v přístupu zaměstnavatele?

Když beru jako zaměstnavatele FLD, musím zmínit několik pozitiv v přístupu vedení fakulty vůči mně jako jednotlivci a k zaměstnancům vůbec. Jde o zaměstnavatele, který si váží svých lidí, podporuje jejich profesní růst a rozvoj, ať už prostřednictvím školení, mentorství nebo jiných programů… Oceňuji otevřenou a průhlednou komunikaci ze strany zaměstnavatele, podporu týmové práce a také bezpečné a příjemné pracovní prostředí. Když k tomu přidáme ještě podporu rodiny, tak je radost působit ve vědě i v pedagogické sféře.

Máte nějakou radu, doporučení pro ženy a dívky, které uvažují o kariéře vědkyně?

Je třeba si věřit, stále se vzdělávat, nevzdávat se při prvních neúspěších a nebát se požádat o pomoct. Buďme hrdé na to, kdo jsme, a na to, co dokážeme. Nesmíme se bát vyjádřit svůj názor a zaujmout stanovisko, když je to potřeba. Každá z nás má své jedinečné schopnosti a znalosti, které mohou přinést hodnotu do různých situací. Buďme hrdé na své dovednosti a nebojme se je uplatnit, když je to potřeba.

Schopnost dosahovat cílů a přispívat k rozvoji nejen sebe, ale i celého oboru, je klíčovým faktorem úspěchu v každém povolání. Diverzita a různorodost v pracovních týmech přinášejí rozmanité pohledy a přístupy, což může vést k inovacím a k lepším výsledkům. Je důležité, aby se jednotlivci mohli rozhodovat o své kariéře na základě schopností a zájmů, bez ohledu na pohlaví.

Foto: Petr Zmek